UFO nad státní hranicí ČSSR

UFO nad státní hranicí ČSSR

Slovo redakce: Do redakce exopolitiky jsme (2010) dostali dopis se zajímavými příběhy o pozorování objektu UFO v 80. letech minulého století – pozorování nad československou státní hranicí na Chebsku. Příběhy nám zaslal pohraničník pan Zdeněk.

Dopis pana Zdeňka

,,V době, kdy jsem ještě studoval na vojenské SOŠ PS a VMV v Holešově, mohlo to být v roce 1983, 1984, teď už si přesně nevzpomenu, jsme měli na jeden z vojenských předmětů jako vyučujícího jistého majora Musila, což byl jeden z nemnoha lidí, kteří v Holešově vyučovali a nebyli tzv. parketovými důstojníky bez praxe na „čáře“, ale který přišel přímo z výkonu služby na některé z pohraničních rot. A jak už to tak někdy bývá, přišly na přetřes i různé zážitky ze státní hranice, tedy z té západní. Major Musil nám tehdy vyprávěl docela zajímavý příběh. V době, kdy měl jednou službu na pohraniční rotě (patrně asi jako dozorčí důstojník roty, tzv. ,,DDR“) mu v noci hlídky z úseku roty začaly hlásit pohyb podivného, svítícího objektu, který přiletěl jakoby ze západní strany hranice a pohyboval se nad státní hranicí. Major Musil tedy vyjel s poplachovou hlídkou PchH do míst, odkud byl pohyb onoho ,,tělesa“ hlídkami hlášen. Když projížděli s PchH po silnici kolem signální stěny (v žargonu PS ,,kolem drátů“), tak to konečně spatřili:

Jednalo se o jakousi červeně zářící kouli, která se pohybovala v nevelké výšce nad nimi. Její pohyb byl zcela nehlučný. Onen objekt se kromě pohybu i několikrát na místě zastavil, což vylučovalo myšlenku na to, že by se jednalo o tzv. kulový blesk. Celé to pozorování trvalo jen několik minut. Poté zářící objekt odletěl směrem do zahraničí a opět nastal klid, jako by se nikdy nic takového nestalo…

K použití zbraní nebylo podle mjr. Musila důvodu, neboť objekt nijak neútočil na pohraniční hlídky, nikoho a nic neohrožoval, prostě se jen tak pohyboval, zastavoval a po chvíli odletěl. A mezi námi – žádný vojenský předpis, včetně notoricky všem pohraničníkům známého OSH-I-1, s výskytem UFO ve vojensky střežené zóně nepočítá. Všichni ve třídě jsme si onen příběh se zájmem vyslechnuli, chvilku se ještě diskutovalo „co by, kdyby“, občas jsme se ještě o něm bavili, ale postupně tak nějak upadnul v zapomnění.

V roce 1985 jsem nastoupil jako velitel čety na pohraniční rotu (1.rPS chebské brigády) v Trojmezí a netušil jsem, že si ještě na příběh vyprávěný mjr. Musilem živě vzpomenu.

Někdy v roce 1988, možná 1989, na měsíc ani rok už si přesně nevzpomenu, jsem přijel ráno do služby na rotu – a ta byla celá vzhůru nohama, kvůli události, jež se stala minulé noci. Hlídky ze stanovišť Michal-Martin (oproti HM 3) a Bunkr-2 (oproti HM 4/4) /rozuměj HM = hraniční mezník/ začaly na rotu hlásit, že ze Spolkové republiky přilétla nějaká zářící červená koule, která se pohybuje nad celým střeženým úsekem. Ti z vojáků, kteří zpanikařili více (patrně pod dojmem dříve shlédnutých sci-fi), rovnou hlásili, že na ně nalétává UFO. Co já bych za to dal, kdybych tu noc měl službu operačního důstojníka!

UFO a různé záhady byly v té době mým velkým hobby. Ericha von Daenikena či Ludvíka Součka jsem četl x-krát, a to, co se dělo oné noci, by byl pro mě velký zážitek. Bohužel, „operáka“ sloužil jistý poručík Zdeněk H.- pro svoji náklonnost k alkoholu všeho druhu a pivu zejména vojáky přezdívaný „Lahváček“. Ušmudlané, věčně neoholené individuum, jehož jediným zájmem kromě chlastu byl sběr hub, hra v karty a případné běhání za ženskýma, které byly ochotny s ním komunikovat (svůj k svému – a sám Lahváček se domníval, že je neodolatelný jako Casanova).

Poručík byl zcela bezradný, nevědouce co dělat – na žádném školení se tato situace neprobírala a co je to UFO tušil Lahváček jen zcela okrajově. Takže pro jistotu vyhlásil pohraniční poplach (tím nemohl nic zkazit, neboť z praxe u roty věděl, že ten může ,,houknout“ kvůli každé pitomosti). A potom ho už nenapadlo nic jiného, než přehrát odpovědnost na vyšší šarži. Zavolal tedy na brigádu PS v Chebu tzv. Stálého operačního důstojníka – SOD. Ten, k Lahváčkově smůle, řešil nějaký jiný, důležitější incident, na některé z podřízených pohraničních rot, a tak poručíka odpálkoval s tím, že pokud ,,UFO“ nesestřelili, nemá ho obtěžovat, neboť na hlouposti nemá kdy.

Myšlenka na sestřelení objektu se Lahváčkovi zdála zajímavou, zvláště kdyby průšvih z případných následků padl na hlavu někoho jiného. Nicméně, v době kdy poručík vedl telefonát s velením v Chebu, neidentifikovaný objekt odlétl v temné noci někam nad Německo. K palbě na UFO nedošlo, pohraniční poplach byl zrušen a tím celá akce vlastně skončila.

Podobnost čistě náhodná?

Narukoval jsem zjara r. 1983 k útvaru PS v Domažlicích a následně k výcvikovému praporu v Nýrsku.
Po nekonečných PŠM (politické školení mužstva – pozn. redakce), běhání kolem hřiště, dobývání Pahorku, pořadovém výcviku, skoku hlubokodalekém, leštění samopalu, gorodku (ruská lidová hra – pozn. redakce) a zrychlených přesunech, za nadšeného zpěvu „Na tu svatů Katerinu“, se z nás odvedenců stali, po mohutném zvolání „TAK PŘÍSAHÁME“, opravdoví pohraničníci. Byl konec veškerým radovánkám, naložili nás na Véesky a rozvezli na pohraniční roty. Do tohoto okamžiku to byl pro všechny stejný model. Pro mne, coby novopečeného psovoda, však začaly nové útrapy.

Na 15.rPS Všeruby jsem se naučil vařit psům, teda fenkám, následně po té baště všude uklidit, rozšiřoval jsem si znalosti kynologie, znalosti terénu, bojovou připravenost, ale nejoblíbenější činností byly: nikdy nekončící rajóny.
Po přidělení služebního psa přibyly ještě nácviky a posléze první služby v terénu. Jako zocelený pohraničník jsem myslel, že toho prvního půl roku prostě nepřežiju! Člověk ale musí vydržet víc než pes, a tak to ještě pokračovalo.
Absolvoval jsem výcvik P1 se svou fenkou Cifrou v Libějovicích a po návratu na rotu jsem začal sloužit poplachovky a překrytí.
Služba střídala službu, den po dni utíkal, odešli supráci, odešli mazáci a nastupovali další mladí. Na podzim 84 odešli i starší půlročáci do civilu.
Tehdy jsem měl už velitele hlídky, na rotě nás bylo prý z důvodu slabých ročníků málo a tak služby byly náročnější. Obcházely se i předpisy a vojenské řády. Prostě jsem chodil na průzkumy jako velitel a můj pes byl člen hlídky. Ověšen nepostradatelným vybavením, dvojnásobným množstvím munice a pocitem největší zodpovědnosti, jsem vyrážel na kontroly signální stěny a při zpáteční cestě na průzkum ve vnitrozemí.

Tu noc jsem se vracel z jedné takové hlídky od styku se sousední rotou Sruby. Procházel jsem okrajem lesa a přes pastviny. Bylo to hodně do kopce, už jsme toho s Cifrou měli dost – a tak jsem na vrcholu vyhlásil odpočinek.
Toužebně vzhlédnu směrem k rotě a v tom jsem ztuhl.

Nad rotou nebo někde nad mezipásmem ve výšce cca 80-100 m svítila tři velká světla. Ne reflektory, ale červenooranžová světla, která vlastně ani nesvítila (nevyzařovala světlo do okolí). Takže, a to bylo na tom všem záhadné, objekt, který byl zdrojem těchto světel, se dal skoro jen tušit.

Těleso nad nimi vůbec neodráželo žádné paprsky. Navíc vždy v pravidelných intervalech jedno ze světel pohaslo a objevilo se na protější straně. Celé to vypadalo, jako když převracíte trojúhelník po stranách. Podle nejasných obrysů mohlo mít těleso tvar nějakého mnohoúhelníku.

Když jsem se trochu vzpamatoval, chtěl jsem samozřejmě svoje pozorování ohlásit, používali jsme tuším vysílačku RF 10. Ohlásil jsem se předpisově, ale z vysílačky přilétla zcela nepředpisová odpověď: ,,Ty vole, vidíš to taky?“

Pohled mi sklouzl na prostranství před rotou, kde tupě zíralo zhruba dvacet lidí, spánky-nespánky. Vyrazili jsme okrajem lesa směrem k rotě. Když jsme vyšli na silnici, bylo všechno jako dřív. Jen na rotě se té noci moc nespalo. Zdálo by se, že tady můj příběh končí, ale opak je pravdou…

Pár hodin spánku, denní rozkaz a v knize služeb mám pro změnu pravou stranu signální stěny směrem k rPS Maxov. Už nevím, ale pravděpodobně v dopoledních hodinách předpisově vyrážíme s Jirkou Š.

Přibližně po 1 km chůze nás šokuje pohled na kontrolní orný pás. Uprostřed oraniště seděla kovově lesklá koule o průměru cca 70 cm. Okamžitě jsme upozornili rotu a s připravenou zbraní čekali na příjezd poplachovky. Náhle, když už byl UAZ na dohled, se koule bezhlučně zvedla z KP a velikou rychlostí zmizela v nedohlednu. Nebýt předešlých událostí a nepatrného důlku v oraništi, asi by nám to nikdo nevěřil. Později se proslýchalo, že snad velitelství zjišťovalo postoj druhé strany.

Nedaleko hranic v Bavorsku bývala totiž americká tanková brigáda, a tak se nabízelo podezření na nějakou provokaci.
Nikdo však nic takového nepotvrdil, a tak se vše zametlo.

Dodnes tedy nevím, co jsem vlastně viděl…“

Pan Zdeněk – 15. srpen 2010

Více zde:

http://pohranicnik.blogspot.cz/

http://pohranicnik.bloguje.cz/