DIPLOMATICKÉ VZTAHY S MIMOZEMŠŤANY. Vytvoření konkurenčního tělesa vůči exo-diplomacii USA – K. Rašín. Aplikace kurzu Exo-102

«

Závěrečná práce kurzu EXO-102. REPREZENTATIVNÍ MODELY ZEMĚ V DIPLOMATICKÝCH VZTAZÍCH S MIMOZEMŠŤANY – K. Rašín

Zadání:

Jak byste řekli, že „oficiální“ nebo „first track“ diplomacie (diplomacie první volby) nejvýrazněji selhala při zabývání se mimozemskou přítomností? Jak lze zlepšit diplomacii „first track“, aby se zabývala mimozemskou přítomností lépe?

Úvod

Obecně platí, že diplomacie v oficiálním smyslu zahrnuje jednací strany, které mají nějaké oficiální postavení v politickém systému svého národa nebo na mezivládní úrovni. V rámci tohoto oficiálního potenciálu se mohou setkávat s mimozemšťany a prohlašovat, že zastupují zájmy svých národů, mezivládních organizací, obyvatel, korporací atd. Tímto způsobem jsou zbudovány způsoby komunikace, dosaženy dohody, navázána spolupráce, zavedeny sankce atp. To je obecně známé o oficiální diplomacii.

Zatímco běžná populace a věda hlavního proudu stále čeká a hledá, kdy může nastat první kontakt a Elon Musk baví lidi zábavnou šou o úspěších při dobývání vesmíru, Manuel Lamiroy (lektor Exopolitického institutu Dr. Sally/USA – pozn. red.) to shrnuje takto:

„Zatímco oficiální kontakt je stále předmětem science fiction, mimozemský kontakt se již odehrává dlouhou dobu a pokračuje ve velkém měřítku. Do dnešního dne mělo kontaktní zkušenosti tisíce jedinců, a to nám naznačuje, že tento jev bude narůstat. Stejně tak vzrůstá potřeba po galaktické diplomacii; nejen po té oficiální – ‚track I‘ (diplomacie první volby), ale také po ‚track II‘ (diplomacie druhé volby)‚ tedy ‚občanské diplomacii s mimozemšťany‘.“ (1)

«

Diplomacie „track one (first track)/první volby“

Nejprve je nutné říci si přesně o tom, co vlastně znamená diplomacie „first track“ (první volby) a jak se liší od diplomacie „track two“ (druhé volby).

Diplomacie track one nebo vlastně oficiální diplomacie má dlouhou historii, její kořeny leží v dávné minulosti lidstva. De Magalhaes (1988) popisuje oficiální diplomacii jako: „instrument zahraniční politiky pro zbudování a vývoj kontaktů mezi vládami různých států skrze použití prostředníků, vzájemně uznaných zastupujícími stranami.“ Nejdůležitějším znakem, který odlišuje diplomacii track one od ostatních forem diplomacie je její formální aplikace na úrovni stát-vůči-státu. Dodržuje jisté protokoly, jejímiž signatáři jsou všechny státy. Diplomacie track one se obvykle používá jako primární prostředek k dosažení míru v zahraniční politice… (2)

Výstižně o tom hovoří Susan Allen Nun, když říká (3), že pojem diplomacie „track one“ označuje oficiální vládní diplomacii nebo „techniku ​​jednání státu [,která] je v podstatě procesem, při kterém komunikace jedné vlády směřuje přímo k rozhodovacímu aparátu jiného státu“. Diplomacie „track one“ je vedena oficiálními zástupci státu nebo státní správy a zahrnuje interakci s jinými státními reprezentanty nebo státními úřady: hlavami států, státními orgány nebo ministerstvy zahraničních věcí a dalšími vládními úřady a ministerstvy. Diplomacii „track one“ můžeme také označit jako „first track“. Toto oficiální diplomatické úsilí lze odlišit od neoficiálních interakcí, které mohou zahrnovat odborníky na řešení konfliktů, soukromé občany, nevládní organizace nebo podniky. Takové neoficiální interakce jsou označovány jako „diplomacie track two“ (diplomacie druhé volby).

Při diplomacii track one jde o oficiální debaty, které se typicky týkají vysoce postavených politických či armádních vůdců – při příměří, míru, mírových jednáních a dohodách a dalších smlouvách. Susan A. Nun pokračuje: „Setkávají se zde hlavy států, diskutují o různých otázkách a poskytují veřejnosti společná prohlášení atd.“ (3)  

«

Diplomacie „track two“

Tak zvaná „diplomacie druhé volby“, anebo prostě jen „občanská iniciativa“, dává prostor soukromým osobám nebo „občanským organizacím“ k otevření komunikačních kanálů a rozvíjení dohod mezi národy, kde jinak oficiální diplomacie neuspěla a dostala se do slepé uličky – anebo tam, kde již došlo k násilným konfliktům. (4)

Jde o neoficiální dialog a řešení problémů s cílem zbudovat vztahy a povzbudit nové myšlení. Tedy nevládní, informační a neoficiální kontakty spojené s aktivitami mezi soukromými občany či skupinami, někdy se to může nazývat „non-state actors“ (nestátní činitelé; činitelé v konfliktu, kteří nejsou pověřeni oficiální státní mocí – pozn. red.). (5)

To je v kontrastu s diplomacií track 1, což je oficiální vládní diplomacie, která se vyskytuje uvnitř oficiálního vládního aparátu. Diplomacie track 2 však nenahrazuje diplomacii track 1. Spíše jde o pomoc oficiálním aktérům při zvládání a řešení konfliktů zkoumáním možných řešení odvozených z pohledu veřejnosti a bez potřeby formálního vyjednávání nebo vyjednávání o výhodě.

Z důvodu vládního utajování existence mimozemských civilizací a vzhledem k rozmanitým motivacím, agendám a konfliktům týkajícím se mimozemských ras a různých vládních agentur, tak existuje naléhavá potřeba občanské diplomacie v kontaktu s mimozemskými civilizacemi, což bychom mohli nazvat tzv. „galaktickou diplomacií druhé volby“. M. Salla uvádí:

„Je zapotřebí, aby soukromí občané navazovali komunikaci s mimozemskými civilizacemi, hráli zprostředkovatelskou roli mezi různými mimozemskými skupinami a lidstvem globálně.“ (4)

«

Problém diplomacie track 1

Zásadní potíž je v tom, že diplomacie „first track“, co se týče mimozemských ras, byla vždy vedena tajně. V podstatě ji lze považovat za jakýsi typ oficiální diplomacie s mimozemšťany – osobně to nazývám „skrytá diplomacie“. Docházelo k uzavírání tajných dohod, probíhaly tajné interakce a komunikace. To za příslušného vyloučení veřejnosti. Zájmy a motivace zúčastněných národů, vlád, korporací apod. byly vždy nadřazeny před zájmy a prospěchem veřejnosti. Ti, kdož prováděli tento typ oficiální diplomacie, mohli být vnímáni tak, že zastupují zájmy svých národů nebo dokonce celé planety, i přesto, že o tom veřejnost nebyla informována a přísně se dbalo, aby to tak zůstalo.

Dalším bodem je, že mimozemská přítomnost obecně vyvolává řadu bezpečnostních rizik, a to si zasluhuje mimořádné utajení, neboť zde vyvstávají národně bezpečnostní otázky. Jedna otázka je tu ovšem zásadní: do jaké míry a do kdy vlastně takové utajování má trvat? Protože bezpečnostní riziko bude přítomnost mimozemšťanů vyvolávat stále. Oficiální diplomacie tohle moc dál neposunula.

Dále je tu však další velmi důležitý bod: kdo zastupuje planetu Zemi, pokud jde o diplomatické vztahy s mimozemšťany? Kdo zastupuje planetu, jako celek? Možná, že se nabízí OSN, avšak ta zastupuje pouze zájmy svých členů, nikoli planetu. Nyní zpět k diplomacii track one.

Již v červnu roku 1947 napsali dva ikoničtí vědci, Albert Einstein a Robert Oppenheimer dopis prezidentu Trumanovi s názvem „Relationships with Inhabitants of Celestial Bodies“ (Vztahy s obyvateli nebeských těles – pozn. red). Zabývají se otázkou mimozemské civilizace a její interakcí s lidstvem a kladou otázky ohledně uznání práva mimozemšťanů kolonizovat Zemi – kvůli naší politické nejednotnosti. Naznačují, že klasické metody převzít civilizaci silou nejsou proveditelné, ale snazší je dohoda s členskými státy. Navrhují například, aby OSN poskytla nějaké vedení. Na druhou stranu, ani v současné době nemá OSN pravomoc uzavírat dohody s mimozemšťany… (6)

Podle Susan Nanové spočívá hlavní kritika diplomacie první volby v několika bodech. Zaprvé, oficiální „diplomaté“ zastupují spíše zájmy svých vlastních států než zájmy planety. Toto je důležité omezení, protože za současného diplomatického systému, který existuje na planetě, není k dispozici žádné politické těleso, které by mluvilo jménem planety jako celku. Je tu pouze skupina národních států, které mezi sebou soutěží o dominantní postavení při ovlivňování běhu historie. V důsledku toho např. diplomaté uzavírají dohody, jaké jsou podle jejich názoru nejlepší pro tu danou zemi, již zastupují. Mimozemská technologie pak může být výhodným artiklem pro účely národní bezpečnosti a pro tajné infrastruktury zřízené k řešení mimozemských záležitostí. Technologie je tedy převážně využívána korporacemi, armádou – MIEC (Vojensko-průmyslový mimozemský komplex). Oficiálně je však mimozemská technologie zadržována a potlačována před běžnou populací. Alternativní technologie nejsou určeny pro blaho všech, ale výsledkem dohod učiněných diplomaty track one je, že z nich těží pravděpodobně hlavně pouze tajná infrastruktura, armáda apod. Jednou z těchto technických oblastí je ku příkladu reverzní inženýrství (zpětné zjišťování výroby, dílčích komponentů a technických vynálezů na základě rozboru hotových mimozemských plavidel – pozn. red.), jehož výsledky/produkty nebyly k dispozici pro veřejné účely, ale pro tajnou distribuci do soukromého sektoru, jak popisuje plk. Philip J. Corso v knize „Day After Roswell“ (v češtině vyšlo jako „Den po Roswellu“, 2015, Práh – pozn. red.). (7) Dalším selháním diplomacie track one je podle Nanové, že tito diplomaté nemusejí mít vždy zájem na rychlém řešení konfliktu. Spíše se soustřeďují na zachování statu quo nebo svou nečinností prodlužují čas a výhody pro zainteresované státy/vlády, aby mohly i nadále těžit z mimozemských technologií. Např. antigravitační pohon je tajnému mimozemskému mamagementu znám alespoň od 60. let, zatímco oficiální věda si s tím stále láme hlavu. Pokud by došlo ke zveřejnění, všechny skryté a neveřejné projekty by musely být omezeny nebo přesměrovány do transparentní sféry. Oficiální diplomaté track 1 také často používají model vyjednávání win-lose (výhra-prohra; vítěz a poražený). To znamená, že z dohod má obvykle prospěch jen jedna strana a že oficiální diplomacie není kreativní a flexibilní při vyjednávání.

Sallova kniha ,,Galaktická diplomacie“: vzestup občanské diplomacie v rámci jednání s mimozemskými civilizacemi

«

Příklady selhání diplomacie track one 

Zhruba od 40. let došlo k několika mimozemským kontaktům v různých státech, avšak nejznámější události se odehrály v USA. Ve většině případů těchto setkání došlo také k dohodám a výměně technologie. Tyto dohody měly vždy přísně tajný charakter a snažily se z nich mít prospěch příslušné vlády, a tento prospěch nebyl nikdy určen pro blaho populace.

Eisenhowerova administrativa měla přinejmenším tři oficiální, avšak nezveřejněná setkání s mimozemskou civilizací. Podle výzkumu Ivana Petroviče (8) proběhlo několik diplomatických schůzek v únoru roku 1954, a další v roce 1955.

Příkladně Phil Schneider uvedl (9): „Již v roce 1954, pod Eisenhowerovou administrativou, se federální vláda rozhodla obejít Ústavu Spojených států a zformovat dohodu s mimozemskými bytostmi. Jmenovalo se to Greada Treaty z května roku 1954, čímž se v podstatě vytvořila smlouva o tom, že zainteresovaní mimozemšťané si mohou vzít pár krav a také testovat své techniky implantování na několika málo lidech, ale že musejí poskytovat detaily o lidech, které do toho zatáhnou. Mimozemšťané pomalu měnili ujednání, až se rozhodli, že se jím nebudou řídit vůbec.“

To znamená, že primární utajení těchto setkání je svého druhu důkazem, že diplomatické vztahy track one tajně probíhají. Michael Salla také popisuje, kdo se tohoto setkání v únoru 1954 účastnil. Byli to zástupci/diplomaté track one z nejrůznějších resortů v čele s prezidentem Eisenhowerem. (10) Byl tam také dokonce zástupce církve, z Vatikánu. Setkání/jednání neproběhlo prostřednictvím multilaterální organizace, jakou je OSN, nýbrž na bilaterální úrovni různých zástupců svých resortů z USA/Vatikánu. Lze předpokládat, že USA byly považovány těmito mimozemšťany za dominantní národ na Zemi. To také znamená, že mimozemšťané, kteří vstoupili do dohod s USA, nemají zájem na uzavírání dohod s jinými státy. Jedná se tedy o rasu, která má zájem zasahovat do vývoje lidstva pouze s konkrétními státy, kteří jim jsou ochotny poskytnout své zdroje.

Wiliam Cooper tvrdí, že v této dohodě stálo:

„…že mimozemšťané nebudou zasahovat do našich záležitostí a my nebudeme zasahovat do jejich. Budeme udržovat jejich přítomnost na Zemi v utajení… Nebudou uzavírat žádné další smlouvy s jinými pozemskými národy… Mohou unášet lidi na určité omezené a pravidelné bázi za účelem lékařských zkoumání…, poskytnou skupině Majesty Twelve seznam všech lidských kontaktů a unesených na pravidelných plánovaných schůzkách.“ (11)

Dokonce i Philip Cosro mluví o dohodě s neskrývanými obavami:

„Vyjednali jsme s nimi (mimozemšťany) jakousi kapitulaci, protože jsme s nimi nemohli bojovat. Nadiktovali si podmínky, protože věděli, čeho se bojíme nejvíce, a to bylo jejich odhalení.“ (7)

Ono selhání oficiální diplomacie track one z výše uvedených příkladů je zcela patrné. Diplomatičtí zástupci vyjednávali o svých zájmech a chtěli za každou cenu získat dominanci v nové technologii a byli ochotni obětovat mnoho civilistů na pochybný projekt mimozemských lékařských experimentů a tolerovat únosy nevinných civilistů. Je to další případ metody vyjednávání typu win-lose.

Jedna z dalších možných dohod mohla nastat v případě údajného mimozemšťana z Venuše, Valianta Thora, a jeho společníků, kteří měli VIP status v Pentagonu mezi lety 1957-1960 a sloužili jako poradci ohledně tehdejších obav – v době studené války a možné jaderné hrozby v USA. (12) Oficiální dohoda, jež pravděpodobně byla uzavřena mezi Thorem a vládou/agenturou USA, rovněž nesplňuje kritéria veřejné pomoci a klade si za cíl spíše soukromý zájem vlády/agentury USA; a dále: ohledně jejího znění byla veřejnost opět odstavena od informací. Zásadní selhání diplomacie track one spočívala v utajení a nezájmu zveřejnit podrobnosti o tom, co „oficiální diplomaté“ v té době dohodli.

Ještě zmíním případ informátora Charlese Halla (13), který měl rozsáhlý kontakt s rasou Vysokých bílých, když sloužil na letecké základně Nellis jako svobodník letectva, kde měl na starost sledovat počasí. Přestože popisuje, že tato rasa/civilizace byla velmi nebezpečná, ve svých 5 knihách „Millenial Hospitality“ líčí pravidelná setkávání generálů letectva USA s touto rasou, pro niž již v 50. letech právě letectvo USA vybudovalo zázemí/středisko v horském masivu Mojave Wells, poušť Nevada, a popisuje četné prohlídky/výlety jejich průzkumných lodí s generály letectva. Mluví také o jakémsi výměnném obchodu, kdy letectvo dodávalo zboží, oblečení/dětské oblečení a potraviny, a mělo získat vyspělé technologické znalosti. Je velmi pravděpodobné, že vláda/letectvo USA vyjednalo nějaké tajné dohody s touto rasou, které šly mimo rámec běžných vládních protokolů. Dokonce Hall popisuje, že byl součástí Pet Projektu, který „oficiálně“ vedla vysoká zástupkyně této rasy (Učitelka), jejímž cílem bylo, aby Hall učil mimozemšťany splynout s běžnou populací a napodobovat naše zvyky (a byl při tom považován za jakéhosi „domácího mazlíčka“ těchto mimozemšťanů – oblíbenou osobu z řad lidí, s privilegii – pozn. red.). Při jedné příležitosti byl Hall omylem vážně zraněn vyspělou zbraní těchto mimozemšťanů (1967). V dílu III. (The Road Home, 2003, 1st Books Library) popisuje:

„Generál tvrdí, že nějaká žena volala do Pentagonu z Mojave Wells. Generál řekl, že užila zvláštní prioritní kód ‚Critical Purple‘ … ‚Učitelka‘… To má znamenat, že něco s tebou je. Dokonce sehnala z nějaké schůze čtyřhvězdičkového generála z Národní bezpečnosti … Řekla, že potřebuješ okamžitě klid a pomoc…“ (13)

Je zde patrné, že tento druh mimozemšťanů měl přístup k nejvyšším složkám Národní bezpečnosti USA a Pentagonu, a mohl udílet „rozkazy“ vysoce postaveným generálům. Musela tedy existovat nějaké dohoda mezi vládou a mimozemšťany, o které mluvil Hall. Oficiální diplomatická iniciativa track one stála před situací vyjednat dohody, které byly výhodné pouze pro „letectvo“, pro nikoho dalšího na Zemi nikoli, přestože tato rasa byla k lidstvu otevřeně nepřátelská. V podstatě šlo o „soukromou“ dohodu letectva/stínové vlády USA a mimozemšťanů; dohody zůstávají dones utajeny.

Dalším sporným bodem při hledání odpovědí, proč oficiální diplomacie selhala, je skutečnost černého rozpočtu a podzemních základen. Miliony dolarů daňových poplatníků mizí v černých dírách neoficiálního rozpočtu – bez kontroly Kongresu a oficiální vlády USA. Z něj jsou financovány nejrůznější tajné projekty s mimozemskou účastí, jako jsou například podzemní základny. Tam se, kromě jiného, unášejí civilisté, kde jsou jejich základní práva široce porušována a tito lidé, často „zajatí“, slouží k nejrůznějšímu obchodování, někdy i na galaktické úrovni, jako pracovní/sexuální otroci, přičemž se jedná často o spojení s mimozemským prvkem – vizte sérii článků Michaela Sally (14). Existenci společných mimozemsko-lidských základen, které jsou tajné, někdo také musel již dávno vyjednat a musel na základě takových diplomatických jednání vytvořit projekt černých rozpočtů, na jejich financování. Ke stavění takových základen jako je ta nejznámější v Dulce (Nové Mexiko/USA) nebo v Austrálii Pine Gap musel někdo dát „oficiální“ povolení, vyjednat podmínky s mimozemskými rasami o jejich využívání a účelu. Někdo musel vést diplomatická jednání.

«

Příklady selhání diplomacie track one mimo území USA, ale se spojením na USA 

Významným kontaktérem ve Velké Británii je bývalý radní z města Whitby poblíž Leedsu, nyní terapeut, Simon Parkes (15). Má rozsáhlé interakce s několika mimozemskými rasami odmalička, avšak nejčastěji s těmi, které ve Velké Británii nazývají „Mantids“, ale v USA „Mantis“ (Kudlanky – pozn. red.). Simonovi potvrdily, že mají dohodu s vládou USA. Tato dohoda s USA je považována za dohodu s celou Zemí. Dohoda je závazná a dovoluje těmto bytostem dělat to, co dělají – včetně únosů. Pro komunikaci s vládou využívají prostředníků. Parkes byl osobně svědkem toho, že se v blízkosti těchto tvorů pohybují pozemští lidští ozbrojení vojáci. Parkes v rozhovoru s Joanne Summerscales (15) na otázku odkud pocházejí ti vojáci a zda slyšel jazyk, kterým hovořili, říká: „Pocházeli z VB, na vojáky USA to byl slabý americký přízvuk. Ti Britové byli důstojníci s vysoce kultivovaným přízvukem.“

Viděl také Šedé, které popisuje jako malé pomocníky ostatních. Tvrdí, že při jedné návštěvě u mimozemšťanů se jistým způsobem angažovala i vláda VB.

To by rovněž znamenalo, že existují další tajné dohody s vládou USA/VB, které někdo musel vyjednat. Zmíněná rasa/národ Kudlanek zřejmě také viděla USA jako nejvhodnější stát pro zbudování dohod – a kontakt s Parkesem nemá s budováním těchto dohod nic společného, mají k němu spíše vztah rodičovský, zřejmě z minulých životů… Diplomatická jednání tedy vedl někdo jiný.

Kontaktér Simon Parkes z Velké Británie: Kudlanky

«

Diplomatická aktivita Billyho Meiera

Někdy v 70./80. letech 20. století měl dokonce Billy Meier (Švýcarsko) příležitost kontaktovat vládu USA v zastoupení Plejáranů. Plejárané byli ochotni za určitých podmínek uzavřít dohody se státními vůdci světa. Své požadavky předali Billymu a ten zplnomocnil Lee Elderse (16a), aby je předal vládě USA. Ve Výňatku z oficiální kontaktní zprávy č. 688 z 20. srpna 2017 (16) Plejáran Ptaah odpovídá:

„…přes Lee Elderse byly tobě a potažmo nám předány od USA jiné a krajně povýšenecké požadavky, které pro nás byly naprosto neakceptovatelné a nestydaté…, vláda USA, její tajné služby a armáda měla mít kontrolu a moc nad našimi kontakty s USA, což jsme samozřejmě nemohli akceptovat… My jsme…nabídli pomoc a spojenectví, které by Spojeným státům a později i Sovětskému svazu, stejně jako celému pozemskému lidstvu nakonec bývaly přinesly trvalý světový mír…, cenné technické a lékařské pokroky…, pokud by k tomuto spojení bývalo došlo ze strany USA, pak měl být zapojen i Sovětský svaz a poté pak postupně všechny země světa…“

Dále se v tomto textu píše, že jedním z hlavních důvodů odmítnutí pomoci Plejáranů byla denuklearizace.

Konkrétní událost, o níž Plejáran Ptaah hovoří, nelze pro mě nyní přesně dohledat, protože v Blocích (to jsou tlusté svazky kontaktních rozhovorů a zpráv Billyho Meiera s Plejárany), kterých je zhruba 18, by vyžadovalo nadlidské úsilí – je všechny pročíst a nalézt konkrétní seznam požadavků a veškeré odpovědi…

Pokud je to pravda a Plejárané oficiálně kontaktovali vládu USA se svými požadavky a navrhovali Billyho jako svého zástupce přes prostředníka Lee Elderse, použili při tom k vyjednávání příklad diplomacie track two (druhé volby – civilní občané) vůči diplomacii track one (vláda USA). Jedním z důvodů, proč USA (track one) návrhy Plejáranů odmítly, mohla být skutečnost, že již měly uzavřeny dohody s jinou rasou/rasami, které byly pro ně výhodnější.

«

Nacistické Německo a diplomatické dohody track one

Možná jako první zbudovalo dohody s mimozemšťany nacistické Německo již ve 30. a 40. letech 20. století. Jejich hlavními spojenci byla rasa/národ Reptiliánů. V nedávných rozhovorech na „ExoNews TV“ informátor a bývalý námořní zpravodajský důstojník a lodní konstruktér William Tompkins, pak také ve své knize „Selected by Extraterrestrial“ (17) potvrdil, že se mezi Adolfem Hitlerem a Reptiliány skutečně dosáhlo dohody. Tompkins byl přítomen, když námořní agenti popisovali, co se dozvěděli o reptiliánských konzultantech, kteří pomáhali německým vědcům vyvíjet sofistikované zbraně a antigravitační pohonné systémy. Hitler se proto velmi pravděpodobně účastnil podobné diplomatické schůzky s bílým královským Draco, s nímž se setkal i další sporný informátor Corey Goode.

William Tompkins doplňuje, že pod ochranou Reptiliánů byly zbudovány nacistické základny a ty sousedí s jejich vlastními většími jeskyněmi, což skoro potvrzuje, že královský bílý Drakonián měl konečnou kontrolu nad nacistickým tajným vesmírným programem.

Podle knihy „Voice of Destruction“ (18) Hermann Rauschning, guvernér německého města Danzig, prozradil, že se Hitler setkal s nějakým záhadným vůdcem:

„Jak bude vypadat sociální řád budoucnosti? Přátelé, řeknu vám. K dispozici bude třída vládců, po nich řadoví členové strany v hierarchickém pořadí, a pak velké množství anonymních následovníků, služebníků a pracovníků v permanenci, a pod nimi znovu všechny podrobené cizí rasy, moderní otroci. A nad těmi všemi bude vládnout nová a vysoce postavená šlechta, o níž nemohu hovořit…, ale ze všech těchto plánů členové armády nebudou nic vědět. Nový člověk nyní žije mezi námi! Je zde. Nestačí vám to? Sdělím vám tajemství. Viděl jsem nového člověka. Je neohrožený a krutý. Bál jsem se ho.“

Michael Salla uveřejnil několik článků na toto téma. (19)

Je vysoce pravděpodobné, že nacistické Německo v čele s Adolfem Hitlerem vyjednalo pomocí oficiální diplomacie track one dohody s nepřátelskou rasou Reptiliánů, aby získali vyspělou technologii, kterou ovládnou svět. Diplomacie track one vážným způsobem selhala, protože, kdyby se nacistickému Německu podařil jeho tajný plán vyspělých zbraní realizovat až do konce, znamenalo by to pohromu pro celou planetu.

«

Diplomacie track one v Rusku?

Rusko je dlouhodobě známo tím, že se mnoho tajných informací ven nedostane. Vzhledem k obrovské rozloze jeho území lze logicky předpokládat, že je pravděpodobné, že se i Rusko/Sovětský svaz mohlo ocitnout v situaci, kdy uzavřelo oficiální diplomatické dohody track one s nějakou vesmírnou civilizací. Zatím se objevují jen náznaky toho, že Rusko/Sovětský svaz mělo také nějaké dohody. Např. zesnulý Wendelle Stevens (20), bývalý pilot letectva USA a uznávaný badatel UFO, v roce 2009 řekl v rozhovoru pro českou exopolitiku následující:

„…Eisenhowerovo setkání mělo být otázkou naší politiky MAD (Mutual Assured Destruction) »jisté vzájemné zničení«. Existuje také ekvivalent setkání v Rusku ze stejných důvodů. Tato setkání následovala asi tři měsíce po našem oznámení o tom, že jsme vytvořili taktické síly pro boj ve válkách v menším měřítku. Stejná věc se stala v Rusku. Získali jsme to, o čem jme si pak mysleli, že to byla dobrá technologická výměna z další sérií kontaktů.“

Pokud by byly informace Stevense správné, znamenalo by to, že Rusko také vyjednalo nějaké dohody, krátce poté, kdy USA, a tudíž se rovněž zabývalo výzvou diplomatických jednání track one.

Rád bych v této práci také citoval náš (České exopolitiky) případ použití track two z ČR, který je velmi pozoruhodný a stojí za publikování. Tento případ ukazuje podrobně diplomatické jednání track one mezi možná Ruskou stranou a mimozemskou rasou, jejímž prostředníkem a oficiálním diplomatem byla jedna žena ze Středních Čech (track two), která si nepřála být jmenována.

„V noci mě přiměli vstát, připravili mi oblečení… Se skupinou šesti bytostí jsme se ocitly v neznámé krajině. Je to na Zemi. Na stromech blízkého lesa vidím zbytky sněhu, žádná cesta, žádná silnice. Ocitáme se u nějakého srubu. Se svým doprovodem čekám na protistranu, prý to budou tentokrát lidé…, z onoho srubu vycházejí čtyři postavy…, rozeznávám muže ve věku 45-50 let. Musí tu být mráz, jsou oblečeni v dlouhých teplých kabátech. Na hlavách mají beranice. Já osobně žádný chlad po těle nepociťuji, díky oblečení, které mi oni propůjčili…

Telepaticky se opět ptám svého doprovodu, co zde vlastně děláme? Nevím, co se tu bude odehrávat. Z výrazu mužů vidím, že nepůjde o žádný nákup, ale tady se bude probírat asi úplně jiný sortiment. Bytosti mi telepaticky přikazují, abych zahájila naše jednání. Uklidňuji se, mám zkušenosti z předchozích jednání. Zde se ‚naštěstí‘ protistrana skládá z lidí… Podle jejich názoru nemám velkou šanci, abych přesvědčila protistranu vůbec s námi jednat. Uvědomuji si, že mentalita mého národa není zase až tak vzdálena od mentality Rusů. Muži nás zdraví. Nemýlím se, je to ruština…, stojí proti mně, jsou sebevědomí, nekompromisní. Velice ostře vyjadřují svůj nesouhlas. Odmítají být někým ovlivňováni, odmítají ustoupit ze svých vlastních rozhodnutí. Jejich prudké reakce ve mne budí dojem, že se jedná o velmi závažnou věc… Náhle chtějí odejít. Cítím, že je musím zastavit. Riskuji. Jako žena nabízím jednomu muži, o kterém si myslím, že má právo veta, své rámě a žádám ho o krátký soukromý rozhovor. Muž je překvapen. Vysvětluji mu, že já absolutně o ničem konkrétním nevím a vědět ani nebudu a nechci. Naštěstí je muž zaskočen a omlouvá se mi. Je trochu v rozpacích a neví, jak se má ke mně zachovat. Postupně se uklidňuje. Začínáme spolu konečně normálně hovořit. Mluvíme o všem možném, dostáváme se až do historie, do období druhé světové války. Při našem rozhovoru se snažím postupně apelovat na jeho moudrost a rozvahu, na jeho zkušenosti a svědomí. Nějak z mých bytostí vyciťuji, že mají (Rusové) zapůjčeno něco velmi nebezpečného a nechtějí to vrátit: ‚Chcete riskovat/hazardovat s životy i svých nejbližších? Myslíte si, že to umíte okopírovat? Jste na velkém omylu… Vždyť jde jen o jedno, dodržet dohodu, kterou mají uzavřenou s bytostmi. Vše opět vrátit, nechovat se jako zloději a vrazi sama sebe.‘ Říkám.

…přemisťujeme se do konečného místa jednání. Srub to není. Společnost mi dělá jenom jedna z bytostí naší skupiny… Ocitám se doma ve své posteli.

Asi po třech týdnech si doma všimnu programu v TV, probíhá krátká reportáž a já vidím na obrazovce známou planinu. Okamžitě mi naskakuje paměť. Ano, nemýlím se, tam jsem byla! Známá planina, známý srub… všechno neuvěřitelně souhlasí. Teprve až nyní začínám vnímat mluvený komentář z televizní obrazovky. Postřehla jsem jen závěrečná slova, cosi o zahájených bojích. Nevím, jak to tenkrát přesně dopadlo. Bytosti mně vymazaly paměť. Jisté je to, že jim bytosti něco zapůjčily na ukázku, asi nějakou zbraň, bytosti však věděly, že Rusové to nebudou schopni okopírovat. Bytosti ji pak chtěly zpět, ale Rusové jim to původně nechtěli vrátit. Domnívám se ale, že jim ji nakonec vrátili. K tomuto jednání jsem byla použita já. Stalo se to v první polovině 90. let.“

«

Závěr – Jak lze zlepšit diplomacii „track one“, aby se lépe zabývala mimozemskou přítomností?

Můžeme říci, že v poměrně nedávné době došlo ke kontaktu a diplomatickým jednáním v řadě případů. Musíme si uvědomit, že při diplomacii s mimozemskými rasami dosud dominují velké státy. Z případů, které zmiňuji vyplývá, že cílem byl vždy vlastně soukromý zájem nějakého státu/vlády/agentury atd., který stojí nad zájmy/potřeby populace planety. Z tohoto pohledu je oficiální diplomacie track one neplodná a nezabývá se obecným blahem a není spravedlivá vůči většině.

Musí se vyvinout alternativa track one a nástroj, jak ji aplikovat – a vyvinout diplomatické vztahy s mimozemšťany na galaktické úrovni, nikoli jen pozemské. Možná by bylo výhodnější nalézt něco jako multi-úrovňovou diplomacii. Např. spojit diplomacii track one s track two. Oficiální a neoficiální řešení najednou – při vyjednávání a navazování diplomatických vztahů by prolnulo své hranice.

Domnívám se, že je potřeba vytvořit v první řadě konkurenci vůči USA, aby přestaly být dominantními v těchto diplomatických oficiálních jednáních. Vyzvat státy, které nechtějí, aby se na ně vztahovaly smlouvy uzavřené představiteli diplomacie track one z USA. Tyto státy by se měly domluvit/rozhodnout sestavit zcela nové, politicko- diplomatické těleso např. Státy za uskutečnění CE-5 nebo Globální svaz národů atd. Mám na mysli různé státy napříč zeměkoulí. Společně by vytvořily tlak na vládu USA, aby dohody, ze kterých mají největší prospěch USA, byly vypovězeny. Toto nové těleso by se snažilo oslovovat mimozemské civilizace přátelsky nakloněné celému lidstvu, nejen jednomu státu. Měly by usilovat o přijetí do nějaké mezihvězdné galaktické federace, kde by fungovaly diplomaté na úrovni galaxie. Zde si vypůjčím termín Michaela Sally – galaktická diplomacie. V podstatě jde o mírový proces, který by zajistil klidný průběh jednání. Takové státy Země by musely najít kooperativní snahy a zájem vyjednávat společně a smazat/zmírnit konflikt mezi hlavními národy a sjednotit se na tom, která mimozemská rasa bude poskytovat větší jistotu a čestné snahy při diplomatických vztazích pro všechny.

Nebo tu může být i jiný model; aby se zmírnila dominance velkých států (hlavně USA), je možné, aby vzniklo několik spojených těles/států, které by se sjednotily na uzavírání diplomatických jednání s jinými rasami. Např. dohromady EU včetně Visegrádské skupiny /V4/, Ruská federace, asijský blok…

Nesmíme ani zapomínat, že zároveň existuje i konflikt mezi samotnými mimozemskými rasami, protože některé z nich jsou manipulátoři – a některé jiné naopak chtějí upřímně pomoci.

Jak vidíme, existuje mnoho oblastí obav, které oficiální diplomacií nejsou a nebudou uspokojivě řešeny, z čehož můžeme vyvodit, že diplomacie track-one není příliš uspokojivá a často selhává, až do doby, kdy se „oficiální diplomacie“ stane jedním jediným nástrojem pro diplomatická jednání jednoho celku národů. Přijetí do Galaktické federace atp. pozitivních ras by mělo být hlavním cílem všech nových diplomatů na Zemi.

© 2020 Karel Rašín

Karel Rašín – duben 2020; Exopolitika.cz; sepsáno v rámci studia kurzu Exo-102 Exopolitického institutu (USA, Dr. M. Salla)

Redakce: Dana Rašínová – 16. listopadu 2021

«

Kurz Exo-102 – OBČANSKÁ DIPLOMACIE S MIMOZEMSKÝMI CIVILIZACEMI – druhý základní kurz Exopolitického institutu

«

Zdroje/Endnotes:

1) Lamiroy, Manuel, Lic. Juris: https://www.exopolitics.org/new-edition-of-exopolitics-journal-focuses-on-galactic-diplomacy/

2) Rusinova, D. Z: Bulgaria, Alternative Diplomacy https://stumejournals.com/journals/sbs/2018/3/134.full.pdf

3) Nun, Susan Allen: https://www.beyondintractability.org/essay/track1_diplomacy

4) Salla, Michael, Ph.D.: „Galactic Diplomacy, Getting to Yes with ET“, 2013, Exopolitics Institute

5) Wikipedia: https://en.wikipedia.org/wiki/Non-state_actor

6) Albert Einstein/Robert Oppenheimer: „Relationships with Inhabitants of Celestial Bodies“ –  http://robscholtemuseum.nl/wp-content/uploads/2017/07/Albert-Einstein-J.-Robert-Oppenheimer-Relationships-with-Inhabitants-of-Celestial-Bodies.pdf

7) Corso, Philip J., plk.; and Birnes, William: „Day After Roswell“; 2012, Simon and Schuster

8) Petrovic, Ivan: www.ancient-code.com/alien-treaty-did-former-us-president-eisenhower-meet-with-aliens-three-times/

9) Salla, Michael, Ph.D.: „Exposing U.S. Government Policies on Extraterrestrial Life“; 2009, Exoplotitics Institute; a totéž česky – „Tajné projekty UFO“, 2012, Exopolitika Praha, str. 39-40; a dále Schneider, Phil: https://www.youtube.com/watch?v=pT1SnoHxxGo a

http://www.bahaistudies.net/asma/last_lecture_by_phil_schneider.pdf

10) Salla, Michael, Ph.D.: „Exposing U.S. Government Policies on Extraterrestrial Life“, 2009, Exoplotitics Institute; a totéž česky – „Tajné projekty UFO“, 2012, Exopolitika Praha

11) Cooper, Milton William: „Behold a Pale Horse“, 1991, Light Technology Publishing USA, str. 202

12) Stranges, Frank E., Ph.D.: „The Stranger at the Pentagon“, 1967, I.E.C.

13) Hall, Charles: „Millenial Hospitality“ – série knih; „Millenial Hospitality III – The Road Home“, 2003, 1st Books Library

14) Salla, Michael, Ph.D.: http://exopolitics.org/20-years-a-slave-in-secret-space-programs-abduction-programming/

http://exopolitics.org/overthrowing-a-mars-colony-dictator-british-elite-prepare-for-the-real-thing/

http://exopolitics.org/multiple-moon-bases-u-s-military-space-shuttles-as-cover-programs/

https://www.exopolitics.org/insiders-reveal-secrets-of-underground-military-corporate-bases-with-futuristic-technologies/

15) Parkes, Simon: https://www.youtube.com/watch?time_continue=12&v=QzQTqGOlcWc&feature=emb_logo

16) Meier, Billy: „Plejadisch-plejarische Kontaktberichte, Block 16“, Wassermannzeit -Verlag; https://www.figu.org/

16 a) Elders, Lee: https://www.youtube.com/watch?v=zJSHpO1jQpc

17) Tompkins, William: „Selected by Extraterrestrials: My Life in the Top Secret World of UFOs, Think-tanks and Nordic Secretaries“, 2010, CreateSpace Independent Publishing Platform; a http://www.exopolitics.org/reptilian-aliens-helped-nazi-germany-build-secret-space-program-in-antarctica/ a https://www.exopolitika.cz/reptiliansti-mimozemstane-pomahali-nacistickemu-nemecku-postavit-tajny-vesmirny-program-na-antarktide-plus-rozhovor-s-informatorem/3579

18) Rauschning, Hermann: „The Voice Of Destruction“, 1940, Putnams, NY

19) Salla, Michael, Ph.D.: http://www.exopolitics.org/secret-nazi-space-program-joined-reptilian-alliance-in-interstellar-conquest/

http://www.exopolitics.org/reptilian-aliens-helped-nazi-germany-build-secret-space-program-in-antarctica/

20) Stevens, Wendelle: „Seven Questions to Wendelle Stevens, interview for Czech Exopolitics“, 2008

https://www.exopolitika.cz/seven-questions-to-wendelle-stevens/678