Otec a dcera údajně uneseni Šedými v Rusku

Otec a dcera údajně uneseni Šedými v Rusku

Zajatci „šedých“ mimozemšťanů

Článek Gennadije Belimova, vedoucího Volžské skupiny pro studium anomálních jevů

Tohle je dosti neobvyklý příběh, který začal telefonickým rozhovorem:

„Moje neteř a její otec se dostali do podivné situace. Představte si, že si oba nepamatují, co se s nimi dělo během tří hodin. Mají jen nepodstatné útržky vzpomínek na množství neobvyklých tvorů.“

Stalo se něco, co v ufologii nazýváme „únos mimozemšťany“ nebo vědecky „abdukce“. Je to takový nepochopitelný přírodní jev, se kterým jsem se setkal jen jednou během všech roků svého výzkumu. Byla unesena žena, která neměla z nějakého důvodu zablokovanou paměť, takže si dobře pamatovala, že k tomu došlo v mimozemské lodi. Byla tam podrobena důkladnému vyšetření, při kterém jí odebírali i slzy.

„Tahle se nám nehodí,“ byl závěr mimozemšťanů a ona se ocitla zpět ve svém bytě. V zahraničí jsou únosy probírány poměrně často a existuje mnoho svědků a důkazů o únosech, ale o účelu experimentů s lidmi se lze jen dohadovat. V Rusku je tento jev dosud málo prostudován, buď nejsou žádné únosy hlášeny nebo se aktéři nechtějí o tom šířit. Zde je něco o tom jednom případu.

«

Larisa byla velmi upovídaná a mluvila bez zábran. Nicméně nejenže jsem podle jejího vyprávění tuto záležitost popsal, ale vyvolala i spoustu dalších otázek.

„Stalo se to 12. prosince 1999 v půl desáté večer. Jeli jsme na čerpací stanici v blízkosti továrny na potrubí,“ vzpomíná Larisa.

„Docházel nám benzín, kontrolka již blikala. Já jsem řídila, protože otec byl před tím na pivu. Na benzínce však zhaslo světlo, tak jsme jeli bez zastavení dál na silnici a rozhodli se zajet do garáže, kde byl kanystr s benzínem. Když jsem ujela jen kousek, objevila se žlutá mlha. Vzpomínám si na nějaký hlasitý zvuk, jako bychom najeli na kousek plechu. Na něco jsme narazili, řekla jsem otci. Mlčel, ale v mé mysli zazněl nějaký hlas – jeď opatrně, cestu znáš.“

„ ‚Je ještě někdo s námi v autě?‘ řekla jsem, ale nemohla jsem se otočit. Ve zpětném zrcátku jsem však viděla, jak si vzpomínám, dvě siluety hlav. Vedle auta byla jen žlutá mlha a rychle tam poletovaly nějaké jiskry, jako bychom jeli šílenou rychlostí. Světlomety svítily nepřirozeně – kolem byla tma a my jako bychom jeli potrubím. Poslední věc, kterou si dobře pamatuji, bylo světlo před námi. Myslela jsem si, že je od protijedoucího auta. To je vše, co jsem si pamatovala.“

První slova mého otce, když jsme se probrali byla: „Proč jsi zastavila? Kde jsi, k sakru, přibrala ty mužiky?“ Řekla jsem mu: „Tati, ty přece víš, že já nikdy nikoho neberu, a to zejména v noci.“ Oba jsme nemohli pochopit, co se to s námi stalo. Ukazatel benzínu byl na nule, jako bychom dvě hodiny kroužili někde po stepi. Třásla jsem se po celém těle.

Otec řekl:

„Mluvil jsem s nimi. Měli takové úzké oči, ale ne jako Číňané nebo Japonci, měli příliš úzké zorničky.“

«

„Kdy a jak jste se dostali domů, to si ještě pamatujete?“

„Ano. Přijeli jsme asi ve dvanáct a matka se ptala, kde jsme byli tak dlouho. Já jsem odpověděla něco nesrozumitelného. Boty jsme měli strašně špinavé a auto bylo také špinavé, pruhy špíny byly i na střeše.“

„Mluvila jsi pak o tom se svým otcem?“

„Ne. Řekl jen, že se nic nestalo a abych na to zapomněla. V každém případě by nám to nikdo nevěřil.“

«

Žádné další informace jsem již nedostal, bylo toho na začátek dost, abych začal ufologické vyšetřování. Larisa neměla v principu žádné námitky a pokud to bude nutné, klidně podstoupí i hypnotickou regresi. Sama přemýšlela, co se to s nimi stalo.

Larisa měla strach přijít sama, tak požádala, aby se sezení zúčastnila i její sestřenice. Připravil jsem pro profesora Jurije Gurova, (který byl několik let hlavním terapeutem Volgogradské oblasti a nyní vyučuje na Lékařské fakultě) více než sto otázek, které měly být během testu zodpovězeny.

«

Záznam z hypnotického sezení:

„Vraťte se do 12. prosince 1999 na dobu asi 10 minut před incidentem,“ říká Jurij, „co teď vidíte?“

„Sedím v autě za volantem,“ říká Larisa jasným, důvěryhodným hlasem. „Vrátili jsme se na silnici a jeli podle tramvajových kolejí. Něco bílého bylo před námi…Pár minut po tom se shora přibližuje něco jako trojúhelník, je celý černý a na okraji má světla. Jedeme dále, ale na něco jsme narazili. Na silnici stojí dva…Och! Koukají nám do auta. Jsou nad námi! Malí šedí s velkou hlavou a velkýma protáhlýma očima. Jsou teď za mnou v autě.“

«

„Probíhal s nimi nějaký dialog?“

„Ano. Jejich hlas mi zněl přímo v hlavě. Začal takto – uklidni se a pečlivě řiď auto. Vidím otce, jak se k nim obrátil. Jedeme někam za jasným světlem, velmi jasným, nevím co to je. Nemohu se obrátit na cestující. Vystoupili jsme z auta poblíž světelného kruhu. Kolem byla tma. Byli jsme pravděpodobně blízko Závodu organické syntézy, kam jsme asi dojeli v mlze, až k tomu světelnému kruhu.

Něco kruhového je nad námi a svítí z toho ten kruhový paprsek. Podivné! Již nejedeme, ale letíme! Již jsme v nějaké místnosti. Má dveře bez křídel. Jsou zde čtyři malé bytosti. Bojím se. Zdá se, že jsem připoutána k nějakému křeslu s opěradlem. Bytosti mají kulatý obličej, jedna je větší. Seděla jsem, ale nyní ležím. Nevidím svého otce, není zde. Někdo za mnou stojí a po levé straně také. Jeden z nich dává nějaké příkazy. Vidím, jak přinášejí nějaké dítě.“

„Panenku?“

„Ne, je to živá bytost, s velmi velkou hlavou a drobnýma rukama a nohama.

Nesou ho velmi slavnostně a přinášejí ke mně. Nesou mi ho od hlavy až k podbřišku, tam mě to bolí. Vypadá to, že nad něčím diskutují. Nevidím otce. Jsou přátelští, ale nevzbuzují mé sympatie. Oči mají velké a šikmé, mají malá ústa. Mezi nimi jsou malé bytosti, takové nepokojné, nejpravděpodobněji to jsou roboti. Nemám z nich strach, jen mám nepříjemný pocit, jako by na mne hleděli jen ze zvědavosti. Mezi sebou nekomunikují nebo to dělají telepaticky.“

„Jsi si vědoma, že to nejsou lidé, ale jsou to mimozemšťané?“

„Ne, neuvědomuji si to.“

„Co se stalo potom?“

„Sestupujeme z lodi, není tam žádný žebřík, jako kdybychom plavali vzduchem. Nad námi je kulatá loď a světelný paprsek nás snáší dolů. Nyní je můj otec v autě a křičí, kam jsi mě to zavezla? Děláš si ze mne srandu?“

Já se mu omlouvám.

«

„Co bylo jako poslední vjem z tohoto kontaktu?“

„Něco purpurového, jako malé vejce, co nás doprovázelo až domů, do garáže.“

«

To bylo to poslední, co Larisa v hypnóze řekla. Vrátila se do přítomnosti a byla velmi překvapena výsledkem sezení. Na cestě domů jsme živě diskutovali o podrobnostech a jevil se nám celkový obraz únosu.

Pak začalo období pochybností a další vyšetřování. Zjistil jsem, že Larisa byla těhotná pár měsíců před únosem. V létě byla dvakrát na kontrole u gynekologa, kde se nejprve ukázalo její těhotenství a při další kontrole se již neukázalo. Mezi kontrolami uběhly asi dva týdny, takže mi bylo jasné, proč byla Larisa unesena na kosmickou loď. Zdá se, že její zárodek byl vyňat ve třetím měsíci, jak to mimozemšťané obvykle dělají. Do prosince 1999 byl zřejmě dále vyvíjen ve speciálním inkubátoru a pak dítě ukázali matce…

Rok vydání – asi 2015 ?

«

Překlad: Mgr. Jan Pavlík – 3. dubna 2017

Komentář překladatele: Jedná se o typický popis únosu i „malých šedých“, takže buď budeme věřit autorovi, že se to skutečně stalo, nebo je to jen další pokus o manipulaci s důvěřivci…

Více zde:

http://visokie-belie-prishelci.ru/?page_id=1023

«

Vývoj embrya v umělé děloze:

http://21stoleti.cz/2017/04/26/predcasne-narozenym-detem-bude-zivot-zachranovat-umela-deloha/

http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-svet/465195/vedci-stvorili-umelou-delohu-na-jehnatech-testuji-jak-pomuze-nedonosenym-detem.html

http://vtm.e15.cz/umela-deloha-dovoli-sledovat-vyvoj-embrya

«

Podobná svědectví o zmizení těhotenství v souvislosti s MICI (tj. mimozemskými civilizacemi) z ČR – např. tato:

https://www.exopolitika.cz/falesne-tehotenstvi/920

https://www.exopolitika.cz/uz-jsme-tady-zase/905

https://www.exopolitika.cz/krupka-u-teplic-zmizeni-tehotenstvi-vcetne-plodu-a-aktivity-ufo/2619