Svědkyně: český vědec pracující v 80. l. v USA a jeho tvrzení o mimozemšťanech

Svědkyně: český vědec pracující v 80. l. v USA a jeho tvrzení o mimozemšťanech

Redakce Exopolitika.cz: Na Českou exopolitiku se obrátila svědkyně z ČR (únor 2014), která chce zveřejnit informace, k nimž se dostala na konci 80. let. Zde předkládáme její sdělení:

«

Svědkyně vypovídá – mimozemšťané mezi námi

Pokusím se vám napsat, co si z té události pamatuji.

Bylo to v roce 1988 či 1989, pracovala jsem u podniku Drobné zboží Praha jako vedoucí provozní jednotky v Krakovské ulici, hned v první ulici pod bývalým Domem módy, číslo popisné si již nepamatuji, ale byl tam krámek Levné zboží, už tam fungoval mnoho let před mým nástupem.

Krámek byl malý s jedním prodejním pultem a malou výlohou do ulice Krakovská, pro jednoho zaměstnance. Krámek měl převážně stálé zákazníky díky svému specifickému zboží, které se hodilo převážně lidem od kolotočů a dalším překupníkům. Já jsem občas přijímala i jiné výprodejové zboží jako textil, boty, šminky, voňavky atd. a aranžovala jsem to do výlohy, a tím jsem přitáhla občas zájem kolemjdoucích, takže se zastavovali a než vstoupili, okukovali výlohu…

Často jsem byla uvnitř sama a zpoza pultu koukala přes výlohu ven a tipovala, kdo vstoupí a kdo ne a tak jsem ji poprvé uviděla…uviděla jsem ženu ve středních letech ve světlém elegantním kabátě s pevně staženým páskem. Na hlavě měla krásný kašmírový šátek, klasicky uvázaný a velmi mě zaujala tím, že měla nasazeny tmavé sluneční brýle, i když už byl skoro podzim a obě ruce měla zabořeny v kapsách, hleděla dovnitř přes sklo výlohy bez zájmu o vystavené zboží.

Pomyslela jsem si „co bys tu ty tak asi chtěla. Dům mody je dál, pro takové dámy“… Poté vstoupil zákazník a já se mu věnovala. Uplynulo asi čtrnáct dní nebo déle, nevím, bylo kolem poledne nebo po polední přestávce. Jako obvykle stojím za pultem a hledím přes výlohu do ulice a vtom doslova vběhla ona žena do krámku a spěšně zabouchla dveře, rozhlédla se, aby se ujistila, že jsme tam samy a těsně přistoupila k pultu. Rychle si sundala tmavé brýle a vyhrkla na mě:

„Prosím poslouchejte mě, protože mě sledují a já se bojím. Oni mě zabijí.“

Byla jsem trochu vyděšená, ale vím, že jsem řekla: „Chcete pomoci? Co potřebujete?“ Ona odpověděla:

„Mně nepomůžete, ale vyslechněte mě.“

Řekla jsem: „Mluvte!“… A ona spustila:

„Můj manžel je vědec a pracoval na výzkumu ……….a byl odvolaný do…(Ameriky) kvůli mimozemšťanům…oni jsou totiž mezi námi, žijí mezi námi. Chápete!“

Zírala jsem na ni, jako kdyby spadla z nebe a s vyvalenýma očima jsem se snažila rovnat zmatek v hlavě. Ona se pořád ohlížela a snažila se o klid, ale na napětí v její tváři a zoufale naléhavý pohled a hlas nemohu zapomenout. Jako by jí šlo o život opravdu, úplně mě to oněmělo a s veškerou pozorností jsem jí zírala do očí. Spěšně pokračovala:

„Je to už půl roku, zabili ho a lhali mi, on to chtěl zveřejnit, že jsou mimozemšťané mezi námi ……. z té služební cesty už ho nepustili… Po dvou měsících mně konečně dovolili s ním mluvit, ale pořád samé lži, že je nemocný nebo musí někde u něčeho být, ale já věděla, že se něco stalo, nebylo to normální, vždycky mi pravidelně volal.

Jenom proto, že jsem byla neodbytná a on musel podepsat, že nic neřekne, mi s ním dovolili setkání s tím, že na projektu a práci bude pokračovat ještě půl roku, ale tam v zahraničí. Taky mi jednou volal, ale bylo to hlídané, poznala jsem, že nemůže mluvit, byl zoufalý a nechtěl tam být. Když jsme se setkali, nechali nás o samotě v hotelu přes noc a on mi všechno řekl. Museli jsme šeptat.

Hned ráno ho odvezli a mě od té doby pořád sledují a vyslýchají mě, co mi řekl a o čem jsme mluvili……oni to vědí, že mi to řekl. Jen mě sledují, co udělám a kde co řeknu, aby mě zavřeli do blázince. Muže mi zabili a mě tam šoupnou. A je to. Takhle se to dělá. Musím jim hlásit, kam jdu. Teď jsem jim na chvilku zmizela, ale jsou tady. Vždycky mě najdou. Je to hra na nervy a doženou mě k sebevraždě. Ale já to někomu musela říct a nikomu kolem sebe nevěřím.“

Trochu jsem se vzpamatovala a soucitně jsem se zeptala, jestli ona tomu vážně věří, že jsou mezi námi. A i když ano, k čemu nám je to vědět, když je nepoznáme. Řekla, že:

„…je to pravda, jinak by ho nezabili… a oni jsou k nerozeznání od lidí a ani vláda či úřady nemohou vědět a poznat, kdo jsou.“

Prý jsou dokonale začleněni nebo integrováni mezi běžné obyvatelstvo, proto je to tak velký průšvih s prozrazením.

Ještě řekla, když lidi tomu uvěří a pochopí to, tak nebude trvat dlouho a najdou způsob jak je odhalit. Na mou otázku, jestli to vážně jde je odhalit, zněla odpověď:

„ano………..“

«

Pochopila jsem, pokud je to vážně takto, tak je to průser a musím držet hubu – jde vážně o život.

Manželku vědce odvedli dva neznámí muži – Praha, rok 1988 či 1989

«

Před výlohou na druhé straně ulice u chodníku zastavilo velké černé auto. Dáma prohlásila: „Jsou tady.“ Nasadila si brýle a vykročila ke dveřím. Vyšla ze dveří a vstříc jí šli dva muži, jako přátelé ji vzali každý z jedné strany pod pažemi a odvedli ji k autu. Od té doby jsem ji už nikdy neviděla.

No a já jsem to moc kolem sebe nešířila, jen jsem se zmínila a viděla jsem, že ještě na takové informace nejsou mí blízcí připraveni… Já sama jsem se s tím vyrovnala po svém a děkuji té ženě za důvěru, i ona dodnes má důvěru moji. Tak to je můj příběh na toto téma.

paní Z. B. – 3. února 2014

«

Doplňující informace od svědkyně

„Pane Rašíne nevylučuji tu možnost že zmiňovaný vědec v mém vyprávění mohl být voják. V mých vzpomínkách se mi vybavuje slovo ‚byl odvolaný, odvelený nebo povolaný, pozvaný‘ a také slova jako ‚přísně tajný vědecký výzkum a vědecká práce na projektu‘. Je to dlouho a já jsem se tím moc nezabývala, nevěřili mi.“

«

Stejná svědkyně a její pozdější setkání v hospodě s nestandardním člověkem ovládajícím telepatii

„……..viděla jsem normálního průměrného člověka, nevynikal ničím a stál v uniformě ‚security Cobra‘ (- svědkyně může mít na mysli firmu Bezpečnostní agentura Cobra security – sídlo ve Strakonicích, pobočka Praha – Lahovice – pozn. redakce) se dvěma dalšími u výčepu v naší vesničce a popíjeli pivo na stojáka, jak se říká…

Mně došel tabák, tak jsem si tam zašla pro cigarety. Návštěvnost tam je velmi malá, když zrovna nejsou chmele a brigády. Jsou tam asi jen pravidelně tři až čtyři chlapi – štamgasti. No, a když jsem vešla, výčepní byl u stolu štamgastů a něco tam rozebírali. Koukl na mě a zahučel: ‚Dobrej! Hned jsem tam.’ Já na to ‚Počkám, nehoří‘, a stoupla jsem si za toho třetího v uniformě.

Plaše se usmál a malinko ustoupil. Stála jsem hodně blízko něj a prohlásila jsem nahlas: ‚To se nám bude dobře spát, hlídá nás security Cobra.‘ A pomyslela jsem si: ‚Koho ty chceš tak chytat, jseš hubený a dobrota z tebe jen září.‘ On jako by slyšel mé myšlenky, otočil se na mě, podíval se mi do očí. Pohled byl hezký, takový láskyplný, mírný a odpověď zněla nahlas: ‚Já ne. To oni.‘

No a já hned na to: ‚Ty dva co? O co jde?‘ Byla jsem zaskočena, tak jsem se jen usmála a ten jeden spustil: ‚My to Ferdu naučíme, on je totiž novej, tak mu ukazujeme, kam si skočit na rychlý pivko. Co Ferdo?‘ A Ferda se usmíval a kývnutím souhlasil. Do toho hostinský: ‚Už jdu.‘ A oni: ‚Klídek. Jsme v pohodě.‘ A začali se spolu ty dva bavit. Zato my dva jsme stáli mlčky a hleděli před sebe.

Vyslala jsem myšlenku: ‚Ty slyšíš, co si myslím. Vím to.‘ A opakovala jsem to. Odpověď: ‚Ano.‘ Vyslala jsem další myšlenku: ‚Kdo jsi, nebo co jsi – sakra, kdo jseš?‘ Ticho, žádná odpověď. Do toho vrchní: ‚Co to bude?‘ Koupila jsem cigarety, dávám je do kapsy a vysílám myšlenku: ‚Co to bylo, ty mě neoblbneš, to teda ne. Jsi nějakej mimouš nebo co?‘ Jdu ke dveřím a přišla odpověď telepaticky: ‚Vy to víte. Nemůžu s Vámi mluvit.‘

Byla jsem rozrušená a trochu zmatená, tak jsem vyslala: ‚Ani nechci.‘ A to jsem pořád opakovala, než jsem zabouchla doma dveře.“

«

Dodatek

Bydlím hned vedle. Od té doby jsem tam zase asi půl roku nešla. Ale pochopila jsem jak to funguje a příště jsem už na to byla připravená. Ono to není jen tak, pane Rašíne, o telepatii musíte něco znát a zjistit, co jste, jestli jste příjemce, nebo vysílatel, anebo jestli ovládáte obojí, a taky jsme to zkoušeli s přítelkyní…

Chce to trénink, ale co vám budu vykládat, je na to spousta knížek a záleží, kdo co čte a co ho zajímá… Spousta lidí se třeba hrabe v esoterice atd. Myslím si, že už vám nemám co říci, ti další mají jistě lepší zážitky a mohou o tom dlouze a barvitě vyprávět. No já jsem se snažila držet faktů. Mějte se hezky.

Zpracoval: Karel Rašín – 2014, vydáno na Exopolitika.cz 26. dubna 2015

Děkujeme svědkyni, že se na nás obrátila a předáváme tímto poselství čtenářům. Exopolitika.cz

«

Více také zde:

http://www.jar-magazine.com/encounters/46-extraterrestrials-are-said-to-live-amongst-us-cz