NOVÉ DŮKAZY UKAZUJÍ, ŽE VLÁDA USA MÁ LÉTAJÍCÍ TALÍŘ

 NOVÉ DŮKAZY UKAZUJÍ, ŽE VLÁDA USA MÁ LÉTAJÍCÍ TALÍŘ

 Plukovník X, amerického vojenského letectva

 Aniž by se odhalilo příliš mnoho podrobností o mé práci, které by mohly zavést vládu k odhalení toho, kdo jsem, hodlám vám sdělit mimořádnou zprávu tohoto měsíce (červen 2007). V současné době jsem v Nevadě, tam, kde sídlí Area 51 a která je známá po celém světě kvůli UFO. Je tu dost pozorování nato, aby to zaměstnalo i ty největší organizace, ale já vám chci říci jak a kde najít roswellský disk.

Ovšemže je toto místo tajné, podle kompasu jej však najdete blízko jihovýchodní strany Mt. Charleston, která se vypíná nad Las Vegas. Od června 2007 jsem si tajně dopisoval s Projektem Disclosure ohledně místa, kde disk spočívá.

Mám vysokou hodnost u letectva. To mě umožňuje pracovat u Air Force v Nellis, což je oblast o které se předpokládá, že je tzv. „čistá“ od mimozemšťanů.

Koncem května 2007, když se disk objevil, jsem napsal „hledačům velkých disků“, že jim sdělím, co se tady děje. Vláda tento disk neschovává vůbec v hangáru, jak píší všechny knihy.

Existuje příliš mnoho úředníků, kteří jej hledají v budovách, kde by mohl být spatřen a vyfotografován. Drží jej nad blízkým městem, kde by mohl být spatřen pouze za použití vojenského přehledového radiolokátoru. Myslel jsem nejprve, že zavolám policii, ale jediný způsob jak jej uvidět nebo dokázat bylo pouze právě vojenským radarem, což velitelé základny nehodlali povolit. Takže, kdo by mě věřil bez důkazů?

Celý problém jsem nastínil ve strojírenské smluvní firmě z Tropicana. Zeptal jsem se jich, zdali nedědí o nějakém způsobu jak zaměřit „letadlo“ bez použití radaru. Jinými slovy, kdybych neměl žádný radar, jak bych mohl najít cíl, kdyby byl přímo nad hlavou?

Jejich inženýr navrhnul přístroj „CCD imager“ nazývaný též „ICX 429 ALEX View,“ nejlepší Sony infračervený senzor. Tento inženýr řekl, že kdyby zaměřený objekt vydával infračervené světlo a byl by v okruhu 180 km, čip senzoru by jej viděl. Na obrazovce by to nebyla velká skvrna, ale měla by se objevit jako skupinka bílých pixelů. S dobrými čočkami byste byli schopni jej přiblížit až k bodu, kdy jej CCD zachytí.

Nikomu z nich jsem neřekl, že imager chci použít k zaměření roswellského disku. Přístroj ICX 429 nebyla zakázaná technologie a můžete si jej dokonce objednat na dobírku online. Trvalo to pouze 48 hodin, než mi jej poslali rovnou do kanceláře a za pár dní jsem byl schopen zaměřit talíř bez větších potíží. Když jsem jej uviděl poprvé, vyrazilo mi to dech. Prostě „seděl“ ve vzduchu bez hnutí. Nepohyboval se ani doprava, ani doleva. Dokonce ani nevypadal, že by létal. Uvědomil jsem si, že tam prostě jen visí! Ta zatracená věc se tam vznášela. Nemohl jsem tomu uvěřit. Drželo to svou pozici lépe, než jakákoli helikoptéra jakou jsem kdy viděl.

Udělal jsem několik snímků a poslal je Richardu Hallovi, Dennisu Balthaserovi a Projektu Disclosure.

První odpověď byla od Projektu Disclosure. Po krátké debatě mezi pracovníky, kteří monitorují emailovou korespondenci, poslali všechno Dr. Stevenu Greerovi. Když Greer uviděl tvar talíře, chtěl se hned setkat a chtěl cokoli, co jsem k tomu měl.

Tým Projektu Disclosure se přijel podívat na talíř až z Phoenixu. Phoenix byl totiž shodou okolností také prvním místem, kde se udělaly fotky známého „roswellského letadla“, které vypadaly jako „podpatek“ a které vyfotil William Rhodes v červenci 1947. O tom, ale později.

Ve dvě hodiny odpoledne začal fotograf Projektu Disclosure nastavovat imager, zatímco jsem já čekal opodál, doufaje, že disk tam stále je, abych nevypadal jako podvodník. Objekt spatřili asi ve 14:40 místního času. Chtěli hned vypálit CD. Stali se totiž prvními badateli, kteří viděli vznášet se objekt na základě předem naplánovaných nebo předem určených podmínek.

V současné době Projekt Disclosure plánuje druhou výpravu, aby vyhodnotili místo znovu, možná ještě před konferencí X-Conference v Gaithersburgu v Marylandu, která se bude konat 14. září.

Zde je seznam otázek, na které jsem odpovídal Greerovi a které se mají stát součástí svědeckých důkazů v jejich evidenci. Otázky jsou z 11. srpna 2007:

 Greer: Jaká je účast na projektu ARV? Jak dlouho jste pracoval na letecké základně a jaká byla vaše hodnost?

Jsem plukovníkem AIR Force. Do záležitostí s diskem jsem se zapojil od té doby, co jej v květnu 2007 přivezli. Nejprve to ale nebylo nic, co by upoutalo vaši pozornost. Základna měla být od takových věcí oproštěna.

 Greer: Jak dlouho jste na ARV byl? Měl nějaké specifické jméno nebo kód?

Má to kód. Každému operátorovi, který si toho všiml na přehledovém radiolokátoru, bylo řečeno, že je to výzkumné letadlo a aby se na to dále neptal. To je vše, co vím.

 Greer: Kdy byl vyroben poprvé? Víte, odkud byl model použit ke zpětnému inženýrství a odkud byl ARV získán?

Ne. Byl jsem na projektu až když se přestěhoval sem. Nic o tom, kde to bylo dříve mi nebylo řečeno.

 Greer: Je v tom lidská posádka, nebo ne?

Nikdy jsem žádné piloty neviděl.

 Greer: Jaký druh pohonného systému se tu používá?

To nevím.

 Greer: Má to na palubě nějaké zbraně?

Ne.

 Greer: Můžete potvrdit v jaké výšce to spočívá? Pohybuje se to alespoň občas?

Disk je přibližně 18 km (10 mil) nad zemí. Je to dost vysoko na to, aby se udržel mimo dosah civilního radaru. Má to akční rádius asi 30° vpravo a vlevo, podle toho, odkud se na to díváte.

 Greer: Jestliže to pravidelně létá, kde se dělaly zkušební testy?

Disk se nikdy nepřemisťuje a zkušební lety se nikdy nedělaly. To je proto, aby disk nehledalo příliš mnoho lidí. Vláda jej drží tam, kde je, aby omezila počet složek potřebných k udržení tajemství.

 Greer: Proč je disk schováván v atmosféře a ne v hangáru? Jaký účel to má, mít jej nad městem?

Můžu vám říci, proč není v hangáru. Není tam schováván proto, protože by existovalo příliš mnoho bezpečnostních úniků. Do dnešního dne disk nikdo nikdy nevyfotografoval v hangáru. Slétává dolů pouze při brzkých ranních hodinách, kdy by bylo obtížné jakékoli „náhodné“ vyfocení.

 Greer: Fotograf se zmiňoval, že nejlepší doba pro zahlédnutí je mezi 13:30 až 16:30 odpoledne, kvůli sluneční koroně, která blokuje disk od toho, aby byl spatřen. A co před a po těchto hodinách, co zabrání tomu, aby nebyl spatřen?

Jediná věc, která tomu zabrání, je nedostatek světla potřebný k fotografování.

 Greer: Existuje více jak tento nebo podobný letoun vznášející se v atmosféře, o kterém víte?

Ten jediný je zde. Nemohu vám to ale zaručit. Pokud existuje ještě jeden v Novém Mexiku nebo v Arizóně, věděl bych to.

 Greer: Existuje nějaká dokumentace o které víte, která podpírá tyto informace?

Domnívám se, že je to největší vládní tajemství a jistě je popis tohoto projektu evidován jako něco jiného, takže nikdo neví, že je to ve skutečnosti disk.

Kdyby tento projekt existoval, byl by ho dělal někdo jiný již dlouho předtím.

FOTOGRAFIE WILLIAMA A. RHODESE

 Při ranním rozbřesku 7. července 1947 udělal William Rhodes slavnou fotografii objektu ve tvaru „podpatku“ severně od Phoenixu a 9. července ji uveřejnil v „Arizona Republic“ a v některých dalších novinách. Tento incident si získal mnoho pozornosti od vojenské zpravodajské služby, která okamžitě, krátce nato, zabavila všechny kopie novin a i Rhodesovy negativy. Podle některých roswellských svědků byl objekt ve tvaru „podpatku“ s dutinou v zadní části hrany. Rhodesovy fotografie také ukazují bílou skvrnu poblíž středu objektu, který se původně přiblížil ze západu doprovázen svištícím zvukem. Avšak po opsání třetího kruhu nad hlavou Rhodese se zvuk zcela vytratil.

Tato fakta se objevila na přední straně „Arizona Republic“ a následně nato se objevila i v prvním vydání časopisu „Fate“. Dále pak také v „Opinioned Oregonian“ a v srpnovém čísle UFO Magazínu (vol 22. No.8).

Rhodes řekl, že poté, co jej objekt obkroužil, odfrčel na jihozápad neuvěřitelnou rychlostí – znovu aniž by dělal nějaký zvuk – ale zanechal po sobě dvojici kondenzačních stop.

Pro Williama Rhodese, vědce samouka, začal celý incident brzo ráno 7. července, když seděl ve svém domě a uslyšel zvuk. Později řekl, že: „....si myslel, že je to létající talíř.“ Řekl, že si vzal brašnu na foťák a rychle vyběhl z domu, když spatřil objekt ve tvaru „podpatku“ jak pluje na jihozápad. Odhadoval jej asi na 20-30 stop v průměru a pohyboval se rychlostí 100 mil za hodinu, ve výšce asi 1000 až 2000 stop (300 až 600 metrů). Měl čas udělat jen dvě fotky.

Talíře byly uveřejněny o dva dny později v novinách jako zvětšeniny v obrácené poloze a vystřiženy z fotografie. Roy Palmer z „Flying Saucer Magazine“ nepřesně prohlásil, že US Army Air Force zkonfiskovala na 64 000 výtisků.

O týden později, po publikování fotografií v „Arizona Republic“, navštívil Rhodese agent FBI a úředník zpravodajské služby z Hamilton Camp (Kalifornie) a pokládali mu mnoho otázek ohledně jeho pozorování. Souhlasil v dobré víře, že zapůjčí fotky odborné skupině důstojníků na „vyhodnocení“.

O měsíc později, když se Rhodes ptal, kdy mu fotky vrátí, odpověděli mu z Washingtonu, že to není možné. O šest měsíců později na začátku roku 1948, požádala Air Force, aby přišel na Wright-Pattersonovu základnu v Daytonu, Ohio k rozhovoru. Rhodes odmítl.

Krátce nato, se u jeho domu objevili dva členové technického leteckého zpravodajského ústředí a ptali se ho podruhé. Rhodes, unavený ze všech potíží, úředníkům oznámil, že to je naposled, co bude mluvit o tom, co viděl a vyfotil v roce 1947.

 překlad Karel Rašín

(UFOmagazine 2007)