MOLOCH, MELEK

Z židovské encyklopedie
Moloch (hebrejsky Molech, král).
Božstvo uctívané modlářskými Izraelity. Hebrejské označení Molech nepředstavuje původní výslovnost jména, stejně jako řecký vokál Moloch, který se nachází v LXX a ve Skutcích (vii, 43). Původní titul tohoto boha byl velmi pravděpodobně Melech, „král“, jehož souhlásky byly se záměrem posměchu spojeny se samohláskami slova Bosheth, tedy „hanba“. Vzhledem k tomu, že slovo Moloch (Molech) znamená král, je na několika místech Starého zákona obtížné určit, zda je třeba je považovat za vlastní jméno božstva, nebo za prostý apelativ (obecné jméno). Pasáže původního textu, v nichž toto jméno pravděpodobně označuje jméno boha, jsou Lev, xviii, 21; xx, 2-5; III (A. V. I) Královská, xi, 7; IV (II) Královská, xxiii, 10; Iz, xxx, 33; lvii, 9; Jer, xxxii, 35. V těchto pasážích je jméno Moloch označeno jako jméno boha.

«

«

Zdá se, že hlavním rysem Molochova kultu u Židů bylo obětování dětí a obvyklý výraz pro popis této oběti byl „projít ohněm“, což byl obřad prováděný (prý – pozn. red.) po usmrcení obětí. Zvláštní centrum těchto zvěrstev se nacházelo kousek od Jeruzaléma, na místě zvaném Tofet (pravděpodobně „místo ohavnosti“) v údolí Geennom.

Podle III (I) Královské, xi, 7, postavil Šalomoun „chrám“ Molochovi „na pahorku naproti Jeruzalému“, a proto je někdy považován za panovníka, který zavedl bezbožný kult v Izraeli. Po tomto rozvratu se stopy Molochova kultu objevují jak v Judsku, tak v Izraeli. Zdá se, že zvyk nechat své děti projít ohněm byl v Severním království všeobecný [IV (II) Královská, xvii, 17; Ezech. xxiii, 37] a postupně se rozšiřoval v Jižním království, podporován královským příkladem Achaza [IV Královská, xvi, 3] a Manase [IV (II) Královská, xvi, 6], až se stal rozšířeným v době proroka Jeremiáše [Jerem. xxxii, 35], kdy král Josiáš potlačil Molochův kult a znesvětil Tofet [IV (II) Královská, xxiii, 13 (10)]. Není nepravděpodobné, že tento kult byl za Joakima obnoven a pokračoval až do babylonského zajetí.

Na základě hebrejského čtení III (I) Královská, xi, 7 byl Moloch často ztotožňován s Milkomem, národním bohem Amónovců, ale toto ztotožnění nelze považovat za pravděpodobné: jak ukazují řecké verze, původní čtení III (I) Královská, xi, 7 nebylo Moloch, ale Milkom [srov. také III (I) Královská, xi, 5, 33]; a podle Dt, xii, 29-31; xviii, 9-14, bylo procházení dětí ohněm kanaánského původu [srov. také IV (II) Královská, xvi, 3].

V poslední době se objevily četné pokusy dokázat, že Izraelité při obětování svých dětí Molochovi jednoduše mysleli, že je obětují jako zápalnou oběť Jahvemu. Jinými slovy, Melech, kterému byly obětovány děti, byl Jahve pod jiným jménem. Na podporu tohoto názoru se odvoláváme zejména na Jer, vii, 31; xix, 5, a na Ezech, xx, 25-31. Toto stanovisko je však přinejmenším nepravděpodobné.

Texty, na které se odvoláváme, lze chápat i jinak a proroci výslovně považují Molochův kult za cizí a za odpadnutí od uctívání pravého Boha. Oběti ohněm, pravděpodobná totožnost Molocha s Baalem a skutečnost, že v Asýrii a Babylónii byli Malik a v Palmyře Malach-bel bohy slunce, mnohé vedly k domněnce, že Moloch byl bohem ohně nebo slunce.

Zlý bůh BAAL (Bál) – sloužíme mu i dnes?

«

MOLOCH (MOLECH) – od autora: Isidore Singer George A. Barton

Biblické údaje:
V masoretském textu je jméno „Molech“, v Septuagintě „Moloch“. Nejstarší zmínka o Molochovi je v Lv. xviii. 21, kde je Izraelci zakázáno obětovat Molochovi některé ze svých dětí. Podobně v Lv. xx. 2-5 je stanoveno, že člověk, který obětuje své potomstvo Molochovi, bude jistě usmrcen. Pak je kupodivu stanoveno, že bude vyobcován ze společenství.

V I. Královské xi. 7 se říká, že Šalomoun postavil Molochovi výšinné místo na hoře, „která je před Jeruzalémem“. V téže pasáži je Moloch nazýván amonitským božstvem. Septuaginta citovaná v Novém zákoně (Sk vii. 43) nachází zmínku o Molochovi v Amosovi v. 26; jde však o pochybnou pasáž. Ve II. knize královské xxiii. 10 se uvádí, že jednou z praktik, kterou Josiáš svou reformou zastavil, bylo obětování dětí Molochovi a že místo, kde se tento způsob uctívání praktikoval, bylo v Tofetu, „v údolí synů Hinnomu“. Toto tvrzení potvrzuje Jer. xxxii. 35.

Z knihy II Královská xxi. 6 lze usuzovat, že tento kult byl zaveden za Manasesovy vlády. Při nekritickém čtení těchto pasáží vzniká dojem, že uctívání Molocha s obřadem obětování dětí bylo zavedeno z Amónovců v průběhu 7. století př. n. l.

Povaha uctívání
– Kritický pohled:
Název „Molech“, později zkomolený na „Moloch“, je záměrně chybným označením „Meleka“ – podle analogie „bosheth“ (srov. Hoffmann ve Stadeho „Zeitschrift“, iii. 124). Pokud jde o obřady, které vykonávali Molochovi uctívači, někdy se ze slovního spojení „projít ohněm Molochovi“ vyvozovalo, že děti byly nuceny projít mezi dvěma ohnivými řadami jako druh zasvěcení nebo úlitby; z Izaiáše lvii. 5 a Jer. xix. 5, že děti byly zabity a spáleny. Celý smysl oběti tedy spočíval v tom, že šlo o lidskou oběť (anebo upáleny zaživa? – pozn. red.).

Z Jer. vii. 31 a Ez. xx. 25, 26 je zřejmé, že oba proroci považovali tyto lidské oběti za mimořádné oběti JHVH. Jeremiáš prohlašuje, že je Yhwh nepřikázal, zatímco Ezechiel říká, že Yhwh Izraelity v jejich obětech poskvrnil tím, že jim dovolil obětovat prvorozené, aby skrze trest poznali, že Yhwh je Yhwh. Skutečnost, kterou dnes kritičtí badatelé obecně přijímají, tedy je, že v posledních dnech království byly lidské oběti přinášeny Yhwhovi jako králi nebo rádci národa a že proroci s nimi nesouhlasili a odsuzovali je, protože byly zavedeny zvenčí jako napodobenina pohanského kultu a pro jejich barbarství. Časem se označení „Melek“ změnilo na „Molech“, aby se obřady ještě více stigmatizovaly.

Motiv obětí
Motiv těchto obětí není třeba hledat daleko. Je uveden v Micheáši VI. 7: „Mám dát své prvorozené za své přestoupení, plod svého těla za hřích své duše?“. Uprostřed pohrom, které národ postihly, lidé cítili, že pokud se jim podaří znovu získat přízeň Yhwh, stojí to za jakoukoli cenu, kterou mohou zaplatit. Jejich semitští příbuzní uctívali své bohy oběťmi svých dětí a Izraelité ve svém zoufalství činili totéž.

Z nějakého důvodu, snad proto, že ne všechny kněžské a prorocké kruhy toto hnutí schvalovaly, neprováděli oběti v Chrámu, ale na oltáři či hranici zvané „Tafet“ (LXX), postavené v údolí Hinnom (srov. W. R. Smith, „Rel. of Sem.“ 2. vyd., s. 372). Na „Tafet“ se také později poukazovalo jako na „Tofet“, podle analogie s „Bošet“. V souvislosti s těmito mimořádnými oběťmi věřící pokračovali v pravidelných chrámových obětech Yhwhovi (Ez. xxiii. 39).

Babylonský válec znázorňující obětování dítěte (Z Menant, „Glyptique Orientale“)

«

Ze skutečnosti, že v I. Královské xi. 7 je nazýván Moloch „ohavností Amónovců“, se dříve předpokládalo, že tento kult byl napodobeninou amónského kultu. O amonitském náboženství je však známo tak málo, že novější bádání hledalo zdroj jinde. Vzhledem ke zmínce ve II. knize královské xvii. 31 o Adrammelechovi (= Adar-malikovi) a Anammelechovi (=Anu-malikovi) jako o sefarvaimských bozích přesazených do Samaří, se usuzovalo, že tato forma kultu byla převzata z Babylonie (srov. Bäthgen, „Beiträge zur Semitischen Religionsgesch.“ s. 238 a násl.).

Tento názor vychází z předpokladu, že „Sefarvaim“ se rovná „Sippar“, což pravděpodobně není pravda. I kdyby tomu tak bylo, Anu a Adar nebyli bohy Sipparu; bohem tohoto města byl Šamaš. Z tohoto verše tedy nelze prokázat babylonský nebo asyrský původ.

Podporu pro tento názor jsme hledali také v Ámosovi v. 26. Pokud, což je pravděpodobné, jsou Sikút a Chíun v tomto verši jmény nebo epitety babylonských božstev (srov. Chíun), neposkytuje použití slova „Melek“ v souvislosti s nimi žádný rozumný argument. Celá pasáž může být, jak se domnívají Wellhausen a Nowack, pozdní glosou zavedenou na základě II Král xvii. 31, a je v každém případě příliš nejasná, než aby se na ní dalo stavět.

Navíc neexistuje žádný důkaz, že by obětování prvorozených bylo součástí uctívání babylonských božstev. Protože obětování dětí bylo významným rysem uctívání fénického Málika-Baala-Krona, snaží se Moore (Cheyne a Black, „Encyc. Bibl.“) dokázat, že uctívání Molocha bylo přeneseno z Fénicie. Důkazy o jeho existenci ve Fénicii a jejích koloniích jsou obzvláště silné. Diodorus Siculus (xx. 14) vypráví, jak Kartaginci při obléhání obětovali Kronovi dvě stě chlapců. Důležitým prvkem obřadu bylo upálení.

«

«

Redakce: D. Rašínová – 29. září 2021

Více zde:

https://www.bibliotecapleyades.net/sociopolitica/esp_sociopol_bohemiangrove02.htm