Skrývání pravdy o lidsky vyhlížejících mimozemšťanech

Skrývání pravdy o lidsky vyhlížejících mimozemšťanech

Zeptejte se nějakého ufologa na realitu mimozemského života a velmi pravděpodobně dostanete jednu ze tří verzí toho, co se děje. Tou první je, že jsme byli svědky UFO od poloviny 40tých let, což nám nabídlo hojnost fyzických důkazů ohledně neznámých technologií spatřených na obloze. To vede k závěru, že některá UFO jsou mimozemská vesmírná plavidla, spatřená v našem světě, zvláště v místech, kde se uchovávají a vyvíjejí nukleární zbraně.

Druhou nejoblíbenější verzí je, že od 60tých let „šedí mimozemšťané“ unášejí lidi kvůli genetickým experimentům. Tou třetí je, že některá UFO se zřítila a že podivně vyhlížející „Šediváci“ přišli spolu s nimi a že byly lidmi z vraků obnoveny pokročilé technologie - pro studium tajných programů reverzního inženýrství.

Tři ufologické verze toho, co se děje s mimozemským životem, spočívající na hojnosti empirických údajů. Existují desítky tisíc případů z celého světa, včetně fyzického pozorování, radarového sledování, fotografií, filmů a svědeckých výpovědí o UFO. Podobně existují tisíce přímých svědectví, odhalujících existenci výskytu mimozemšťanů a genetického programu na lidech, řízeného podivně vyhlížejícími mimozemšťany. Konečně, mnoho set svědků vyšlo na veřejnost, aby potvrdilo to, že se zřítila některá UFO a že technologie a pasažéři byli odstraněni kvůli vysoce utajovanému studiu. Všechny tři verze utvářejí to, co je dnes známo jako vědecká UFOlogie, a tvrdí se, že co se týče otázky mimozemských návštěv, je ona tak blízko, jak se jen člověk dostává ve skutečné vědě. Problém se třemi verzemi vědecké ufologie je ten, že ukrývají cosi, co bylo dlouho oficiálně drženo v tajnosti před veřejností. Tajemství, které mnohé vedoucí ufology vedlo k tomu, že se aktivně spikli, aby spolu s vládními agenturami takový proces podporovali.

Lidsky vyhlížející mimozemšťané navštěvovali náš svět a navazovali kontakt s veřejností od začátku moderní éry UFO.

Příběhy o lidsky vypadajících mimozemšťanech, navazujících kontakt s členy veřejnosti, začaly být poprvé známy na začátku 50tých let. Slavní kontaktéři jako George Adamski, Howard Menger, Daniel Fry, George van Tassel, Orfeo Angelucci a mnoho dalších „kontaktérů“ po celém světě vzrušovali veřejnost svými setkáními s mimozemskými lidmi, kteří byli v některých případech až zarážejícím způsobem atraktivní. V mnoha případech tito kontaktéři podpořili své příběhy svědeckými výpověďmi, fotografiemi, filmy a jinými formy fyzických důkazů. Reakcí světových ufologů, vládní autority nevyjímaje, byl výsměch a přímé odmítání.

V podstatě se světoví ufologové – kteří si mysleli, že mimozemský život Zemi navštěvuje a že vybrané vládní/vojenské agentury to udržují v tajnosti před veřejností – nezajímali o příběhy, v nichž mimozemšťané navazovali fyzický kontakt. Logicky vzato, člověk by předpokládal, že kdyby už mimozemšťané učinili dlouhou cestu na Zemi, ať jsou odkudkoli z galaxie, navázali by kontakt s členy veřejnosti, nevyjímaje vládní agentury, ale to však je jiný příběh. Skutečné příběhy o fyzických kontaktech by byly logické, ale ufologové, zaměstnáni jinou formou logiky, by takové zprávy vyloučili. Ano, mimozemšťané nás navštěvovali a existoval o to velký zájem veřejnosti, ale bohužel to vedlo k mnoha šarlatánům a podvodníkům, mámícím veřejnost vymyšlenými příběhy o kontaktech. Ufologové museli být stále na stráži, aby filtrovali mnoho nepravdivých příběhů o kontaktech. Ufologové využili možnost, že se jedná o podvod, k ospravedlnění nerealisticky vysoké důkazní bariéry pro jakákoli tvrzení, že někdo měl fyzický kontakt s uživateli létajících talířů.

Následkem toho vedoucí část ufologů z 50tých let, experti jako major Donald Keyhoe, byli rychle odmítnuti a příběhy o kontaktech byly zesměšňovány. Když byl v roce 1956 vytvořen Národní výbor pro vyšetřování vzdušných jevů (NICAP), stal se rychle významnou ufologickou organizací na téměř dvě desetiletí. Její vedoucí úředníci a badatelé byli zajedno. Ani jeden z mnoha příběhů o kontaktech si nezasloužil vážný vědecký zájem. Nikdo se nevěnoval vysoké důkazní bariéře vytvořené ufology jako je Keyhoe a NICAP. Bohužel, ať již ze zaujatosti, krátkozrakosti nebo z aktuální dohody s vládními/vojenskými autoritami, NICAP a vedoucí ufologové vedli tažení, aby tato tvrzení o tom, že lidsky vypadající mimozemšťané navázali kontakt, byla ve veřejné debatě odmítána.

Důležité je, že jakýkoli člověk, jenž se chce stát ufologem, se rychle dozví, že pokud má být brán vážně svými vrstevníky, neměl by studovat zprávy o kontaktech a nepotřebuje se ujišťovat o převládajícím ortodoxním názoru, že zprávy o kontaktech jsou říší jasného podvodu a mámení. Mnoho z Keyhoeových vrstevníků a následníků, ufologů jako je Stanton Friedman, Richard Hall, James McDonald, Jacques Vallee a mnoho dalších, odmítlo zprávy o kontaktech jako vymyšlené nesmysly. Dokonce ufologové jako Budd Hopkins a Dr. David Jacobs, sympatizující se zprávami o únosech Šedými, které se poprvé vyskytly v 60tých letech, odmítli příběhy o kontaktech s lidsky vypadajícími mimozemšťany jako přímé podvody. Prohlídka dvou ročníků UFOs and National Security State s názvem „Významná historie moderních dnů ufologie“, kterou provedl Richard Dolan, ukazuje na podobné krátkozraké odmítání zpráv kontaktérů s lidsky vypadajícími mimozemšťany. Adamskému se sotva dostalo zmínky v jeho neoficiální historii ufologie a svědectví kontaktérů byla ignorována úplně. Dolanova kniha, usilující o to, aby přesně uváděla na pravou míru to, jak se systém národní bezpečnosti Spojených států historicky zabýval jevem UFO, katastrofálním způsobem selhala, když přijde na zkoumání tvrzení o kontaktech s lidsky vypadajícími mimozemšťany a na jejich význam.

Odmítání zpráv o kontaktech s lidsky vypadajícími mimozemšťany vedoucími světovými ufology nebylo však univerzální. Britští badatelé jako Timothy Good (autor knihy „Alien Base“) a nedávno zesnulý Američan Wendelle Stevens zkoumali případy kontaktérů a došli k závěru, že některá, ne-li mnohá z tvrzení byly přesnými popisy skutečných událostí. Nedávno se z Itálie vynořilo svědectví, týkající se kontaktu s lidsky vypadajícími mimozemšťany z 50-70tých let, které zahrnovalo stovky svědků, fotografií a film. Patrně existovala velká základna lidsky vypadajících mimozemšťanů po 22 let od roku 1956 podél severovýchodního pobřeží Itálie a mimozemšťané pracovali s lidmi při zásobování základny potravinami a ostatním fyzickým materiálem. Mezitím italská armáda spolu s dalšími evropskými autoritami a NATO úzce sledovala tyto mimozemšťany, ale jen málo zasahovala do jejich operací. Byla napsána kniha „Mass Contact“ Stefanem Brecciou o přátelství jistého profesora v penzi z oboru stavebního inženýrství a v roce 2009 byla přeložena do angličtiny. O tomto případu byl natočen dokument, kde jsou svědkové a je nyní k dispozici na YouTube: http://www.exopolitics.org/Exo-Comment-106.htm

Kdokoli, kdo tíhne k modernímu jevu UFO najde množství expertů a autorit, tvrdících, že se seriózní ufologie soustřeďuje buď na pozorování neobvyklých vzdušných jevů (UFO); na únosy podivně vyhlížejícími šedými mimozemšťany; nebo na tajné operace obnovování havarovaných UFO. Do dnešního dne se mnoho ufologů chová jako „hlídači“ - odmítaje, ne-li přímo důrazně napadaje jakékoli tvrzení o fyzickém kontaktu s lidsky vypadajícími mimozemšťany – bez ohledu na podpůrné důkazy. V této souvislosti ufologie a její vedoucí zastánci páchají obrovský podvod, do jisté míry zaranžovaný stejnými vojensko-zpravodajskými-korporačními autoritami, které drží před veřejností v utajení pravdu o mimozemském životě. Pravda o lidsky vypadajících mimozemšťanech, kteří kontaktují přímo soukromé jedince a vládní vojenské autority, byla nejlépe utajeným tajemstvím ufologie. Díky případu jako je „Přátelství“ (kniha „Mass Contact“) se nyní tajemství pomalu rozmotává a dosahuje se komplexnějšího exopolitického pochopení mimozemského života a jeho dopadu pro Zemi.

PhDr. Michael Salla, 5.8. 2011

Překlad: Karel Rašín