Rudolf z Komárna (Slovensko) – Můj případ se Šediváky

Rudolf z Komárna (Slovensko) – Můj případ se Šediváky

Stalo se to někdy koncem roku 2016 v Komárně (Slovensko). Bylo už po půlnoci, když jsem usnul a ponořil se do spánku. Lépe řečeno to možná nebyl ani spánek, ale něco mezi spánkem a bdělým stavem. V tomto stavu, který vypadal jako živý sen, jsem byl zcela při svých smyslech jako v bdělém stavu (nějaký jiný stav vědomí), jen jsem akorát nemohl dělat normální pohyby. Hlavu jsem sotva dokázal obrátit trochu bokem, a tak jsem nemohl vidět, co mám po pravé straně. S pravou rukou jsem mohl poměrně dobře pohybovat, až na to, že jsem nedokázal vyvinout hodně síly. Levou ruku jsem měl pod přikrývkou a bezmocně jsem se ji snažil vytáhnout zpoza ní, moje svaly na to byly příliš slabé. Bylo to tedy částečné ochrnutí.

Napravo ode mě stály dvě, asi 120 cm vysoké šedé bytosti (za mou hlavou nebo po mé levé straně by stát nemohly, tam byla stěna). Jejich barva byla o něco tmavší od středně šedé barvy. Zdálo se mi, že vypadají přesně tak jak ty figuríny malých šedých mimozemšťanů, které jsem viděl vystavené na budapešťské ufologické konferenci v srpnu v roce 1997.

Přibližně tohoto vzhledu

«

Chtěl jsem vstát z postele, abych se mohl před nimi ubránit, ale nebyl jsem toho schopen. Moje nohy mě vůbec neposlouchaly.

Volnou rukou jsem popadl jednoho z nich, patrně za rameno toho, který byl blíže ke mně, mohl jsem na něj dosáhnout. Na můj dotek vůbec nereagoval a jeho tělo nekladlo odpor. Neměl jsem vůbec pocit ohrožení. Jen jsem se divil, co u mě pohledávají. Logicky jsem předpokládal, že kdyby měli dobré úmysly, tak by mě nemohli paralyzovat a omezovat mě bez mého souhlasu.

Cítil jsem jakýsi podivný chlad když jsem se ho dotkl. Jako kdybych se dotkl něčeho v chladničce. Ne jako z mrazáku, natolik ten Šedivák studený nebyl, jen jako by byl podchlazený z lednice.

I na omak byl jiný, než dotknout se člověka. Ještě za dob socialismu prodávaly takové dětské hračky, malé figurky, tuším ze silikonové gumy a na spodku měly píšťalku. Pokud jsme ji stlačili, tak zapískala. Na dotek tento Šedivák byl prakticky stejný jako ta pružná silikonová figurka s prázdným vnitřkem. Že by i oni byli uvnitř prázdní? Ještě bych dodal: nevšiml jsem si na nich žádných šatů.

Co chtěli ode mě nebo co chtěli se mnou udělat, na to jsem nepřišel, to se mi nepodařilo zjistit. Žádný nástroj s sebou neměli. Nic takového, co by bylo projevem nějakých citů nebo zájmu z jejich strany, jsem nepostřehl. Jejich pohyby byly pro mě zcela nelogické, bezcílné, mechanické. Z lidského pohledu neměly žádný praktický smysl. Ani zvuk nevydávali, ani nemluvili mezi sebou. Rovněž jsem nezaznamenal žádný druh komunikace, kterou bych si s nimi pamatoval.

Neumím přesně říci, kolik jich v pokoji bylo. Hlavu jsem nemohl natolik vytočit, abych se rozhlédl dokola. Když usuzuji z jejich pohybů, mohl být přítomen ještě jeden třetí, ale to s jistotou nemohu tvrdit.

Ještě musím poznamenat, v pokoji ani přes noc není úplná tma, protože světlo pouličního osvětlení dost silně proniká dovnitř a částečně jej osvětluje. Nyní ovšem v pokoji bylo podstatně více světla, jako by nějaká skrytá lampa osvětlila rozptýleným světlem místo, kde jsem ležel, ale aniž by osvětlovala celý pokoj.

Zajímavé bylo, že jsem vůbec neměl strach. Ani nejmenší pocit strachu jsem neměl, to jsem vůbec nechápal. Byl jsem úplně při vědomí a plně jsem si uvědomoval, co se děje. Avšak vypadá to, že něco muselo blokovat projev emocí strachu. Jinak si totiž neumím vysvětlit, proč jsem se jich nezalekl. Ale díky tomu jsem byl schopen všechno podrobně pozorovat a zapamatovat si.

«

Z těchto návštěvníků jsem nadšený nebyl, vůbec jsem se netěšil z jejich přítomnosti, z toho, že mě víceméně znehybnili. Velmi mě štvalo, že jsem byl vůči nim prakticky bezmocný a zlobil jsem se.

Nevím, co by se stalo, co bych dělal, kdybych vůbec nebyl paralyzován a moje pohyby nebyly nijak omezovány a já mohl vstát z postele a postavit se na nohy. Nemám ani tušení, jak by to tehdy celé dopadlo. V jednom jsem si ovšem zcela jist: snažil bych se je dostatečně rázným způsobem přesvědčit o tom, že takové návštěvy se jim nevyplácí!

Vše mohlo trvat asi minutu, nebo dvě. Pak jsem se „vzbudil“. Šediváci nikde nebyli, pokoj osvětlovala jen pouliční lampa pod oknem, jako vždy.

«

Dlouho jsem nevěděl, co jsem to prožil, zda to byl jen nějaký zvláštní sen, nebo skutečnost prožitá v jiném stavu vědomí. Nakonec jeden z mých přátel mi vyprávěl své zážitky a zkušenosti s Šediváky, neboť i on měl podobné. Ozřejmil mi, že tyto události se vždy odehrávají při změněném stavu vědomí, na astrální úrovni.

Když byli u něj, on byl zcela paralyzován, možná jen očima mohl pohybovat, a strašně se bál a jeho strach se jen zesiloval, jak se k němu přibližovali. I k němu přišli v noci a pokoj také osvětloval nějaký divný zdroj světla.

Výpověď mého přítele mě nakonec přesvědčila o tom, že i můj příběh by mohl být reálný a možná nebyl jen obyčejným snem. Takže začal jsem se informovat u dalších ufologů a jeden z kontaktérů, kterého se rukama dotkli, mi také potvrdil jejich gumovitý charakter. Už zůstával jen ten chlad.

Odpověď ani tentokrát nenechávala na sebe dlouho čekat: dotazovaná osoba, muž, jehož navštívili, si s jedním z nich podala ruku, přičemž také cítil jakýsi chlad. Později se našli i další, kteří se dostali s nimi do kontaktu a potvrdili i ten pocit chladu, a tu jejich gumovitost.

«

A teď se vynořila otázka: je to možné, že tyto bytosti už mi tady dříve něco prováděly a jsou odpovědné za občasné mizení menších předmětů jakýmsi záhadným způsobem, což se mi dosud nepodařilo vysvětlit? Občas se totiž stává, že něco nemůžu najít – např. maličký talířek, lžíce a podobné věci, které se neobjeví ani později. Na jejich zmizení nemám odpověď.

«

Následující zvláštní událost se mi stala, když jsem se jednou probudil kolem půlnoci, protože jsem potřeboval jít na záchod. Vstanu, podívám se směrem k vedlejšímu pokoji a vidím, že zpod prahu prosvítá světlo. „Zapomněl jsem zhasnout?“ Pomyslel jsem si a otevřu dveře. K mému velkému překvapení byla v pokoji úplná tma. „Kdo mohl zhasnout, když jsem v celém domě sám?“ Proletěla mi myslí děsivá myšlenka. Přitom jsem ale nějak tušil, že to bude něco jiného, ​​v pokoji kromě mě nikoho není. Raději jsem pro jistotu prohlédl všechny pokoje, ale na chodbu se mi jít už nechtělo. Nakonec jsem se vrátil do svého pokoje a pokusil se pokračovat ve spánku.

«

V lednu následujícího roku (2017) se odehrál další případ. Stává se mi totiž, že když odpočívám v křesle tak přitom občas usnu. Při jedné takové příležitosti jsem si po probuzení z několikahodinového spánku všiml velké krevní podlitiny na hřbetě pravé ruky, jejíž vznik jsem si nedokázal vysvětlit. Podlitina se rozprostírala po celém hřbetě, ale vůbec nebolela. Nejprve jsem si myslel, že jsem si během spánku ruku nějak přeležel, ale tak velkou sílu, aby se taková podlitina v tom měkkém křesle vytvořila, jsem nemohl vyvinout.

Později jsem se dozvěděl, že v Čechách se někomu stalo něco podobného. Dotyčný, když se vzbudil, měl celý kotník až po lýtka podlitý krví, jako by ho někdo silou udeřil do nohy – a také na to neměl vysvětlení. Takže není vyloučeno, že můj případ je rovněž podobný.

«

Když jsme už při záhadách, tak bych zmínil i jeden dřívější případ. Jednoho pondělního rána jsem najednou slyšel přijíždět popelářský vůz. Bylo mi to divné, vždyť oni obyčejně jezdí pokaždé v úterý. „Asi se jim změnil jízdní řád“. Pomyslel jsem si a dál mě to už nezajímalo. Překvapení jsem zažil až tehdy, když jsem šel pro oběd a zjistil jsem, že pondělí jsem nějak vynechal. Totiž opravdu bylo úterý! Kam se poděl celý jeden den? Pamatuji si ještě, že v pátek byl pátek, ale který den se mi ztratil? Sobota, neděle, nebo pondělí? To mě už nenapadlo, že stačí si prohlédnout v počítači historii vyhledávaných stránek na internetu, vždyť v chybějící den jsem přece nemohl sedět při něm. Bohužel tuto možnost jsem propásl a na svou otázku jsem dosud nenalezl odpověď.

Od nynějška si budu zapisovat vždy, když se mi stane něco nevysvětlitelného. Bude tam datum, stručný popis i s hodinou.

Rudolf z Komárna (Slovensko) – 30. dubna 2017

Projekt Alfa – duben 2017

Více případů v sekci Projekt Alfa

Poprvé případ pana Rudolfa z Komárna publikován na Exopolitika.cz: 7. května 2017

«

Slovo redakce Exopolitika.cz:

Můžeme polemizovat o jaký jiný stav vědomí se při těchto návštěvách jedná. Existuje např. názor, že se jedná o stav tzv. druhé pozornosti.

http://duchovno.doktorka.cz/urovne-pozornosti-bojovnika/

Tento případ pana Rudolfa bude průběžně doplňován, jestliže se objeví nové skutečnosti.

Pokud se chcete pana Rudolfa na něco zeptat, neváhejte se obrátit na redakci Exopolitika.cz .