Recenze knihy «Den po Roswellu»

Recenze knihy «Den po Roswellu»

Každý, kdo se zabývá záhadami nebo ufologií, by měl znát incident v Roswellu v Novém Mexiku z roku 1947. Mít informovanou veřejnost i v této otázce, která vlastně znamenala obrovský skok v technologii a vývoji lidstva – o čemž samotné lidstvo nemá dosud ani ponětí – by mělo být cílem ufologických skupin celého světa. Běžná veřejnost většinou tento případ nezkoumá hlouběji. Proto je nedostatečné spokojovat se jen se zprávami z médií, různých pořadů apod., kde se často pouze opakují již řečené věci, a závěry tohoto případu pak vedou přes nejrůznější bizarní tvrzení až po snahy tvrdit: „kdo ví jak to bylo“.

Na pultech českých knihkupectví se konečně objevila kniha, kterou napsal v roce 1997 vysoce postavený důstojník americké armády, plk. Philip J. Corso (se spoluautorem Williamem Birnesem, který však v českém překladu knihy není uveden), tedy ‚Den po Roswellu‘, kterou vydalo nakladatelství Práh začátkem roku 2015.

V úvodu Corso popisuje, že se tehdy na radarech začaly objevovat podivné objekty letící vysokou rychlostí a s neuvěřitelnými manévrovacími schopnostmi, což nedokázala v té době žádná pozemská technologie, a to již 1. července 1947.

Tato kniha je zásadní v tom, že jasně vysvětluje ústy zaangažovaného důstojníka zpravodajské služby, P. Corsa, co se událo těsně po havárii létajícího objektu kolem 3.-4. července a hlavně, co následovalo poté, když armáda místo uzavřela, odtáhla havarovaný vrak, sebrala množství úlomků, posbírala těla podivných malých bytostí a na vše uložila to nejpřísnější informační embargo, jaké kdy vůbec bylo vydáno.

Letecká základna v Roswellu pak vydává kolem 6. července na rozkaz majora Jesseho Marcela senzační zprávu pro média o tom, že armáda USA má v držení létající talíř. Walter Haut, který zprávu odvysílal, vyprávěl, jak mu téměř nepřetržitě drnčely telefony z celého světa. Krátce nato přichází další rozkaz přímo z Pentagonu, celý případ dementovat a skrýt jej za krycí příběh o meteorologickém balónu. Generál Roger Rameye z letecké základny v Texasu pak nařizuje vyměnit trosky létajícího objektu za trosky meteorologického balónu, zapózovat před novináři a fotografy s úlomky balónu a celý případ utajit. Zpravodajská služba pak vysílá do terénu agenty, kteří měli všechny svědky události zastrašit, vyhrožovat jim smrtí, aby o události nikdy nemluvili.

To byl však jenom začátek něčeho, co má později v 60. a 70. letech změnit historii lidstva po stránce technologie i vývoje.

Plukovník Corso, autor knihy, na místě havárie nebyl, ale později, když byl ještě majorem na základně ve Fort Riley, jednu z bytostí spatřil 6. července 1947 v přepravních bednách. Poté, když začal pracovat pro generála Trudoa ve výzkumu a vývoji cizí technologie v rámci Pentagonu, mu jednoho dne generál přihrál na stůl přísně tajnou ‚složku Roswell‘ i s artefakty a množstvím hlášení od různých armádních agend, včetně znaleckého vyjádření lékařů ohledně pitvy mimozemských těl. Úkol pro něj měl jasný: prostudovat to a říci „co s tím“.

Kniha formátu A5 o 284 stranách čistého textu vyšla v češtině na jaře 2015, a to v nakladatelství PRÁH

Objevením havarovaného plavidla v Roswellu se armádě otevřely nové obzory.

Záhy se začala rýsovat jasná strategie: z trosek vraku vytřískat technologie, které by značně předčily Sověty, ale nejen ty, ale i mimozemšťany samotné a později ovládnout vesmírný prostor kolem Země.
Corso dostal za úkol k jednotlivým artefaktům pocházejících z havarované lodi či nalezených u bytostí najít možnost vojenského a obranného využití. Poté s Trudoem sestavili seznam špičkových vědců, hlavně těch, kteří přišli do USA po druhé světové válce při operaci ‚Paperclip‘, kdy armáda USA ,,skupovala“ německé mozky a nabízela jim práci na svém vývoji technologií.

Čtenář se dozví, že největší starost armádě dělal pohon létajícího objektu nalezeného v Roswellu. Uvnitř objektu totiž nebylo vůbec nic, ani pohonná jednotka, sedadla, ovládací pult, úschovna pro potraviny, voda… Také „letecké kombinézy, vlastně vnější kůže, kterou bytosti nosily, byly vyrobeny ze substance, jejíž atomová struktura byla podlouhle uspořádaná, jako by mohla směrovat tok proudu, který byl aplikován…“ Podivné čočky na očích, vlastně temné střepy, které byly vyňaty při pitvě, ukazovaly, že skrze ně je neobyčejně dobře vidět v tmavých místnostech, jako ve dne, s nazelenalou barvou…

Corso s generálem Trudoem začnou přiřazovat jména vědců ze seznamu k nejrůznějším nalezeným materiálům. Technologie, které takto údajně vznikly z artefaktů v Roswellu mají být např: zařízení na noční vidění; optická vlákna; superpevná vlákna; laser – a další.

A tak plukovník Corso chodil v civilu po nejrůznějších civilních smluvních partnerech, které měl na seznamu, sjednával si schůzky s vědci a nabízel výzkum nejrůznějších roswellských artefaktů. Na seznamu oslovených byly korporace jako Bell labs, IBM, Monsanto, Dow General Electric… Např. laser začala prvně vyvíjet a zkoumat společnost Hughes Aircraft Company. Vývoj optických kabelů byl zadán výzkumnému zařízení Western Electric Company. Superpevná vlákna (kevlar) začaly zkoumat společnosti Monsanto, Dow Chemical Company, Medical Corps a Du Pont, která v roce 1965 oznámila vytvoření kevlarového vlákna a v roce 1973 byla na trh uvedena první neprůstřelná vesta. Rovněž technologie stealth znamenala pro letectvo velký krok kupředu, transfer technologie pro povrch letounu zčásti pocházel z roswellského plavidla. Kokpity letounů a další vybavení navigace apod. vyráběl koncern Lockhead Martin. Střely s ochuzeným uranem, schopné projít nejsilnější ocelí vyráběla společnost Aberdeen Proving Grounds….

Corso uvádí, že všechny tyto technologie zpětně získané za pomoci tzv. reverzního inženýrství měly své výsledky již mezi 60. a 70. lety. Žádný z výrobců netušil, odkud se vzaly artefakty, které Corso předával do vývoje různým společnostem.

Čtenář pochopí, proč si tento příběh o Roswellu vysloužil absolutní prioritu utajení a proč armáda měla zájem na urychleném a definitivním utajení celého příběhu a nahrazení krycím příběhem.
Corso tvrdí, že tzv. vesmírné války a rozmisťování zbraní ve vesmíru jsou údajně hlavně z toho důvodu, aby zabraňovaly „nepřátelským mimozemšťanům“ vnikat do prostoru Země. Uvádělo se však, že jde o obranu proti Rusům, Číňanům atd., což znělo pochopitelněji. Plukovník Corso byl voják a měl vojenské myšlení, pro něj byli mimozemšťané zásadně nepřátelští. Prováděli tu totiž nějaký svůj biologický program na lidech a zvířatech, proti kterému nemáme obranu.

Philip J. Corso zemřel ve věku 83 letech v roce 1998.

Tuto knihu velice vřele doporučujeme k přečtení!

Karel Rašín, květen 2015

Knihu možno zakoupit zde: http://www.prah.cz/knihy/den-po-roswellu-philip-corso-314