Jeden z dalších podvodů 20. století: Adolf Hitler nespáchal sebevraždu

Chápu, že nadpis článku zní jako zpráva z nějakého bulvárního tisku, který chce zvýšit své prodeje bombastickým tvrzením a s chabými důkazy.

Nic takového zde nemám v úmyslu vytvářet. Zabýval jsem se nacistickou otázkou po 2. světové válce, protože se mi do rukou dostaly zajímavé materiály. Mnohdy jde o „neoficiální“ informace. Samotné toto slovo, jak mnozí cítí, ve veřejném sektoru nabírá podvědomý výraz něčeho, co se neprokázalo, nedoložilo, neuznalo, a ztrácí to důvěryhodnost, na což se v dnešním moderním slovníku rovnou používá oblíbený obrat „dezinformace“.

Během bádání exopolitických témat opakovaně zjišťuji, že právě neoficiální zdroje vedou k faktům a pravdě více než ty oficiální, které naopak směřují k dezinformacím či zatajování skutečností.

Pojďme tedy nahlédnout do událostí těsně na konci 2. světové války, do roku 1945 v Evropě. Vzhledem ke stále se zhoršující vzdělanosti v našem státě, uvádím, že válka trvala od roku 1939 do roku 1945 a byl to globální vojenský konflikt, který rozpoutalo Německo 1. září 1939 vpádem do Polska. Ještě předtím, kolem 14.-16. března 1939, došlo k německé okupaci Čech, Moravy a Slezska a byl vyhlášen Protektorát Čechy a Morava.

«

Adolf Hitler a jeho „sebevražda“

II. světová válka oficiálně skončila 8. května (resp. 9. května) 1945 bezpodmínečnou kapitulací Německa. Již 2. května Berlín obklíčila sovětská armáda a na budově Reichstagu Sověti vyvěšují svoji vlajku.

Oficiálně se uvádí, že 30. dubna 1945 se Hitler měl zastřelit v Berlíně, ve svém bunkru, zatímco Eva Braunová (Hitlerová), jeho manželka, se měla otrávila kyanidem, jako např. i celá rodina Josepha Goebblese a jejich 6 dětí – byl to říšský ministr propagandy a nejbližší spolupracovník Hitlera.

«

Záhy se však objevil podstatný problém: údajná mrtvola Adolfa Hitlera se nikdy nenašla. Generál, později maršál, Georgij K. Žukov, který působil během války jako nejvyšší velitel a dohlížel na některá z rozhodujících vítězství Rudé armády, oznámil:

„Nenašli jsme žádnou mrtvolu, která by měla být Hitlera… Hitler asi uprchl z Berlína.“

Dne 9. června 1945 podal Žukov oficiální prohlášení tisku, že Rusové Hitlera nikde neidentifikovali (např. The New York Times). Dne 10. června v podstatě totéž zopakoval pro ruské noviny „Pravda“, které přinesly Žukovovu výpověď, kde znovu naznačuje, že o Hitlerově osudu nemá informace. Dokonce i první tajemník ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu Nikita Chruščov uvedl, že on ani J. V. Stalin nevěří, že Hitler spáchal sebevraždu.

«

«

Příznačná je i zpráva z dokumentů CIA datovaná 14. července 1945:

„Hitler přistál v Argentině přibližně 20. června 1945… Argentinský major Leon Bengoa Llamas eskortoval Hitlera na tajné místo úkrytu v oblasti Chaco (sever Argentiny)“.

«

«

Stejně tak je pozoruhodná i zpráva z vyšetřování FBI o Hitlerově úkrytu datovaná 21. září 1945, číslo spisu 105-410:

„Hitler a jeho skupina se vylodili ze dvou ponorek v Argentině přibližně dva a půl týdne po pádu Berlína.“

V roce 1952 řekl prezident Dwight Eisenhower:

„Nepodařilo se nám objevit jediný hmatatelný důkaz o Hitlerově smrti. Mnozí si myslí, že uprchl z Berlína.“

Ještě je tu výrok z Time Magazine ze 14. května 1945:

„Sovětští vojáci hluboko v sutinách říšského kancléřství hledají Hitlerovu mrtvolu. Ale nenašli ji…“

Než se přesuneme dále, je tu novinový článek z The Chicago Sun Times datovaný 17. června 1945. Chicago Sun Times oznamují, že Adolf Hitler je stále naživu a žije na ranči v Argentině. Citují tři další dokumenty FBI z roku 1945 naznačující, že Hitler skutečně žije na ranči na úpatí And v Argentině, Bariloche, což je malebné místo v Patagonii.

Zásah Amazonu vedl k novému obalu pro knihu Antarctica’s Hidden History (Skrytá historie Antarktidy) – zakladatel Amazonu a Němci usídlení na Antarktidě – Čtvrtá říše

«

Tom DeLonge & odhalení UFO: rozhoupání loďky tajných vesmírných programů – 1. část – Nordici, Drakoniáni, nacisté

«

SOUHRN GALAKTICKÉ HISTORIE – od kontaktérů, channelerů a unesených – Války na Zemi jsou zrcadlem válek mocností v kosmu

«

Reptiliánští mimozemšťané pomáhali nacistickému Německu postavit tajný vesmírný program na Antarktidě – plus rozhovor s informátorem Tompkinsem

«

Thomas J. Dodd, šéf amerického soudního zástupce v Norimberku řekl v roce 1945: „Nikdo nemůže říci, že Hitler je mrtev.“

Plukovník W. J. Heimlich, bývalý náčelník americké zpravodajské služby v Berlíně, řekl v roce 1945: „Neexistují žádné důkazy, kromě fám, které by podporovaly teorii o Hitlerově sebevraždě.“

Soudce Michael Musmano, předsedající soudu u Einsatzgruppen tribunálu u amerického vojenského soudu v Norimberku řekl v listopadu 1946: „Hitlerovo tělo nebylo nikdy nalezeno.“

A v roce 1948 řekl: „Nemáme žádný důkaz, který by naznačoval, že Hitler zemřel ve svém bunkru…“

Hitlerův únik do Argentiny byl pečlivě plánován Martinem Bormannem (vedoucí kanceláře Hitlera a NSDAP, říšský ministr) a vnitřním kruhem kolem Hitlera. Velká část Německa Hitlera uctívala a ta si přála utajit za jakoukoli cenu jeho únik a oklamat veřejnost, co nejvíce to půjde. Nikdo ze Spojenců v té době nevěděl nic o předem plánovaném úniku Hitlera a Evy Braunové. Avšak historické záznamy a zprávy očitých svědků a výslechy odhalují, že Spojenci a vůdci několika zemí byli přesvědčeni, že Hitler nespáchal sebevraždu ve svém bunkru (Spojenci: zpočátku Francie, Velká Británie a Polsko. Později se přidaly další státy).

«

Vytvoření scénáře, který odpovídá příběhu Hitlerovy sebevraždy  

Aby se dokázalo, že Hitler uprchl z Berlína do Argentiny, je třeba zjistit fakta, na základě kterých Spojenci založili svá přesvědčení, že Hitler se nezabil v bunkru a že jde o falešnou zprávu.

Spojenci ve zprávě britského zprav. důst. majora Hugha Trevora-Ropera, kterého Velká Británie požádala, aby vyšetřil Hitlerovu sebevraždu, v podstatě našli to, co potřebovali, aby přesvědčili svět, že Hitler spáchal ve svém bunkru sebevraždu. Velká Británie totiž Trevor-Roperovi nařídila, aby přišel se zprávou, která popírá Stalinovo tvrzení, že Hitler uprchl a že je stále naživu, možná v Argentině. Jednoduše řečeno, Trevor-Roper nebyl požádán, aby vyšetřoval, ale aby vytvořil scénář, který odpovídá příběhu o Hitlerově sebevraždě. On sám Hitlerovo tělo v bunkru také nenašel.

Mnozí z těch, kteří uváděli, že Hitler spáchal sebevraždu byli oklamáni verzí Martina Bormanna a dalších. Několik let po válce byly zásadní výpovědi a dokumenty o Hitlerově údajné sebevraždě poskytnuty ruským vyšetřovatelům. Mezi 13. a 20. květnem 1945 se vyjádřili generál Heinrich Müller, šéf gestapa; generál Johann Rattenhuber, velitel pořádkové policie a šéf osobní ochranky Adolfa Hitlera; SS-Rottenführer Harry Mengershausen, člen Hitlerovy ochranky – a Sturmbannfűhrer (major) Otto Gűnsche, který byl osobním pobočníkem Hitlera. Z výslechů vyplynulo, že nikdo z nich však nebyl přítomen Hitlerově sebevraždě. Někteří z nich pouze viděli, jak je vynášeno nějaké tělo z bunkru, zabalené v dece, o němž jim bylo řečeno, že je to tělo Hitlera, jež se mělo spálit.

Přestože britské a americké výslechy Ericha Kempky (osobní Hitlerův řidič, který podle oficiální verze měl Hitlerovo tělo spálit), Heinze Lingeho (důstojník SS a osobní komorník Hitlera, měl být přítomen toho, když Hitler spáchal sebevraždu) a Arthura Axmana (nacista a říšský mládežnický vůdce NSDAP, který zůstával s Hitlerem v jeho bunkru) měly velký význam a byly dosti objevné a poučné, tito tři svědci byli od počátku svými vyšetřovateli tlačeni k tomu, aby přiznali, že Hitler spáchal sebevraždu. 

«

Zde je výňatek výpovědi Ericha Kempky:

„Řekl jsem jim (vyšetřovatelům) přesně to, co chtěli slyšet… Řekl jsem Američanům všechno, přesně, jak se to stalo. Řekli, dobře, ale vy jste byl v bunkru, když se Hitler zastřelil. Řekl jsem: ne. Nebyl jsem tam. Oni řekli, ale ano, byl jste tam uvnitř bunkru. Já znovu odpověděl, ne nebyl jsem v bunkru. Pak nějaký muž v civilu, který stál na konci místnosti, přistoupil ke mně a řekl s cynickým úsměvem, proč si to neusnadníte a neřeknete, že jste byl v bunkru, to by značně pomohlo vaší situaci.

Pak vyšetřovatel řekl, prostě řekněte, že se Hitler zastřelil a všechno bude OK. Chcete být soudně stíhán? Víte, co by se vám mohlo stát, že? Musel jsem tedy lhát a řekl jsem, ano, byl jsem v bunkru. Vyšetřovatel dodal, a slyšel jste výstřel, že? Já odpověděl, že ano. Pokračoval, a vstoupil jste do místnosti a uviděl Hitlera mrtvého, správně? Já řekl, že ano. Pak mi ten muž v civilu řekl: Bormann už byl mrtvý, to víme, našli jsme jeho tělo blízko mostu. Byl střelen do hlavy, ramene a nohou. Vy jste to viděl, že ano? Řekl jsem: ano, a co ještě chtějí, abych řekl. Odpověděli, že to bude stačit. Bylo jasné, že se tu odehrává nějaký druh zakrývání, ale musel jsem spolupracovat, v sázce byl můj život.“  

«

Smrt Hitlera na základě lebky s průstřelem

Fragment lebky byl získán v roce 1945 sovětskými vojáky z bunkru, kde se Hitler měl zabít, a byl uložen v archivech KGB. Původně byl považován za důkaz, že Hitler spáchal sebevraždu výstřelem do hlavy. Avšak testy DNA provedené americkým vědcem Nickem Bellantonim v roce 2009 ukázaly, že lebka je mnohem mladší a odpovídá spíše ženě ve věku 20-40 let než 56letému Hitlerovi. Původní teorie o smrti Hitlera, která vycházela z této lebky s dírou po kulce, tak byla vyvrácena. 

Americký The Guardian a britský The Observer uváděli na hlavní straně: „Testy fragmentu lebky zpochybňují příběh o Hitlerově sebevraždě. Kost s otvorem po kulce, nalezená Sověty v roce 1945, pochází od neznámé ženy, nikoli od německého vůdce.“

«

Část Hitlerova horního chrupu z roku 1945, jak ji světu představili Rusové

Pozůstatek Hitlerových zubů měl být po desetiletí ukryt v tajných složkách NKVD a KGB. Rusové dostali ohořelé tělo člověka, o němž se nejprve domnívali, že je to tělo Hitlera, přestože původní vojenští vyšetřovatelé NKVD a Stalin dobře věděli, že Hitler ze svého bunkru utekl. Odstranili ze spálené mrtvoly dolní čelist a zbytky můstku. Pak začali hledat Hitlerova zubaře, kterým měl být dr. Hugo Blaschke, který však byl mezi tím zajat Američany 28. května 1945 v Salcburku a byl u nich ve vazbě. Tak provedli razii v jeho zubařské klinice, v naději, že najdou Hitlerovy dentální záznamy. Nic nenašli, jednoduše proto, že Hitler zubaři nařídil zničit všechny jeho zubařské záznamy a další lékařské spisy.

Američané a Rusové neměli k dispozici žádné údaje po a před smrtí pro srovnání zubů. Ruská pitva spáleného těla (údajně Hitlerova těla) z roku 1945 postrádala předsmrtné zubní důkazy a vědecko-forenzní srovnávací údaje, které by umožnily absolutní a nezpochybnitelnou posmrtnou identifikaci Hitlera. Podle dr. Roberta Doriana ředitele forensní dentologie v Montrealu, v Kanadě, který zkoumal poznámky dr. Blaschkeho, který je při výslechu kreslil zpaměti a Hitlerův chrup znal, uvedl, že Hitler měl ošetřen kořenový kanálek a porcelánový zub. Avšak fotografie zubů/čelisti spálené mrtvoly, kterou měli Rusové ve spisech, neukazovala zásah na kořenových kanálcích ani porcelánový zub.

Z toho vyplývá, že zuby nepatřili Hitlerovi. Dokonce ani lebka nepatřila Hitlerovi, ale mladé ruské ženě. Žádné vyšetřování nevedlo k objevení Hitlerovy sebevraždy. Údajné tělo Hitlera nebylo nikdy nalezeno. Žádný svědek, který viděl sebevraždu Hitlera, není.

«

Hitlerův únik z Berlína

«

«

Gruppenfűhrer SS Hans Baur, Hitlerův osobní pilot, zatčený v roce1945 a přesunutý do sovětského vězení v Lubjance v Moskvě, řekl ruským vyšetřovatelům: „Adolf Hitler, Eva Braunová a generál Hermann Fegelein (švagr Hitlerovy manželky Evy Braunové a člen doprovodu Hitlera a pobočník vůdce SS Heinricha Himmlera) unikli na palubě Ju 52.“ (Junkers, třímotorové dopravní letadlo).

Dne 28. dubna 1945 kolem půlnoci Hitler, Eva Braunová a její švagr, gen. Fegelein, opustili bunkr tajným tunelem spojujícím bunkr s berlínským metrem. Vstup do tunelu byl za Hitlerovou knihovnou zamaskován betonovými dveřmi, které pro něj navrhl hlavní architekt Albert Speer.

Dva důstojníci SS, přibližně desítka strážců SS, transportní vůz (vojenský mercedes) s nejméně dvěma nádržemi, byli pro bezpečnostní a přepravní účely již umístěni mimo tunel na blízkém místě u metra. Později se k nim připojila malá skupina ozbrojených vojáků (12 vojáků) a 2 tanky typu Panzer a zamířila k širokému bulváru na Hohenzollerndamm nacházejícímu se v části Wilmersdorf v jihozápadním Berlíně, který si předtím vybrali Martin Bormann a gen. Fegelein. Tam přistává Ju 52 pilotovaný kpt. Peterem Baumgartem na přímý rozkaz Martina Bormanna (Hitlerův soukromý pilot Hans Baur byl mezitím zraněn). Letoun startuje na nacistickou základnu v Baltickém moři Tonder, Dánsko. Odsud pokračují na vojenskou základnu Reus, nedaleko Barcelony. Jejich cesta vede dál a letí na ostrov Fuerteventura u Kanárských ostrovů, kde na ně čekají tři ponorky typu U-530 a U-880. První odplouvá gen. Fegelein, aby včas připravil příjezd Hitlera a Braunové a zajistil tajný převoz a adekvátní bezpečnostní opatření; a ponorky jej doprovázejí. Později se Hitler a Braunová naloďují na palubu ponorky typu U-977 na cestu do Argentiny. Další ponorka typu U-530 byla použita jako návnada. Někteří zasvěcenci také tvrdili, že se připojila ještě třetí ponorka.

«

U-977

Martin Bormann (oficiálně jeho tělo nenašli a tvrdili, že spáchal sebevraždu 2. května 1945) byl puntičkářský plánovač. Každou fázi Hitlerova úniku přesně naplánoval dopředu. Měl na mysli dvě věci: bezpečnost svého pána – a kamufláž. Nebylo to tak, že by Hitler a Braunová pluli rovnou do Argentiny. Jejich cesta byla sofistikovaná, extrémně synchronizovaná a přesně plánovaná. Bormann byl odhodlán nezanechat žádné stopy ani důkazy, které by mohly Hitlerův útěk spojit s nasazenými ponorkami. Vymazal jejich sériová čísla, aby nemohl nikdo identifikovat žádnou z ponorek. Neočíslované ponorky by způsobily obrovský zmatek v případě, že by došlo k pokusu o identifikaci a jejich lokalizaci. A v důsledku toho by žádný z jejich kapitánů nebyl nikdy ztotožněn.

«

Hitler a Martin Bormann

Bormann totiž, aby zajistil pro svého vůdce skrytý úkryt, také slíbil argentinskému prezidentu Juanu Perónovi, že ponorky, které doplují do Argentiny, celkem 9 kusů, mu daruje pro použití argentinského námořnictva. Později Spojenci zjistili, že jednu z darovaných ponorek Perón prodal námořnictvu Chile. Bormann také zajistil, aby žádný kapitán z plujících ponorek do Argentiny (celkem 9), které tvořily konvoj, nevěděl, že eskortují Hitlera, pouze jeden kapitán to věděl, ten, na jehož palubě Hitler reálně byl. Plán byl vymyšlen ještě tak, že se určitý počet ponorek vzdá argentinským úřadům v Mar Del Plata, čímž zamaskuje původ/první vylodění ponorek a přeruší veškeré vazby s ponorkami, které přepravovaly Hitlera. Pro zajímavost, německé ponorky pluly do Argentiny něco přes dva měsíce, což byl pro ponorky rekord!

Místní argentinská policie oznámila, že německé ponorky přistály na dvou různých místech, což pochází z osobních poznámek admirála Hectora Limy, náčelníka štábu argentinského námořnictva a ze záznamů ředitele Divize informací prezidenta Peróna, jímž byl Rodolfo Freude.

«

Adolf Hitler a Eva Braunová přistáli v Argentině

Dne 28. července 1945 kolem 2. hodiny ranní Adolf Hitler a Eva Braunová přistáli u argentinského pobřeží, na místě, které zajistil gen. Hermann Fegelein, jenž na ně čekal u pobřeží a okamžitě je dopravil do jejich konečného pobytu – Bariloche.

Setkal se s nimi také již zmíněný Rodolfo Freude se dvěma agenty argentinské zpravodajské služby, aby se předešlo případné konfrontaci s místní policií, a několik důstojníků SS.

Ještě stojí za zmínku, co Němci Argentině nabídli za „její služby“.  

Prezident Juan Perón obdržel 15 milionů USD, jako první splátku, pak 8 milionů USD jako druhou splátku a jako třetí obdržel 25 milionů USD, to vše na bankovní konto v italské bance. Dále Eva Perónová dostala 3 miliony USD a dva agenti zpravodajské služby, aby mlčeli, každý 10 tisíc USD. To vše vyplývá z tajných spisů NKVD (Lidový komisariát vnitřních záležitostí, centrální státní orgán Sovětského svazu v letech 1934 až 1946). Také z přísně tajných spisů zpravodajské agentury USA o Hitlerově úniku. Dále ze spisů CIA o úniku Hitlera do Argentiny, také ze spisů FBI s názvem „Hitler v Argentině“, i ze zprávy MI5, MI6 atd. 

Výňatek ze zprávy námořního zpravodajství USA v Buenos Aires, které informovalo Washington 18. července 1945:

„Zástupce náčelníka oddělení vyšetřování informoval federální policii, že se nějakou dobu předtím, než ke skutečnému předání došlo, vzdala jakási ponorka. Eva Braunová a Adolf Hitler se vylodili na jihu Argentiny.“

Výňatek z dokumentu FBI ze 13. listopadu 1945 vydaný a podepsaný ředitelem Edgarem Hooverem: v této zprávě Hoover uvádí, že existuje vřelé přátelství mezi Adolfem Hitlerem a Idou Eichhornovou a že Hitler by možná mohl najít „bezpečné útočiště“ v jejím hotelu (La Falda) v Argentině. (Walter a Ida Eichhornovi vlastnili luxusní hotel v Argentině, kde se ukrývalo mnoho uprchlých nacistických postav a byli to velcí obdivovatelé Hitlera).

Podobně se dočteme z memoranda FBI s datem 14. srpna 1945: „…První ponorka připlula kolem 23. hodiny a druhá ponorka asi o dvě hodiny později. Bylo oznámeno, že na palubě druhé ponorky se nachází Hitler…“

«

Život Hitlera v Argentině

Poslední známý pobyt Hitlera a Evy Braunové byl asi 80 km severně od Bariloche na břehu jezera Nahuel Haupi, blízko města Villa La Angostura. V té době bylo toto místo zcela izolováno od veřejnosti a Hitlerova rezidence byla obklopena hustým borovým lesem; silně střežena a poblíž byla vojenská kasárna, kde přebývali důstojníci SS. Do této lokality byl jediný přístup buď hydroplánem nebo člunem. K pozemku patřila také velká loděnice a zahrada s ovocem a zeleninou. Vilu navrhl Alejandro Bustillo v roce 1943 podle konkrétních pokynů Martina Bormanna, které odpovídaly půdorysu a designu interiéru Hitlerova sídla Berghof v bavorských Alpách.

Později, po smrti Hitlera (1965), vilu obýval Garcia Mera, sympatizant s nacizmem, který usnadnil únik stovek důstojníků SS do Argentiny. Hitler na samém začátku chtěl dále vést nacistické hnutí, ale ve skutečnosti měl všechno pod naprostou kontrolou Martin Bormann.

V Bariloche k němu měli přístup kuchaři, služky, ochranka a velmi důvěryhodní nacisté, kterých bylo kolem 15 osob. Ze spisů izraelského Mosadu to byli např. legenda Luftwaffe, Hans Ulrich Rudel, Horst Wagner – legační rada na nacistickém ministerstvu zahraničí, kapitán SS Waffen Erich Priebke… Podle historických pramenů uprchlo do Jižní Ameriky více než 12 000 nacistů a 700 z nich se přestěhovalo do Bariloche. 

«

«

Mnozí nacističtí důstojníci žili v Bariloche po desetiletí a byli identifikováni místními obyvateli. Tím nejprominentnějším z nich a Hitlerovým sousedem nadto byl výše zmíněný Erich Priebke; skrýval se tam také Reinhard Kopps (důstojník SS), Josef Schwammberger (důstojník SS, velitel několika pracovních táborů) a mnoho dalších.

Místní obyvatelé uváděli, že Hitler zde skutečně žil, ale nikdo z místních asi nevěděl, že Hitler s Evou nebydleli v centru Bariloche, ale jak bylo řečeno, dále u pobřeží – a do žádných měst nikdy nechodili. Místní lidé vyprávějí, že vídávali německé důstojníky v civilu téměř všude, v kavárnách, hotelích, na ulicích, v obchodech apod.

Do Argentiny, poblíž Buenos Aires, ku příkladu uprchl i hlavní organizátor holokaustů, nacistický funkcionář SS Adolf Eichmann, kterého nakonec v roce 1960 unesl Mosad do Izraele a popravil za válečné zločiny.

Izraelský Mosad se celkem třikrát pokusil z Argentiny unést i Adolfa Hitlera a spřádal nejrůznější pasti (např. operace Joshua, kódové jméno izraelského důstojníka, který tomu velel bylo „Merodach“). Přestože byl Mosad velmi dobrý v těchto aktivitách, většinou se vše dopředu dozvěděl Martin Bormann a jakékoli neznámé agenty, podezřelé lidi, neznámé lidi v okolí perimetru Hitlera apod. nechal okamžitě popravit.

Mnoho informací o Hitlerových návštěvnících v Argentině pochází také od výše zmíněného Rodolfo Freude, argentinského občana německého původu a ředitele informační divize Juana Peróna. Byl nacistickým důstojníkem, který uprchl do Damašku v Sýrii, kde pracoval pro syrskou zpravodajskou službu.

«

Návštěvy za Hitlerem v Argentině

Existuje dlouhý seznam údajných podporovatelů a sympatizantů Adolfa Hitlera, což může znít neuvěřitelně. Tajné americké a britské zprávy hovoří o více než 500 amerických celebrit, filmových hvězd, extrémně vlivných lidí. Jmenujme jen několik: magnát Prescott Bush, dědeček prezidenta George Bushe; Henry Ford, průkopník automobilového průmyslu a zakladatel firmy Ford; Harold Lloyd, slavný americký komik němé éry…

Nesčetní nacističtí vůdci, byznysmeni, důstojníci SS a váleční zločinci navštěvovali Hitlera v Argentině mezi lety 1945 a 1965. Jejich jména se našla ve spisech Secretaría de Inteligencia de Estado (SIDE) v trezorech Rodolfo Freude, který byl ředitelem divize informací prezidenta Peróna. Byla nalezena také v tajných spisech Abdula Hamid Al-Sarraje, jenž byl šéfem syrského vojenského zpravodajství. Některé spisy Freude však osobně zničil, jelikož obsahovaly jména tajných návštěv: prezidenta Juana Peróna, Evy Perónové, zástupce Vatikánu a blízkého důvěrníka papeže Pia XII, bývalého vedoucího pracovníka Říšské banky a velmi mocných členů královské rodiny Velké Británie.

Jedním z návštěv u Hitlera v roce 1952 měl být např. Richard Walther Darré, říšský ministr pro potraviny a zemědělství. V roce 1953 např. SS Obergruppenfuehrer Gottlob Berger, náčelník štábu SS, který sice byl odsouzen na 25 let, ale trest mu byl zkrácen na 10 a propuštěn 1951. V témže roce navštívili Hitlera i dr. Edward Teller, dr. Wernher von Braun a dr. Robert Oppenheimer (tj. kromě Oppenheimera nacističtí vědci získaní skrze operaci „Paperclip“). V roce 1954 přijel na návštěvu Hans Heinrich Lammers, říšský kancléř, i ten byl odsouzen na 20 let, ale trest mu byl zkrácen na 10 let. V roce 1956 za Hitlerem přijel i jeho přítel a osobní fotograf Heinrich Hoffman, který pečlivě budoval Hitlerovu image a napsal o něm několik knih. Dostal pouze 4 roky vězení. Návštěvy pokračovaly až do roku 1965, kdy jedním z posledních byl Erich G. Barkhorn, legendární pilot Luftwaffe (německé eso) s 301 sestřelenými letadly na svém kontě; ten se v roce 1945 vzdal Spojencům, ale posléze byl propuštěn.

«

Proč se Spojencům a USA nepodařilo Hitlera dopadnout?

Důvodů je několik. Británie po konci války nebyla v pozici začít novou válku někde v Argentině, neboť neměla dostatek zdrojů, zbraní, logistiky apod. a britská populace by takovou aktivitu nepodpořila. Francouzská armáda byla relativně nevýznamná a Francouzi by se proti takovému rozhodnutí vzbouřili, kdyby se francouzská vláda rozhodla napadnout Argentinu. Co se týče Američanů, ti pracovali na tajném plánu v naději, že budou moct popravit Hitlera, jakmile agenti CIA a zahraniční špioni zpravodajských informací odhalí bez jakýchkoli pochybností přesnou polohu. Američané se dozvěděli z tajných zpravodajských depeší poslaných tajnou zpravodajskou službou Argentiny přímo Juanu Perónovi, že některé zprávy z Hitlerova zázemí odhalují, že Hitler plánoval strávit 3 měsíce na Antarktidě, až se dokončí druhý podmořský námořní přístav. To byla dostatečná doba na vytvoření plánu, jak zabít Hitlera překvapivým útokem. Jenže problém byl v tom, že Hitler své pobyty střídal a nežil výhradně jen na jedné adrese. Měl další rezidence a základny v Argentině, Chile a Antarktidě. Spojenci sice věděli, kde se Hitler nachází, ale najít Hitlera ve správném úkrytu a ve správný čas bylo téměř nemožné.

Velká Británie a USA nakonec nechtěly Hitlera dopadnout a přivést ho před soud z několika důvodů: záhadná Hitlerova armáda na Antarktidě byla nepřemožitelná.

«

Zde narážím na neslavnou americkou Operaci Highjump, která začala zřejmě 26. srpna 1946 a skončila ostudným fiaskem a velkými ztrátami v lednu 1947, v rámci které dostal admirál Richard Byrd tajný rozkaz objevit a zničit nacistickou základnu na Antarktidě. Operace čítala 4 700 vojáků, 23 letadel a 13 lodí, s jednou letadlovou. Ustala však již po několika měsících, kdy proti Byrdově invazi náhle vystartovaly vyspělé „letouny“, v ničem se nepodobající těm tehdejším, s neuvěřitelnou manévrovací schopností – a za několik dní zcela zdecimovaly Byrdova letadla, která padala z nebe do moře jako papír; a lodě, které neměly žádnou šanci se bránit, se potápěly, jako děravé hrnce. Zničený admirál se vrátil a již v přístavu v Chile při tiskové konferenci se šokem oznamoval, že se setkal „s novým nepřítelem…, který mohl létat od pólu k pólu neuvěřitelnou rychlostí“.

---

Pozor, neplést si s incidentem stejného R. Byrda později, ovšem v oblasti Arktidy – více viz nová kniha manželů Rašínových – Základní učebnice ufologie a exopolitiky – v nakladatelství KnihyABB s.r.o.; 2025: https://www.knihyabb.cz/karel-a-dana-rasinovi-zakladni-ucebnice-ufologie-a-exopolitiky/

---

Dále se USA začaly soustřeďovat na novou, z jejich pohledu hrozbu, a tou byly bolševismus a komunismus. Dopadení Hitlera nebylo hlavním cílem a nacismus již nebyl v popředí zájmu. Navíc, těsně po konci války, v květnu 1945, USA zformovaly „nákup mozků“ pod krycím názvem Operace Paperclip. USA rekrutovaly nejprve 100 prominentních nacistických vědců, a později i dalších 1 500, kteří výměnou za „svobodu a beztrestnost se budou podílet na rozvoji amerického průmyslu“.

V roce 1953 se američtí vědci setkali s Hitlerem v Argentině. Byla podepsána dohoda mezi USA a Hitlerem s názvem zřejmě „American Triumvir“ (Americký triumvirát; z latiny triumvirát: spojenectví tří osob, které mají společnou moc). Američané se zajímali o tajné, vyspělé nacistické technologie, zatímco Hitlerův hlavní zájem se točil kolem jeho vlastní bezpečnosti, samosprávy nacistické organizace, nezávislé na zasahování USA ani zasahování Ruska. Požadoval absolutní garance, a zároveň nebude představovat on hrozbu pro USA. USA souhlasily. Byla to dohoda, která šla mimo Kongres USA, CIA i FBI, nebyla do ní zapojena ani Velká Británie, Francie, ani Sovětský svaz. Nabízela pouze obnovení kanadské bezletové zóny.

Někteří zasvěcení tvrdí, že buď v Argentině nebo v německé kolonii v Antarktidě jim Adolf Hitler ukázal v podzemních továrnách nedávno vyvinuté a vyrobené německé létací disky či plavidla různých tvarů. Např. antigravitační letouny trojúhelníkového tvaru a další. Hitler představil také smlouvu „Triumvir“ Juanu Perónovi, který měl z nacistické technologie velký prospěch. Do výroby byli též zapojeni letečtí vynálezci jako pplk. Walter Horten a pplk. Reimar Horten, jejich jednokřídlý letoun H-229 měl v červnu 1947 údajně spatřit při svém letu Kenneth Arnold.

«

«

Exopolitický prvek

Podle dalších zdrojů, již kolem 30. a 40. let začala vznikat na Antarktidě „odtržená německá civilizace“, zcela nezávislá na kontrole celé ostatní Země. Snili o Nové zemi/Říši a nazývali ji Nové Švábsko, kterou tam zbudují. Vyspělé technologie, které nacisté získali, byly poskytnuty několika zdroji: bytostmi z Aldebaranu, s jejichž jistou frakcí měla kontakt i medium Maria Orsičová a podle jejich plánů sestavil Ing. W. Otto Schumann několik vyspělých plavidel již ve 30. letech 20. století, jako disky Haunebu, a hlavně ve 40. letech nejznámější Vril 7 Gest, což byl letoun, jehož pohonem bylo mentální spojení s pilotem. Např. William Tompkins ve své knize Selected by Extraterrestrials píše, že pracoval s „Nordickými“ mimozemšťany, kteří již v 50. a 60. letech infiltrovali společnosti, jako jsou Douglas Aircraft Company, North American Aviation a další. Některé z mimozemských sekretářek, vypadající jako lidé, pracovaly přímo v expertních týmech.  

Později se objevila další mimozemská rasa, rasa nebo národ Reptiliánů, která přenechala nacistům svůj podzemní systém na Antarktidě a vypomohla se stavbou vyspělých „létajících ponorek“. Zhruba od 40. let vzniká tajný vesmírný program „odtržené německé skupiny“, které se říká „Dark Fleet“ (Temná flotila). Má mnoho účelů, ale jedním z hlavních je dobývání vesmírných objektů na společných německo-reptiliánských misích. V nedávných rozhovorech na „ExoNews TV“ informátor a bývalý námořní zpravodajský důstojník a lodní konstruktér William Tompkins ve své knize „Selected by Extraterrestrials“ potvrdil, že se mezi Adolfem Hitlerem a reptiliány skutečně dosáhlo dohody. Tompkins byl přítomen, když námořní agenti popisovali, co se dozvěděli o reptiliánských konzultantech, kteří pomáhali německým vědcům vyvíjet sofistikované zbraně a antigravitační pohonné systémy. Hitler se proto velmi pravděpodobně účastnil obdobné diplomatické schůzky s oním bílým královským Drako (Draco/Drakoniánem). William Tompkins doplňuje, že nacistické základny byly postaveny pod ochranou reptiliánů, a bílý Draco měl konečnou kontrolu nad nacistickým tajným vesmírným programem. Bytosti z Aldebaranu „daly“ nacistům klíč k vyspělým technologiím a volné energii a nechaly je postavit létací talíře podle jimi předaných návodů. Tím jim poskytli během 2. světové války taktickou výhodu, díky níž mohli vyhrát válku. Pak došlo ke změně rozhodnutí a nacistům bylo řečeno „počkat“. Tedy na oko prohrát válku. Bývalí nacisté se rozprchli po celém světě (i prostřednictvím Operace Paperclip). Později převzali NASA, a další americký průmysl infiltrovali. Ještě zmíním, že bytosti z Aldebaranu vypadaly jako typické vzory nacistů – blond vlasy, modré oči, vysocí…  

«

Závěr

Adolf Hitler zemřel v Argentině v roce 1965 ve věku 76 let. Jeho tělo bylo zpopelněno a popel byl rozeset na neznámém místě. O identitě Hitlera věděl pouze jeho nacistický doprovod důstojníků SS a armády, kteří měli na starost jeho bezpečnost.

Martin Bormann opustil bunkr v roce 1945. Podle některých obyvatel bunkru Bormann odešel s Wernerem Naumannem (státní tajemník Josepha Goebblese) 2. května 1945. Podle oficiálních zpráv měl Bormann spáchat sebevraždu na mostě, kde byl naposledy viděn. Jeho tělo se však nenašlo, i tak bylo nějaké tělo považováno za Bormannovo a pohřbeno. Chyběl však důkaz, že tělo je jeho, zároveň se objevily informace, že Bormann utekl přes Rusko do Jižní Ameriky. Teprve až v roce 1973 z úlomků kosti a rekonstrukce obličeje měli poznat specialisté, že jde o Bormanna. Toto tvrzení však mohlo být komercionalizováno, za účelem zachování původní verze o Bormannově sebevraždě 2. května 1945.

Dr. Hermann Oberth, který byl průkopníkem raket pro Německou říši během 2. světové války a později vyspělou raketovou technologii pro americké pilotované kosmické starty, tajemně v roce 1962 uvedl: „Nemůžeme si připsat zásluhy za náš rekordní pokrok v určitých vědeckých oborech; bylo nám napomáháno.“ Na otázku kým, odpověděl: „Obyvatelé jiných světů.“    

Dr. Wernher von Braun zopakoval podobné znalosti mimozemské reality, když v roce 1959 prohlásil: „Ocitáme se tváří v tvář mocnostem, které jsou mnohem silnější, než se dosud předpokládalo, a jejichž základna je nám v současnosti neznámá. V současné době to nemohu říci.“

V roce 1970 se badatel dr. Allen Greenfield zeptal von Brauna „Jak je možné, že jste za tak krátkou dobu toho tolik vynalezli?“ On řekl: „Pomohli nám.“ Badatel: „Jako mimozemšťané?“ Von Braun: „Ano, pomohli nám. V podstatě za všechno vděčíme jim…“ 

Hermann Rauschning, bývalý nacista a později guvernér německého města Danzig, ve své knize „Voice of Destruction“ (2003), prozradil, že se Hitler setkal s nějakým záhadným vůdcem, který byl „supermanem“ a měl vládnout světu:

„Jak bude vypadat sociální řád budoucnosti? Přátelé, řeknu vám. K dispozici bude třída vládců, po nich řadoví členové strany v hierarchickém pořadí, a pak velké množství anonymních následovníků, služebníků a pracovníků v permanenci a pod nimi znovu všechny podrobené cizí rasy, moderní otroci. A nad těmi všemi bude vládnout nová a vysoce postavená šlechta, o níž nemohu hovořit…, ale ze všech těchto plánů členové armády nebudou nic vědět. Nový člověk nyní žije mezi námi! Je zde. Nestačí vám to? Sdělím vám tajemství. Viděl jsem nového člověka. Je neohrožený a krutý. Bál jsem se ho.“

«

William Tompkins:

„…Faktem je, že Němci získávali informace od reptoidů, kteří tento technologický program odstartovali a vytvořili; podporovali Německo a věnovali mu UFO… Oddíly SS organizovaly mnoho separátních tajných setkání… Navíc měli nacisté k dispozici speciální poradce…, jednalo se totiž o reptoidní rádce, kteří asistovali při konstrukcích a pohonných systémech… Lidé pracovali spolu s reptiliány, kteří vše přesně kontrolovali… a ti pak působili jako poradci části SS… Hitler s nimi uzavřel dohodu a asistenci reptiliánů akceptoval…, německý lid se však nic nedozvěděl…“ Z knihy Selected by Extraterrestrials 

«

Vážení čtenáři,

je zcela na vás, zda se přikloníte k oficiální verzi o Hitlerově sebevraždě, jak praví konvenční historici, či vás spíše zaujmou odhalené dokumenty FBI, CIA a další, tedy informace prvoplánově neoficiální, které na mainstreamovou veřejnost nepronikají nebo si jich nikdo nevšímá.

Karel Rašín – 20. července 2025

Redakce: Dana Rašínová – říjen 2025

---

Některé odkazy:

Kpt. Peter Baumgart: https://trove.nla.gov.au/newspaper/article/69327754

Adolf Hitler and Eva Braun escape to Argentina: https://libris.nl/BookApi/GetSample?guid=cdb988fe-1dfc-470c-bcb2-1fcc63fd44aa

Jim Nichols (2015): The Aldebaran Mystery Expanded and Updated Director’s Cut

https://www.imdb.com/title/tt32307013/

FBI records: https://vault.fbi.gov/adolf-hitler/Adolf%20Hitler%20Part%2001/view

Did Hitler Really Escape to Argentina? What the Newly Declassified Files Reveal

https://culturacolectiva.com/en/history/hitler-argentina-declassified-documents/

Jan van Helsing: „Unternehmen Aldebaran“ (2003)

William Mills Tompkins – „Selected by Extraterrestrials“ (2022)

Maximillien de Lafayette – „Last 20 Years of Hitler in Argentina and His Visitors from 1945 to 1965“ (2020)

Maximillien de Lafayette – „The Complete Story of the Planned Escape of Hitler“ (2013)

Harry Cooper – Hitler in Argentina: The Documented Truth of Hitler’s Escape from Berlin (The Hitler Escape Trilogy) (2014)

Abel Ricardo Basti – Hitler en Argentina https://www.youtube.com/watch?v=-j1qDDy6StQ (2016)

Abel Ricardo Basti – Hitler en Argentina https://www.amazon.com/Hitler-Argentina-Spanish-Ricardo-Basti-ebook (2020)

Abel Ricardo Basti – Nazi Bariloche: Historic sites related to Nacional Socialism (Zahrnuje místa, kde žili Adolf Hitler a Eva Braunová, když uprchli z Berlína. Obsahuje mapy, fotografie a dokumenty).

https://www.amazon.com/Nazi-Bariloche-Historic-Nacional-Socialism-ebook (2020)

Jan van Helsing – Můj otec byl MIB (2017, Amadeus verlag gmbh); česky: 2019 ANCHBOOKS, 2023