Plukovník Phil Corso: mrzačení dobytka

  Plukovník Phil Corso: mrzačení dobytka

Mezi lety 1961 až do 1963 jsem v Pentagonu přezkoumával teréní zprávy od místních a státních policejních agentur o objevech mrtvého skotu, jehož mršiny vypadaly jakoby byly systematicky zohavovány; a také hlášení od lidí, kteří tvrdili, že byli uneseni mimozemšťany a byly na nich prováděny experimenty. Jedním společným jmenovatelem v těchto příbězích byly hlášení od unesených, kteří byli vystaveni nějakému druhu sondování nebo dokonce nějaké formě chirurgických zákroků řízenými, intenzivními paprsky světla o velikosti tužky. Místní policie nahlásila, že když byli zavoláni veterináři na místo činu, aby ohledali mrtvý skot zanechaný na poli, často nacházeli důkazy o tom, že nikde nebyla prolita dobytčí krev, ale že byly také odstraněny celé orgány s takovou chirurgickou zručností, že toto dílo nemohlo být činem predátorů ani vandalů odstraňujících orgány pro nějaké zkažené rituály.Tam, kde byly důkazy o trestné činnosti někoho, kdo nainscenoval bizarní žert, tak to bylo obvykle zřejmé z neobratnosti snahy samotné a úmyslného zaranžování mršiny. A v drtivé většině případů, kdy byla zabita zvířata pretádorem, který konzumoval jejich krev a odnášel si vnitřní orgány, byl důkaz o stopách po zubech nebo stopy po krátkém zápase o život, což byl také jasný indikátor toho, co se stalo. Ale v těchto případech vyšetřovatelé tvrdili, že byli bezradní nad tím, co našli – odstranění orgánů a odvedení zvířecí krve – kdy byla krev kompletně vysáta tak sofistikovaně, že zde nebyla téměř žádná okrajová poškození okolní tkáně. Byly tu dokonce spekulace na začátku 60. let, že ať zařízení, která EBE používali, byla čímkoli, neprořízla okolní tkáň. Neměli jsme žádné lékařské instrumenty, kterými bychom se byť vzdáleně mohli přiblížit tomu, co by mohli umět mimozemšťané. Bylo to jako kdyby nějaké zařízení jednoduše vyřízlo orgány technikou, která byla daleko za naší vlastní chirurgickou přesností.

Když jsem byl v personálu národní bezpečnosti Bílého domu a později, když jsem byl v Pentagonu, byl jsem těmito zprávami fascinován. Také si pamatuji, že jak civilní, tak vojenští zpravodajští zaměstnanci napojení na jednotlivce, kteří pracovali pro Hillekonttera a Twininga, pro jejich skupinu UFO v 50. letech, se aktivně věnovali výzkumu tohoto druhu chirurgických metod, které produkovaly „důkazy z místa činu“ jako tyto. Nejprve si mysleli, že by to mohli být Rusové. Vzhledem k atmosféře napětí studené války, strach z toho, že Sověti experimentují s americkým dobytkem, aby vyvinuli nějakou formu toxinu nebo biologické zbraně, která by zdevastovala naši populaci dobytka, nebyla tak přehnaně paranoidní. Stačí říci, aniž bychom zacházeli do detailů, že my jsme pomýšleli na stejný druh zbraně, takže to nebylo přitažené za vlasy - říci, že jsme projektovali svou vlastní strategii zkázy k tomu, co by mohli udělat Rusové.

Ale nebyli to Sověti, kteří usilovali o náš dobytek. Ve skutečnosti sovětská strategie pro destabilizaci Spojených států byla tak sofistikovaná, že to byla pouze strategie hrát si se Sověty na nukleární hry, které je nakonec donutí ustoupit. Byli to EBE, kteří experimentovali s těžbou orgánů, možná pro transplantování do jiných druhů nebo pro zpracování do nějakého druhu vyživující záležitosti nebo dokonce k vytvoření nějakého druhu hybridní biologické entity. To byl důvod, proč byli lidé napojeni na pracovní skupinu po celá 50. a 60. léta a i když jsme neměli v té době tu správnou inteligenci k pochopení celé záležitosti, operovali jsme s předpokladem, že nikdo si nebude brát orgány z pouhého potěšení z jejich odstranění. Ačkoli první veřejné zprávy o zohavování skotu se objevily kolem roku 1967 v Kolorádu, při Bílém domě jsme si pročítali příběhy o mrzačení - ke kterým neměl přístup žádný tisk až do poloviny 50. let - zvláště z oblasti Koloráda. Objevily se také spekulace, že za to možná byly zodpovědné nějaké farmaceutické společnosti, protože ty by mohly využívat orgány a měkké tkáně při biologických experimentech, ale to jsme zamítli, protože tyto společnosti měly své vlastní farmy a tam by mohly pěstovat cokoli by chtěly. Naše zpravodajské organizace a zvláště naše pracovní skupina měla zato, že zohavování skotu, které se běžně nedá vysvětlit žerty, predátory nebo rituálním masakrem, byly výsledkem intervence mimozemšťanů, kteří prováděli těžbu specifických orgánů pro nějaké experimenty. Takže, když byl náš dobytek pro EBE tak důležitý, že je to nechalo otevřeně činit to, co dělali, pak bylo pro nás důležitou věcí pochopit proč tomu tak je. EBE nebyli ničím jiným než chladně a klinicky účinnými bytostmi – jejich metodologie nám připomínala nacisty – a nemařili čas potloukáním se na zemi, kde by byli zranitelnější vůči útoku nebo zajetí, pokud k tomu, co dělali, neměli zatraceně dobrý důvod.

Tenkrát v 50. a 60. letech jsme jejich důvody neznali a můžeme pouze činit jen víceméně zasvěcené dohady o tom, jaké jsou nyní, ale tehdy jsme byli pod vlivem teroru, proti kterému jsme nenalezli způsob obrany a obrana proti EBE vůbec: mohli bychom jimi být zahnáni do ohrady a používáni k nahrazování tkání nebo jako zdroj potravy. V roce 1997 (rok, kdy byla tato kniha napsána - pozn. překl.) toto může znít jako nějaká noční můra z hororového filmu o létajícím talíři, ale v roce 1957 jsme takto uvažovali, a to jak Bílý dům, tak armáda. Nevěděli jsme, ale měli jsme nezvratné důkazy, že EBE přistávali na farmách, těžili životně důležité orgány z domácích zvířat a pak nechávali ležet mršiny na zemi, protože věděli, že s tím nemůžeme nic udělat.

Zohavování skotu, které začalo zajímat úředníky národní bezpečnosti, vypadalo jako že má jednotný druh modus operandi. Ať už usiloval o zvířata kdokoli, vypadalo to, že se nejvíce zajímá o prsní/sací žlázy, zažívací či reprodukční orgány, zvláště o dělohy krav. V mnoha případech byly odstraněny oči nebo hrdlo nějakým typem chirurgie, kterou byly vytvořeny demarkační linie téměř s mikroskopickou tenkostí a okolní tkáň ukazovala, že řez byl nadmíru přehřátý a pak zčernal, jak se chladil. Ale forensní specialisté si všimli na místě scény, že při každém typu skusu od predátora nebo zranění od člověka – dokonce i od zkušeného chirurga – najdete stopy po traumatu v okolních tkáních jako jsou opuchliny, zhmožděniny nebo další formy oděrek. Ve zprávách o zmrzačení ukázala forensní vyšetření, že zde nebyl důkaz po zjištěném trauma, dokonce ani po zanícení. Proto došli k názoru, že řezy k vyjmutí tkání byly provedeny rychle a rány byly zaceleny tak promptně, že okolní tkáň nebyla vůbec poškozena. To znamená, ať s těmito zvířaty zacházel či je operoval kdokoli, udělal to za pár minut. To bylo vzácné, proto je policie nikdy nemohla chytit při činu. Takže když jsme nemohli chránit naše zvířata nebo reagovat inteligentně na příběhy o únosech lidí, kromě jejich zesměšňování a vytváření takového dojmu, aby si sami unesení mysleli, že jde deziluze, museli jsme najít zbraň, která by nás dostala na rovnocenné postavení s EBE. Jednou z těchto zbraní, která měla široký potenciál využití byl laser – světelné zesilování skrze stimulované energetické vyzařování – zařízení, které našla armáda v roswellské zřícené vesmírné lodi a které bylo později vyvinuto jako zbraň ve spolupráci s Hughes Aircraft.

Z knihy „The Day After Roswell“ od Philipa Corsa a spoluautora Williama Birnese.

Překlad: Karel Raší