Příběh ukrajinského inženýra o tom, jak o něj v roce 1989 usilovala krásná mimozemšťanka – dobrovolná návštěva lodi

Příběh ukrajinského inženýra o tom, jak o něj v roce 1989 usilovala krásná mimozemšťanka – dobrovolná návštěva lodi

V celé řadě novin v naší zemi (míněno Rusko – pozn. red.) byl otištěn v roce 1994 příběh z časopisu „Svět nepoznaného“. Týkal se vyprávění inženýra A. V. z obce Bílá Církev (či Bílý kostel? – Белая Церковь) z Ukrajiny. Ten člověk prožil nejpodivnější dobrodružství ve svém životě a mohl otevřeně hovořit o svých zkušenostech a pocitech.

Jeho případ je věrohodný – mnoho podrobností z příběhu vypadá jako nevymyšlené. Nebyly tam žádné důvěrné vztahy, mimozemšťané byli velmi podobní lidem a zdá se, že byli obdařeni podobnými emocemi a vztahy mezi sebou, pokud to byl pozemšťan schopen pochopit.

Bělocerkevský kostel Sv. Nikolaje (zdroj ilustrace: Wikipedie)

«

Zde je jeho příběh …

„V polovině září 1989 jsem byl houbařit v blízkosti obce Jablunovka. Usedl jsem k odpočinku a začal si prohlížet noviny, které jsem si přinesl z domova. Najednou se přese mne přehnal stín oválného mraku. Podíval jsem se nahoru a viděl, že asi sto metrů ode mne se snáší nějaký padák po podivné spirálové dráze. Zhruba 70 metrů nad zemí začal sestupovat vertikálně.

Jsem realista a skeptik od přírody, proto jsem zpočátku považoval UFO za pozemskou kosmickou loď. A to tím spíše poté, když se neprodleně po přistání otevřel vstup a vyšel ‚astronaut‘ ve skafandru, jak jsem předpokládal. Za ním vyšel jakýsi robot, (jak se později ukázalo).

Nicméně, můj klamný dojem byl jen krátkodobý a já jsem v tu chvíli v úžasu sledoval, jak se ke mně blíží mimozemšťan. V levé ruce držel malý předmět, červené a stříbrné barvy. Když se ke mně přiblížil, sklonil hlavu, dotkl se prsou a zřetelně mi naznačil, abych s ním šel do UFO. Jeho obličej byl zcela běžný, jeho pokožka měla bronzovou barvu a jeho mírně vlnité vlasy mi připomínaly Inda. Proto jsem ho tak nazýval.

U vchodu do lodi stála půvabná žena nepopsatelné krásy, skutečná Afrodita. Byla oděna do přiléhavé kombinézy, s přilbou na hlavě, vypadající jako u starých válečníků, s vyčnívajícím pruhem, na kterém uprostřed zářilo něco jako diamant, mohla to být nějaká optika. Tmavě hnědé vlnité vlasy jí spadaly přes ramena. Měla velmi velké, tmavě modré oči a malý, mírně pozvednutý nosík. Na hrudi jí visel na stříbrném řetízku nějaký předmět, jako u toho ‚Inda‘.

«

Byla poněkud v rozpacích, ale usmála se pěkným, hřejivým úsměvem. Zkřížila ruce po indicku na hrudi, poklonila se, pak ukázala na otevřené dveře a zmizela v lodi. Šel jsem do těch dveří a vstoupil jsem do malé sprchové kabinky. ‚Ind‘ mě v mžiku svlékl do slipů a vyšel ven, kde složil moje oblečení do nějakého výklenku.

Okamžitě se na mě ze všech stran valila pěnivá kapalina, za okamžik na mě foukal teplý vzduch a otevřely se vnitřní dveře. Ind mi podal pantofle a velmi lehký, světle modrý plášť.

Než jsem se stačil posadit, přišla tam ta krásná bohyně. Přišla ke mně blíž, s roztomilým úsměvem natáhla ruku jako žena, dlaní dolů a představila se jako ‚Gezelia‘. Pak mi představila dalšího mimozemšťana s kudrnatými vlasy a tmavě modrým obličejem (já jsem ho přezdíval ‚černoch‘) a i toho ‚Inda‘.

V lodi byl voňavý vzduch jako ozon, a seshora zněla tlumená známá hudba. Gezelia stále stála přede mnou, jako by nabízela, abych ji obdivoval. Jejím hlubokým výstřihem bylo vidět, že má na sobě něco jako průsvitné plavky, na jednom ňadru byl obraz lotosového květu a na druhém růže. Její tělo bylo světle růžově. Tvář měla světlou, bez jakékoliv stopy make-upu.

Byla o něco vyšší než já, asi 180 cm (Ind měl asi 190 a černoch tak 210-220 cm). Gezelia měla jemný, melodický hlas, Ind jemný tichý, a černoch hlasitý bas.

Po seznámení poděkovala Gezelia za moji pomoc při poznávání tohoto světa a mého zdraví. Byl jsem pak osloven humanoidním robotem, který byl vyšší zhruba o půl metru. Jeho oči se otáčely jako u chameleona. Byl jsem zmatený a dokonce měl i strach, když mě vzal robot za ruku a pokynul mi, abych se posadil na židli, zatímco se mi druhou rukou snažil nalepit na čelo nějaké destičky o velikosti knoflíku, tak jsem ho udeřil plnou silou do jeho hruškovité hlavy. Robot spustil ruce a stál, černoch se zasmál hromovým basem.

Ind se dotkl něčeho na robotovi, který opět zatočil očima. Gezelia pak vzala odpadlé elektrody a sama je umístila na několika místech na mé hrudi. Jedna z nich vypadala jako malý kužel, tu mi dala na levou ruku. Po jemném vpichu byla najednou plná krve. Robot ihned přistoupil a vzal si ji.

Mezitím Gezelia položila na stůl mé nedočtené noviny a ukázala na slovo, abych jí něco přečetl. Četl jsem hlasitě titulek. Pak ukazovala prstem zvlášť na každé písmeno. Snažil jsem se jí to vysvětlit, nejprve v ukrajinštině, pak rusky, německy, maďarsky, neboť anglicky téměř neznám. Návštěvníci hovořili krátkými větami, jejichž zvuk mi nepřipomínal žádný známý jazyk. Tehdy jsem si konečně uvědomil, že jsem na návštěvě u mimozemšťanů. Skutečně! Mráz mi běhal po zádech, ale sebeovládání mi bránilo udělat nějakou hloupost.

Znovu začala hrát tichá hudba, a já si uvědomil, že můj pobyt u hostitelů končí. Vzal jsem tužku a maloval zpaměti Sluneční soustavu – Slunce a sedm planet. Gezelia jich přidala ještě pět. Zeptal jsem se jí, jestli přišli z jiné planety. Namalovala jiný systém, podle mého názoru s devíti planetami v jiné galaxii, dala svůj nákres vedle mého, a nakreslila čáru od jedné z jejich planet na jednu z našeho systému.

Pak nakreslila čáru na Měsíc a odtud k Zemi. Na Měsíci nakreslila obrovskou loď tvaru kosočtverce, a od ní tucet linek k Zemi, s UFO různých tvarů. Potom vzala moje hodinky, které představovaly Zemi a dvakrát jimi obkroužila kolem Slunce a tak ukázala, jak daleko je Slunce od jejich planety. Potom posunula hodinky asi na jednu třetinu oběhu, dala prst na Měsíc, udělala ještě jeden oběh mých hodinek a ukázala na Zemi, kde jsou nyní.

Pochopil jsem to a chtěl se na něco zeptat, ale dala svou levou ruku do mé. Zvedl jsem ji a podíval se na její náramek s nějakými miniaturními přístroji nebo ozdobami. Prstem jsem cítil její rychlý puls a začal počítat, ale Gezelia zřejmě pochopila, všem ostatním něco nahlas řekla, a všechny tři cizinci se zasmáli.

Žena si pak sundala plášť, přistoupila ke mně, uchopila mou hlavu a přitiskla mi ucho ke své hrudi. Její srdce bilo jako v našem pozemském rytmu, ale ne 70, ale 90 až 100 tepů za minutu. Její tělesná teplota byla, jak se mi zdálo vyšší, aspoň 42 stupňů.

«

Odtáhl jsem se od ní a začal si podrobně prohlížet její napůl nahé tělo. Gezelia byla podobná i nepodobná na pozemské ženy. Obdivoval jsem její krásu a nejspíš jsem si uvědomil, když jsem se tak díval, že nevím, jestli je živá, nebo je to robot.

Krása Gezelije mě fascinovala. Kolem její hlavy jsem si všiml nějaké zářící svatozáře. Barva modrých očí se změnila na zelenožluté. Blížila se ke mně jako planoucí oheň. Když se mě dotkla, probral jsem se ze své strnulosti, strčil do ní a zakřičel: ‚Vždyť mě…‘

Gezelia vyskočila jako kočka a zvučným hlasem něco zakřičela, asi jako ‚vypadni‘. Čím jsem ji urazil? Nikdy to nepochopím: nebo to byl jen pokus, nebo…slovo ‚čarodějnice‘, které jsem použil, může v jejich jazyce znamenat nějakou hroznou urážku? Myslel jsem si, že tohle bude můj konec.

Dveře se otevřely, vypadl jsem ven, a ‚Ind‘ okamžitě vyhodil moje oblečení. O dvě minuty později se ukázala Gezélie. Pokusila se usmát, ale její obličej byl naštvaný. Ukazovala mi moje hodinky. Chtěl jsem jí vysvětlit, aby si je nechala na památku, ale hodila mi hodinky s tím, že náš přátelský vztah skončil a zmizela do lodi, přesto mi pokynula na rozloučenou.

Vstup do lodi se uzavřel a ozvalo se dvojí zaklepání. Sotva slyšitelný zvuk udělal nějaký mechanismus a UFO tiše začalo stoupat. Vzletělo na 150-170 metrů, a uslyšel jsem jiné dvojí zaklepání. Něco jako okvětní plátky se vespod složilo do roury, která začala rudě žhnout. UFO se nyní podobalo na kopretinu nebo velkou modrou medúzu, přesněji však na raketu. Ve výšce 250-300 metrů se objevil světle modrý oblak a raketa najednou zmizela.

Půl hodiny po odletu jsem prohlížel místo přistání, všiml si jen slehnuté trávy a jednoho otisku kruhové opěry, asi jeden metr v průměru. Chtěl jsem doběhnout do některé z okolních vesnic a někam zavolat, ale okamžitě mě napadla otázka: kam? Šel jsem ke svému košíku s houbami, vzal ho a šel na autobus. V autobuse jsem byl osloven jedním mužem a ten řekl: ‚To všechno jsem viděl.‘ Odpověděl jsem: ‚No a co?‘ Odmlčel se, protože si uvědomil, že to vše je k ničemu, protože to nemůže nijak dokázat. O měsíc později, jsem napsal dopis do deníku ‚Rodjanská Ukrajina‘ a ‚Komsomolskaja Pravda‘. Zpáteční adresu jsem jim nedal – proč?

«

A teď moje doplnění popisu UFO. Rozsah jakýchsi ‚okvětních lístků‘ vespod byl asi 15-19 metrů. Trup vejčitého tvaru byl vysoký 8-10 metrů, vnější průměr byl 6-7 metrů a vnitřní kabina asi 3,5 metru. Mezi vnějším a vnitřním pláštěm byla různá zařízení a případně zde byly i další místnosti.

Když jsem se zeptal Gezelie, co znamená kříž na jednom ze snímků, kde byla spousta aut, tak udělala nákres našich osobních automobilů a nákladního ‚Kamazu‘, pak je přeškrtla a vedle namalovala něco podobného tvaru jako kosočtverec, zřejmě vozidlo, ale bez kol. Nechápal jsem to, tak si sundala z krku přívěsek (asi nějaký ovladač), stiskla tlačítko, a ze zadní strany se vysunula fotografie.

Viděl jsem na ní panoramatický pohled na část města. Domy byly tvaru kosočtverce s oválnými okny, dvou- až čtyřpodlažní, s mnoha věžičkami, na nichž bylo něco jako naše radarové antény. V dálce byla vidět nějaká továrna, a ještě dále pyramidy… V popředí byla dvoupodlažní vila s tím ‚lokátorem‘ a vedle stála Gezelia s asi 2-3 roky starou holčičkou v náručí. Stáli tam také 2 metry vysoký muž a 12ti až 15-letý chlapec. Bylo tam také kosočtvercové vozidlo bez kol, jaké mi před tím nakreslila. V blízkosti rostl obrovský strom a šuměla kašna…“

Tak končí vzpomínky očitého svědka, který řekl všechno, co si pamatoval od svého pobytu v mimozemském stroji.

23. května 2017

«

Překlad: Mgr. Jan Pavlík – 25. května 2017

Více zde:

http://paranormal-news.ru/news/rasskaz_ukrainskogo_inzhenera_o_tom_kak_v_1989_godu_ego_pokhitila_prekrasnaja_inoplanetjanka/2017-05-23-13474

«

A podobné zde:

https://www.exopolitika.cz/vzorek-vlasu/12

https://www.exopolitika.cz/category/exopolitika/rusko

https://www.exopolitika.cz/category/kontakteri