PROJEKT SERPO (seriál – 5. díl)

PROJEKT SERPO (seriál – 5. díl)

(V pořadí 13tý e-mail od Anonyma z 28. ledna 2006)

Měli jsme několik problémů. Jak mají naši vědci něco vysvětlovat těmto mimozemským entitám, které nevědí, kdo to byl Einstein, Kepler a ostatní vědci naší pozemské historie. Jednoduchá matematika je jim zdá se zcela cizí. EBE2 je z nich nejchytřejší. Zdá se, že rozumí naší řeči mnohem více než EBE1. Dokonce se zdá, že chápe i základy naší matematiky. Začali jsme tedy s nimi: 2+2, pak jsme pokračovali dále. EBE2 to pochopila, a dokonce se učila tak rychle, že pokračovala bez naší pomoci. Uvědomili jsme si, jak vysoké má IQ, když zopakovala 1000×1000 a hned také odpověděla. Ukázali jsme jí logaritmické pravítko. Vzala je a chvíli zkoumala, ačkoli si nemyslím, že plně rozuměla symbolům, které na něm byly. Ona je skutečně NĚKDO. Zjistili jsme, že to je osobnost.

Možná to bylo tím, že jsme s ní měli více kontaktů než s ostatními. Má vřelé srdce a člověk cítí, že má i zdravý důvtip. Doopravdy o nás pečuje a vážně se o nás bojí. Během naší první noci to vypadalo, že se chce ujistit, zda je všechno v pořádku. Varovala nás před horkem a světlem. Zmínila se o tom, že se na Serpu nestmívá jako na Zemi. Divil jsem se, odkud to ví? Navštívila snad Zemi? Možná, že je jen vzdělaná v pozemských záležitostech. Možná, že mají knihy o Zemi. V každém případě tu první noc nám řekla o větrech. Jakých? Prý nastanou prudké větry, když jedno ze sluncí zapadne. To druhé nezapadá, ale zůstává nízko nad obzorem. Větry zvedají prach, který proniká do našich domků.

Ta první noc byla velmi obtížná. Říkali jsme tomu noc, ale zdálo se, že EBENi tomu říkají perioda dne. EBE2 věděla, co to je pozemský den, ale nesrovnávala ho s tím na Serpu. Možná, že na Zemi nebyla. Během té noci jsme moc dobře nespali. EBENi nespí tak jako my. Zdá se, že mají odpočívací periody – a pak se probouzejí a pokračují ve své práci, ať je jakákoliv. Když jsme se probudili, EBE2 byla již venku před domkem. Otevřel jsem dveře, a ona tam již čekala. Proč? Jak věděla, že už jsme vzhůru? Možná jsou domky monitorovány nějakými senzory. EBE2 nám řekla, abychom ji následovali na místo, kde se jí. Nepoužívala slovo jídelna nebo menza nebo nějaké jiné stravovací zařízení. Použila prostě slovo „místo“. Jakmile jsem soustředil tým, prošli jsme vesnicí. Nazývám to vesnicí kvůli formulaci. Vstoupili jsme do velké budovy. Zdála se velká, protože byla postavena pro malé postavy EBENů. Byly tam stoly plné jídla. My bychom to místo nazvali jídelna mužstva. EBENi se po nás podívali, ale pokračovali dál v jídle. Cožpak oni ve svých domcích nevaří? Nejspíš se tu stravují všichni.

Došli jsme k jídelním stolům. Některé z těch jídel jsme viděli a jedli už na lodi. Ostatní jídlo bylo různorodé. Byly tam velké mísy s něčím, co vypadalo jako zvláštní ovoce. Také tam měli něco jako tvarohový sýr, chutnalo to jako zkyslé mléko, ale po počáteční pachuti to chutnalo dobře. Povzbuzoval jsem ostatní členy týmu, aby jedli a pili. Měli bychom přece také vyzkoušet jejich potravu. 700 však říká, abychom jedli jen jeden druh jejich jídla denně a dál se drželi našich přídělů. Tímto způsobem se náš zažívací systém přizpůsobí na potravu EBENů. Sedli jsme ke stolu. Byl menší, než jak jsme zvyklí. Jedli jsme. EBENů tu bylo hodně, asi 100, ale prostě jen jedli a nevšímali si nás. Ale chvílemi jsme cítili, jak nás upřeně pozorují. My jsme tu byli za příšery, ne oni. My jsme tu byli návštěvníky, my jsme tu byli cizinci. Asi jim musíme připadat divní. Všichni vypadáme jinak, kdežto oni vypadají stejně. Jak nás mohou rozeznat? Nemohou. My zase zíráme na ně, oni zase na nás. Pak jsme si všimli EBENů, kteří vypadali úplně jinak.

Byly to velice podivně vypadající bytosti. Velké, s dlouhými pažemi a jako by se na svých dlouhých nohách vznášely. To nemohou být EBENi! Všichni zíráme. Tato stvoření proplula kolem nás a ani se na nás nepodívala. Hledám EBE2. Sedí a jí ještě s dalšími třemi. Jakmile k ní přicházím, postaví se a téměř se nakloní až ke mně. Možná je to nějaký pozdrav, musím si to zapamatovat. Zeptal jsem se jí na ta stvoření, co jsme viděli, zdali to je nějaký další druh EBENů. EBE2 se zdá zmatená, ptá se mě jaká stvoření. Použil jsem slovo stvoření, možná, že to byla nějaká urážka nebo to slovo nezná. Ukázal jsem na ty bytosti na druhém konci budovy. Konečně viděla to, co jsem měl na mysli. EBE2 řekla, to nejsou EBENi, jen návštěvníci jako jsme my. Aha, chápu, mají tu na návštěvě i jiné cizince. Hádám, že jako hosté tu nejsme jediní. Pak jsem se zeptal EBE2, z jaké planety tito návštěvníci jsou? EBE2 řekla něco, co znělo jako CORTA, ale nejsem si tím jist, ačkoli jsem jí řekl, ať mi to dvakrát zopakuje. Dobrá, ale kde je ta CORTA? Doprovodí mě k televizi, nebo alespoň tak to vypadalo. Byla umístěna v rohu budovy. Byla tam umístěna, jako by se jednalo o nějaké velitelské stanoviště.

Přiložila na obrazovku prst a něco se na ní objevilo. Vesmír? Hvězdné systémy? Nepoznávám ani jeden z nich. Ukázala na jeden bod a řekla – CORTA. Dobrá, ale kde je pak Země? Ukázala na jinou skvrnu a řekla – Země. Podle této televizní vesmírné mapy jsou CORTA a Země blízko, ale já neznám měřítko té mapy. Možná, je to trilion mil daleko nebo možná 10 světelných let, ale zdají se být blízko sebe. Musím sem přivést jednoho z našich vědců, aby se na to podíval. Poděkuji EBE2. Zdá se být potěšena a vypadá teď skoro jako anděl. Je vlastně velmi hezká. Dotkla se mé ruky, ukázala k mému stolu a řekla: „Jez. Chutná ti to?“ Zasmál jsem se a řekl: „Ano, dobré jídlo na to, že je to jídelna mužstva – lepší je menza.“ Vypadala rozpačitě, asi nevěděla, co je to jídelna mužstva. Ukázal jsem na budovu a řekl – tohle je jídelna mužstva, pozemské místo ke stolování. Opakovala, co jsem řekl – jídelna mužstva, pozemské místo ke stolování. Zasmál jsem se a odešel. Teď si bude myslet, že všechny pozemské restaurace se nazývají jídelna mužstva.

Vrátili jsme se do našich domků, musíme se připravit. Máme schůzku. Všichni vypadají dobře. Mluvíme o latrínách, kam máme chodit. Jde kolem EBE1 (z lodi) a skoro jako by nám četl myšlenky. Možná to i udělal. Říká, že nám ukáže nádobu v domku. Všichni nad ní žasneme. Dobrá, tohle je tedy naše latrína. Myslím, že to moc dobře fungovat nebude, ale uděláme, co bude v našich silách. Pak si všímáme, že v nádobě je nějaká chemikálie. Náš odpad bude rozpuštěn nebo něco takového. Nedá se to moc dobře vysvětlit. Každý ze čtyř domků má jednu nádobu, takže to prozatím může fungovat. EBE1 nám říká, abychom chodili na zem. Nejsem si jist, co tím má na mysli, ale 420 (lingvista) říká, že bychom měli prostě chodit do okolí. Dobrá, budeme to dělat.

Organizuji tým. 101 (velitel) zůstane s 225 (pilot 1). Chci, aby se 633 a 661 (vědci) podívali na tu televizi, co je tam ta mapa, a zjistili, zda poznají, který hvězdný systém je CORTA. Říkám 518 (biolog), aby změřil teplotu a obecné podmínky podnebí. Vím, že je horko. Velmi horko. Nejvíce bude tak 60°C. 754 nás varuje, abychom se chránili před slunečním zářením. 754 říká, že úroveň záření se zdá být vysoká. To nezní moc dobře. Připomíná mi to Nevadu 1956, během jednoho zkušebního testu atomové bomby. Bylo vedro a my se obávali radiace z atomových výbuchů. Teď jsme na jiné planetě, 40 světelných let od Země, a je tu radiace a vedro. Musíme ale zjistit, je-li právě tohle důvod, proč jsme sem byli vysláni. Začali jsme chodit po okolí a 475 nás fotografoval našimi vojenskými foťáky. Doufám, že film nebude poškozen radiací. Jak to vyvoláme? Nemůžeme myslet na všechno. Seřazuji tým s pomocí 225.

Vcházíme do velkých otevřených dveří budovy. Vypadá to jako nějaká učebna, ale žádný EBE tu není. Je tu velká televizní obrazovka přes celou stěnu. Blikají na ní nějaká světla. Prohlížíme si ji, zdá se velmi tenká. Zajímá mě, jak to funguje, kde jsou elektronky nebo elektronika. Možná jsou mnohem vyvinutější než my. Asi určitě. Nemůžeme tu najít spojení. Jdeme dál. Nacházíme velkou věž. Vypadá jako anténa, ale má velké zrcadlo. Tohle jsme viděli, když jsme včera přistáli. Našli jsme EBENa, který stál u dveří. Zeptali jsme se ho, zda mluví anglicky. Jen na nás zírá, ale vypadá přátelsky. Myslím, že anglicky neumí. Jdeme do budovy. Nejsou tu žádné schody, ale vidíme jakousi kulatou skleněnou místnost. Možná je to výtah. Pak uslyšíme angličtinu. Otočíme se a vidíme, že tam stojí EBE2. Kde se tu vzala? Zeptal jsem se jí, zda můžeme prozkoumat budovu. Přitaká, že jistě, a ukáže na skleněné dveře a řekne, abychom šli nahoru. Dobrá, vstupujeme do skleněné místnosti. Dveře se zavřou a jedeme nahoru velkou rychlostí.

Nevím, za jak dlouho jsme byli nahoře. Co to je? Ptáme se EBE2. Ukáže na slunce a na vrchol místnosti, kde je umístěno zrcadlo. Pak ukáže na zem. Pochopili jsme, že věž je uprostřed kruhu a ten je umístěn na zemi. V každém kvadrantu tohoto kruhu je symbol. Vidím, že slunce je nasměrováno do zrcadla, ale možná to není zrcadlo, jak ho známe my, protože sluneční paprsky běží kolem dokola a jakmile projdou skrz, světlo je nasměrováno na určitý symbol v kruhu. EBE2 říká, že když se světlo dotkne symbolu, pak EBENi udělají změnu. Nevím, co tím myslí. Možná, to určuje, co mají EBENi dělat. 225 se zdá, že je to sluneční ciferník. Když se slunce dotkne symbolu, EBENi změní to, co zrovna dělají a začnou dělat něco jiného. Možná je jejich den nějak strukturovaný. Nebo možná je to ciferník jejich hodin. Zvláštní. Ale jsme přece na cizí planetě. Tohle je pouze náš první den, jako první den ve škole. Máme se hodně co učit. Musíme si udržovat otevřenou mysl. Nemůžeme stále srovnávat věci se Zemí. Musíme být otevřeni novým věcem a novým vědeckým poznatkům. Všechno je to pro nás zcela neznámé, ale musíme se učit.

Ukázal jsem na své hodinky, a pak na zem, a naznačil pomocí gest EBE2, že tyto dvě věci měří čas. Nevím, jestli mi rozuměla, ale řekl jsem „čas“ a ona pak pochopila. „Ano“ řekla, „čas EBENů“ a ukázala na zem. Znovu jsem ukázal na své hodinky a řekl: „pozemský čas“. EBE2 se pak téměř zasmála a řekla, že ne. Žádný pozemský čas na Serpu. Dobrá, to dává smysl. 225 řekl, že jen chce říci, že pozemský čas na Serpu nefunguje. Ano, asi to tak myslela. K čemu jsou tu dobré naše hodinky nebo časové přístroje? Nefungují tu. Musíme začít používat čas EBENů. Avšak musíme také udržovat náš čas, protože musíme vědět, kdy máme odjet. Deset let se zdá jako milion. Možná podle času EBENů by to klidně mohly být miliony let. Doufejme, že ne.

Není čas přemýšlet o domově, jsme tu na misi a máme své povinnosti. Jsme vojenský tým a musíme se toho držet. 225 a já se vracíme do skleněné kulaté místnosti a jedeme dolů na zem. Vcházíme do další obrovské budovy. Uvnitř nacházíme nějaké zabalené rostliny do svitků. To musí být nějaký druh skleníku. Pěstují tu potraviny. Je tu mnoho EBENů. Dívají se na nás pronikavým pohledem, ale my se tu klidně procházíme sem a tam. Jeden EBEN se u nás zastaví a něco říká, ale v EBENštině. Ukazuje na strop a pak na naše hlavy. Možná nám říká, abychom si hlavy zakryli. Musíme sehnat EBE2. Jdeme ven a hledáme ji. A zase je poblíž. Nyní chápeme proč, monitoruje náš pohyb pomocí zařízení, které máme na opascích. Ptám se EBE2, co je v té budově. Říká, že je to místo, kde se „vyrábí“ potrava. Dobrá, snad jsme to místo nekontaminovali. Řekli jsme jí, že nějaký EBEN nám ukazoval na hlavy. EBE2 vypadá zmateně a zašla zpět do budovy s námi. Ten samý EBEN s ní vyměnil pár slov a ona nám pak řekla, že musíme nosit pokrývky na hlavách, když vstoupíme. Proč? Ale neptáme se. EBEN vytahuje něco jako klobouk z látky a my si to nasazujeme. Procházíme se. EBENi vypadají šťastně. Prohlížíme si jejich rostliny. Pěstují je v zemi. Mají tu zavlažovací systém. Mají zde také jakousi průhlednou látku, kterou jsou rostliny překryty. Ukazuji na zavlažovací systém a ptám se EBE2, jestli je to voda, pitná voda. EBE2 říká, že ano. Pak se dovtípí, že máme asi žízeň. Vede nás někam k dalšímu vchodu a nabízí nám vodu. Aspoň si myslíme, že je to voda. Má to chuť jako nějaká chemikálie, ale je to voda. Chutná docela dobře.

«

Překlad: Karel Rašín – 2015; dokorekce/redakce: Iva Jelínková, Dana Rašínová

Více zřeba zde:

http://www.serpo.org/

«

Poznámka redakce Exopolitika.cz (Rašínová D. – únor 2019):

Bytosti, EBENové, jsou líčeny jako v podstatě druh Šedých, podle zdroje Serpo.org se dokonce jedná o mimozemšťany ze Zeta Reticuli – takže je zde na místě jistě OPATRNOST, neboť jejich mírumilovnost může být pravda, anebo naopak, může se pouze v celém případě jednat o snahu (asi USA) vylíčit tyto Šedé jako neškodné, přičemž ve skutečnosti víme, že i (někteří) Šedí jsou lidožrouti, specializující se na krev lidí a zvířat, a na zkapalněné ostatky lidí. Může to být pravdivý příběh, stejně tak jako může být SERPO zavádějící propaganda.

«

Další také zde:

PROJEKT SERPO (seriál – 6. díl)

«

PROJEKT SERPO (seriál – 1. díl)