Zpráva skupiny české exopolitiky:

 Zpráva skupiny české exopolitiky:

v ČR nebyly nikdy vedeny svazky UFO, nebo je to stále přísně utajováno

Skupina české exopolitiky se dlouhodobě snaží získat informaci o tom, zda v České republice a v minulosti v Československé republice byly registrovány zprávy pilotů, vojáků či civilních osob o pozorování UFO a zařazovány do nějakých svazků, které mohly být předmětem utajení.

Z dosavadních šetření, která jsme v této věci až dosud učinili, vyplývá poměrně nelichotivé zjištění, že takové svazky se vůbec nevedly, a to ani v minulosti, natož v současnosti.

Nejprve si připomeňme odkrývání archivů jiných států, týkajících se UFO. Od roku 2000 existuje stále více zemí, které odhalily své tajné záznamy o pozorování neznámých plavidel a UFO. Doposud jsou to tyto státy: Francie, Itálie, Švýcarsko, Portugalsko, Anglie, Irsko, Dánsko, Norsko, Švédsko, Kanada, Rusko, Nový Zéland, Filipíny, Argentina, Brazílie, Peru, Chile, Mexiko, Uruguay, Ekvádor. Své svazky přislíbila odhalit v dohledné době i Indie.

Naše šetření na oficiálních místech v ČR se většinou setkávalo se zamítavým přístupem, podivením a sdělením, že nikdo nic o nějakých svazcích UFO v České republice neví.

A) Oficiální místa

Úřední místa, která by mohla mít s podobnými akty UFO něco společného, se nám vyjádřila následujícím způsobem:

1. Armádní generál Ing. Vlastimil Picek: „Armáda České republiky žádné dokumenty tohoto druhu nemá v evidenci. Problematika sledování UFO není předmětem zvláštních zájmů AČR...“  (1. července 2010)

2. Kancelář prezidenta republiky: „Prezident republiky Václav Klaus mne pověřil, abych se blíže seznámil s obsahem Vašeho dopisu...při nejbližší vhodné příležitosti pana prezidenta s obsahem Vašeho dopisu seznámím. Záleží však zcela na něm, jaké stanovisko k Vašim požadavkům zaujme.“  Ladislav Jakl (1. července 2010.)

3. Vojenský ústřední archiv Praha: „Dotaz na jevy UFO, podobný tomu Vašemu, jsme již řešili v roce 2008. Byla provedena rozsáhlá rešerše v dokumentaci složek MO (a předchozích FMO, MNO) jak ve Vojenském historickém archivu, tak ve správních archivech. Žádné samostatné složky, jednotlivé písemnosti ani evidenční záznamy nebyly v uložené dokumentaci nalezeny.“  Mgr. Josef Žikeš (12. července 2010).

4. Brigádní generál Ing. Jiří Verner, velitel protivzdušné obrany. Doporučený dopis z 24.6. 2010 zůstal do dnešního dne bez odpovědi.

5. Bývalý ministr obrany ČR Martin Barták v dopise prostřednictvím Mgr. Jana Pejška napsal: „Zasílám Vám v  souladu se zákonem č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, reakci na Vaše dotazy, které se týkaly materiálů nacházejících se ve složkách Ministerstva obrany ČR o pozorování UFO. Bohužel Vám musím sdělit, že Armáda České republiky se nezabývala ani nezabývá problematikou sledování UFO. Toto téma spadá do oblasti kosmonautiky a česká armáda se kosmickými prvky nezabývá. Ani v jednom z armádních archivů není složka, která by se věnovala tomuto tématu, neexistuje ani žádný interní normativní akt, který by se podobnými jevy zabýval. (8. února 2010). 

B) Bývalí ministři obrany

Dále, osobně jsem se setkal s dalšími bývalými ministry obrany České republiky. Byl to Luboš Dobrovský a Antonín Baudyš st. Oba se vyjádřili v tom smyslu, že o takových spisech nemají ani ponětí. Luboš Dobrovský dodal, že nic takového jako UFO neexistuje a že kdyby nějaký pilot něco podobného hlásil, bylo by mu vědci vysvětleno, že nic jako UFO nemůže existovat a že by se měl nechat vyšetřit.

C) Svědectví z řad armády

1. Osobně jsem se také setkal s člověkem, který sloužil v 80-tých letech jako voják z povolání u Protivzdušné obrany státu (PVOS) na území Západočeského kraje. Tento major v záloze mě informoval, že tehdejší ČSLA žádné spisy o UFO nijak podrobně nezaznamenávala, ani nezkoumala. Bylo to, podle něj, z prostého důvodu, že se na takové věci v armádě vůbec nevěřilo, a když se někdo s něčím neobvyklým při své službě u vizuálních hlídek, sledovacích lokátorů nebo letectva přímo setkal, hlášení se sice zapsalo, ale dále se s ním již nikdo nezaobíral. Ani nebylo žádným způsobem označeno pro případ, že by někdo v budoucnu chtěl tento případ řešit. Tyto případy se většinou vyhodnocovaly jako nějaký omyl, vzdušný jev nebo něco, co má jen malou důležitost. Pokud se někde nějaké hlášení napsalo, leželo bez povšimnutí někde ve stole a po nějaké době se vše i s ostatním skartovalo bez sebemenšího zájmu o zevrubné zkoumání.

2. Osobně jsem se také setkal s dalším bývalým důstojníkem PVO, který pracoval v 80-tých letech na pozici vyhodnocování radarových záznamů. Řekl mi, že se sice podobné případy zaznamenávaly jako všechno ostatní, nijak se však vysloveně nevydělovaly od ostatních. „Prostě jeden týden přeletělo sportovní letadlo a druhý týden se honilo UFO (neidentifikovaný cíl). Případy jako ten z 5.5.1992 a mnohé další se vyhodnotily jako chyby techniky anebo činnost protivníka (druh radioelektronického boje atd.). V záznamech je samozřejmě všechno, ale na jedné haldě v záznamech o činnosti (dnes už mnoha zrušených) útvarů. Proto se o zveřejnění něčeho nedá vůbec mluvit, ani doufat. Technicky je to nemožné.“

3. Slovenská republika

Vzhledem k tomu, že Česká a Slovenská republika patřily v minulosti k sobě, obrátil jsem se na trnavského badatele UFO Miro Karlíka, který již v nedávné době učinil snahy získat přístup k materiálům UFO na Slovensku. „Ministerstvo národní obrany SL mi v dopise z 28. října 2002 oznámilo, že do roku 1960 zprávy tohoto druhu nemá, měl jsem se obrátit na vojenský ústav v Trnavě, kde jsou archivovány písemnosti vzniklé po tomto roce... Bylo mi také sděleno, abych se obrátil na v ČR na Vojenský archiv v Olomouci. V dopise z 31. října 2002 mě plk. gen. štábu Ing. Pavel Machal informoval, že předmětné archivní dokumenty nejsou volně přístupné. Obsahují skutečnosti, jejichž studium je podmíněno vydáním souhlasu na jejich odtajnění.

Záznamy se nevedly

Z výše zmíněných zjištění zcela logicky vyplývá, že příslušné orgány bývalé  Československé republiky a současné České republiky se o sbírání materiálů, týkajících se pozorování UFO, nijak nezajímaly a proto pro ně tudíž tento jev neznamenal ani žádné bezpečnostní riziko. Záznamy o UFO se vlastně nevedly, protože nebyly z žádného hlediska údajně vůbec důležité.

Na první pohled jde o docela zvláštní přístup k fenoménu UFO v České republice. Pokud je to pravda a skutečně se žádná hlášení o pozorování UFO nesbírala, ani jim nebyla věnována větší pozornost, pak je možné, že si Česká republika zajistila ve světě svým postojem poněkud unikátní pozici ve smyslu „všichni něco mají, jen my nemáme nic“. Je to „rovnice“ jaksi nepochopitelná, ne však nemožná.

Zvážíme-li ryze českou, ojedinělou povahu, nebudeme se tomu divit dlouho. Skupiny, zabývající se neobvyklými jevy v ČSSR, spíše roztroušeně přežívaly v obavách v „podzemí“. U českého národa vždy převažovala skepse, nedůvěra, zastrašenost a velké obavy před zesměšněním. Proto si, snad jako obranu, český národ vytvořil „švejkovský styl“ uvažování a chování: zesměšňování, zpochybňování a vtipné shazování.

Nebo je vše jinak?

Ovšem situace na druhou stranu může být i odlišná. Stále tu zůstává několik případů očitých svědků z armády, které nelze přehlédnout:

1. Případ z 12. 6. 1987 je již dostatečně znám a dobře zdokumentován. Pilot bojového vrtulníku MI-24 dostal rozkaz nad Vranovskou přehradou sestřelit neznámý objekt. Nestalo se tak a po přistání museli záznam o letu odevzdat a skartovat. Co je však z pohledu sbírání záznamů o UFO zajímavější, je rozhovor samotného kpt. Tesaříka pro ČT1 v roce 1999. Zde uvádí, že: „je nějaká komise. Ale nevím teď, jestli je přímo v armádě. V republice existuje nějaká komise, které se nějaká hlášení podávají, ale co vím, tak to existuje asi čtyři, pět roků, nevím přesně. Vím, že nějaká komise existuje, zkrátka, která sbírá tyhle poznatky a určitá hlášení. Mám tenhle formulář taky vyplnit, mám ho doma ještě v šuplíku.“

Kapitán Tesařík zde jasně mluví o nějaké komisi, která se má těmito jevy zabývat. Naznačuje, že do své existence vstoupila nedávno „asi čtyř, i pět roků“ před 1999.

To může znamenat dvě věci: zaprvé, že taková komise dříve skutečně neexistovala, ale že byla z nějakého důvodu vytvořena a zabývá se těmito pozorováními. Zadruhé, že se taková komise sestavuje jen, když jde o nějaký závažný případ, tedy ne vždy, když někdo hlásí UFO.

2. Druhým příkladem může být zvláštní dopis: bývalý vojenský důstojník se obrátil v roce 2006 na známou ufologickou skupinu v ČR se svým svědectvím, v němž popisoval událost u příležitosti své vojenské služby v 80-tých letech. Napsal, že byl přítomen při jedné oslavě, kde se jiný vysoce postavený vojenský důstojník opil a vyprávěl, co se mu stalo před několika dny. Tvrdil, že pro něj náhle přiletěla speciální vojenská helikoptéra a tajně ho odvezla do hlavního štábu, aniž by věděl, o co jde. Tam byl seznámen s dokumenty o celosvětovém pozorování UFO. Bylo jim řečeno, že existuje několik mimozemských ras, které monitorují nebo navštěvují Zemi. Byly jim ukázány filmy, fotografie a mnoho dalších materiálů týkajících se UFO.

Závěr

Úvahy nás vedou ke dvěma předpokládaným závěrům:

1. V Československé/České republice se skutečně žádné oficiální dokumenty ohledně pozorování UFO nevedly. Tento šlendrián je unikátní snad na celém světě. Takovýto přístup by byl velmi nezodpovědný, jednalo by se o hazardování s životy obyvatelstva.

2. V Československé/České republice existovala/existuje přísně utajovaná skupina uvnitř armády, která se zabývá jevy UFO a mimozemskými civilizacemi a jejíž existence je známa jen úzké skupině lidí. Možná o ní není informován ani armádní generál, velitel protivzdušných sil, ani ministr obrany. Nebo je snad vyčleněn speciální útvar uvnitř Úřadu pro zahraniční styky a informace (ÚZSI- zpravodajská služba České republiky), který se tím zabývá v utajeném režimu.

Za Skupinu české exopolitiky

Karel Rašín

poznámka redakce: tuto zprávu jsme poskytli ČTK