Mimozemšťané mezi námi

 Mimozemšťané mezi námi

 Úvod

Existují zarážející důkazy od jistého počtu nezávislých zdrojů, že „lidsky vypadající“ mimozemští návštěvníci se integrovali a žijí v hlavních populačních centrech, a to až do nedávné doby, přičemž je toto známo jen vybraným členům vládních agentur a vojenským sekcím. Rozsah vysoce tajných vládních dokumentů a vojenských programů tomuto jevu poskytují důvěryhodnost, tak jak to bylo odhaleno mnoha informátory. Hlavní výkonný rotmistr Robert Dean, například tvrdí, že přísně tajný dokument NATO, kterého byl svědkem v roce 1964, popisoval jak vyšší političtí a vojenští vůdci byli navštíveni a spolupůsobili s „lidsky vypadajícími“ mimozemšťany, kteří se snadno mohli vmísit do lidské společnosti. To, co skutečně znepokojilo vedoucí NATO, podle Deana bylo, že mimozemšťané by mohli chodit po chodbách klíčových politických a vojenských institucí.  Kromě výpovědí informátorů, jisté množství soukromých jedinců tvrdí, že se setkali s mimozemšťany chovajícími se jako obyčejní občané v hlavních městech planety.

 George Adamski byl prvním, kdo poprvé psal o mimozemšťanech tajně žijících mezi lidskou populací. Ve své druhé knize „Inside the Flying Saucers“ popisuje své zkušenosti s mimozemským kontaktem, kde také Adamski diskutuje o tom, jak lidsky vypadající mimozemšťané zbudovali svou přítomnost mezi lidskou populací. Tolik se nám podobají, že mohou získat práci, žít v našem sousedství, řídit auto a snadno se mohou vmísit mezi lidskou populaci. Adamski psal o tom, jak jej kontaktovali a sjednali schůzku, která vedla k jeho slavným letům na palubě mimozemských plavidel. I když kontroverze nad Adamského zkušeností s kontaktem a jeho důvěryhodností pokračuje, Adamského pozorování UFO a kontakty s mimozemšťany byly podpořeny působivou sbírkou svědků, fotografií a filmů, o kterých se jisté množství nezávislých badatelů domnívá, že nejsou podvod. 

 Adamského výpověď nabízí důležitý pohled na to, jak mohou mimozemšťané žít inkognito mezi lidskou populací. Poté, co prodiskutuji případ Adamského a ty nejsilnější důkazy, které to podporují, pustím se do dalších kontaktérů podobně tvrdících, že se setkali s mimozemšťany chovajícími se jako obyčejní občané. Nakonec prověřím jistý počet informátorů, kteří tvrdí, že se setkali s dokumenty nebo byli svědky událostí potvrzujících, že oficiální vláda měla povědomí o tom, že mimozemšťané žijí mezi obyčejnou populací.

 Výpovědi o kontaktech, ze kterých vyplývá, že mimozemšťané jsou mezi námi

Slavné setkání Adamského uprostřed pouště s mimozemšťanem, který vystoupil z „průzkumného plavidla“ 20. listopadu 1952 vidělo šest svědků, kteří podepsali místopřísežná prohlášení potvrzující Adamského verzi o události v jeho následující knize  „The Flying Saucers have Landed“ z roku 1953. Ve skutečnosti čtyři z těchto svědků hlásili okamžitě to, co se stalo v blízkých novinách Phoenix Gazette, který publikoval příběh 24. listopadu s doprovodnými fotografiemi a nákresy. Setkání uprostřed pouště bylo mezi těmi z Adamského tvrzení týkajících se mimozemského kontaktu, který podle badatele UFO Timothy Gooda byl “přesně oznámen” a “citlivý a ověřitelný”. Poskytl jasný podpůrný důkaz Adamského prvního setkání s mimozemským cestováním v průzkumné lodi, což stojí za bližší zkoumání zvláště jeho údajné následující schůzky s mimozemšťany žijícími na Zemi. 

 V první kapitole „Inside the Flying Saucers“ Adamski obšírně vypráví o své schůzce se dvěma mimozemšťany zatímco seděl v lobby Los Angelského hotelu 18. února 1953.

 „Podíval jsem se na své náramkové hodinky a viděl jsem, že je 10:30. Dost pozdě a stále se nic mimořádného neodehrávalo, proto mě polila vlna zklamání. A právě v tuto chvíli skleslosti se přiblížili dva muži, jeden z nich mě oslovil jménem. Oba byli hotoví cizinci, ale v jejich chování jsem nespatřil sebemenší zaváhání, když přišli ke mně a ani nic v jejich vzhledu nenaznačovalo, že jsou někým jiným než průměrnými mladými obchodníky…. Všiml jsem si, že oba muži byli dobře stavění. Jeden byl něco přes 180 cm a vypadal, že mu je kolem třicítky. Jeho pokožka byla zdravě červená, oči tmavohnědé s jakýmsi druhem jiskry, která naznačovala velkou radost ze života. Jeho pohled byl mimořádně pronikavý. Jeho černé vlasy byly zvlněné a byl ostříhán podle našeho stylu. Měl na sobě tmavohnědý vycházkový oblek, ale bez klobouku. Ten menší muž vypadal mlaději a odhadoval jsem jeho výšku kolem 165 cm. Měl zakulacenou, chlapeckou tvář, čistou pleť a oči šedavě modré. Jeho vlasy byly také zvlněné a měly pískovou barvu, sestříhané do našeho stylu. Na sobě měl šedý oblek a také neměl klobouk. Když mě oslovil jménem, usmíval se. Jakmile jsem odpověděl na pozdrav, ten co mě oslovil napřáhl ruku a když se dotkla té mé, naplnilo mě to velkou radostí. Signál byl stejný, tak jak byl těmi muži domluven a já se s nimi setkal na poušti toho památného 20tého listopadu 1952.“ (Z knihy „Flying Saucers Have Landed.“)

 Významné v Adamského popisu je, jak dva mimozemšťané mohli vypadat jako obchodníci. Kromě pronikavého pohledu jej nenapadlo nic, co by bylo v jejich vzhledu neobvyklé.  Adamski pokračuje ve vysvětlování toho, jak s nimi jel v jejich autě, které cestovalo do vzdálené oblasti:

 „Společně jsme opustili lobby, kráčel jsem mezi nimi. Asi jeden blok severně od hotelu, zahnuli na parkoviště, kde na ně čekalo auto. Během této krátké doby spolu nemluvili, přesto jsem uvnitř věděl, že tito muži byli skuteční přátelé. Necítil jsem žádnou potřebu ptát se jich, kam mě hodlají vzít, ani se nezdálo zvláštní, že nenabídli žádnou informaci. Obsluha parkoviště přivezla auto a ten mladší z mužů vklouzl za volant, sledujíc mě, jak si sedám vedle něj. Náš druhý společník se také usadil na přední sedadlo. Jejich auto bylo čtyřdveřový, černý Pontiac sedan. Zdálo se, že muž za volantem ví přesně, kam jede a řídil zkušeně. Neznám dobře všechny ty nové dálnice, kterými se dá vyjet z Los Angeles, takže jsem neměl ani ponětí, kterým směrem se vydáme. Jeli jsme v tichosti a já si připomněl celý obsah toho jak čekám na své společníky a až se mi identifikují a vysvětlí důvod naší schůzky.“

 To, co je zde významné je, že dva mimozemšťané vlastnili auto a věděli jak se orientovat v nově dokončeném Los Angelském dálničním systému. To je nemalý počin a naznačuje to, že mimozemšťané mají čas se učit pravidla silničního provozu a jak se orientovat skrze Los Angeles. Následující pasáž je vcelku pozoruhodná kvůli informaci, kterou Adamski uvádí:

 „Světla a příbytky řídly jak jsme opouštěli okrajové části města. Ten vyšší muž poprvé promluvil a řekl: “Byl jsi velmi trpělivý. Víme, jak moc jsi zvědavý, kdo jsme a kam tě to vezeme.“ Připustil jsem, že jsem opravdu zvědavý byl, ale dodal jsem, že jsem byl zcela spokojen počkat si na informaci dokud mi ji nedají. Ten, co mluvil, se usmál a ukázal na řidiče: „On je z planety, které říkáte Mars. A já jsem z té, které říkáte Saturn.” Jeho hlas byl měkký a příjemný a jeho angličtina byla dokonalá. Povšiml jsem si, že ten mladší muž také mluvil měkce, ačkoli jeho hlas byl o stupeň vyšší. Divil jsem se, jak a kde se naučili tak dobře mluvit anglicky.“

 Zde je zajímavé Adamského vypozorování, že oba mimozemšťané mohli mluvit anglicky tak dobře bez jakékoli špetky přízvuku. To, co následuje v další pasáži, je doopravdy pozoruhodné natolik, že to odkrývá skutečný rozsah do jakého se mimozemšťané sloučili s běžnou lidskou populací. 

 „Jakmile prošli mé myšlenky hlavou, byly okamžitě rozpoznány. Ten z Marsu promluvil poprvé od doby, co jsme se sešli v hotelu. “My jsme ti, kterým zde na Zemi říkáte ‘kontaktní osoby’. Žijeme a pracujeme zde, protože jak víš, je nutné na Zemi vydělávat peníze, se kterými si koupíš šaty, jídlo a mnoho dalších věcí, které lidé musejí mít. Žijeme na vaší planetě již několik let. Nejprve jsme měli jemný přízvuk, ale to jsme překonali a jak můžeš vidět, jsme od ostatních lidí na Zemi k nerozeznání. Při naší práci a ve volném čase se s lidmi na Zemi sbližujeme, nikdy neprozradíme tajemství, že jsme obyvatelé jiných světů. To by bylo nebezpečné, jak dobře víš. Rozumíme vám lidem lépe, než většina zná sebe sama a můžeme bez obalu vidět důvody mnohých nešťastných podmínek, které vás obklopují.“

 Tato pasáž je nejvýznamější, protože popisuje, jak mimozemšťané tráví své roky žitím na Zemi, učí se řeč, získávají práci a smíchávají se s lidskou populací. Navíc se zdá, že mimozemšťané žijící mezi lidmi jakoby pracovali ve dvojici, jakýsi druh kamarádského systému, který dává smysl v termínech zajišťování bezpečí a komunikace s domovským světem, objeví-li se stav nouze. Je-li  Adamski přesný v tom, co si vybavuje a mimozemšťané mluví pravdu, pak se zdá, že by zde mohl být významný počet mimozemšťanů žijících inkognito mezi normální populací, v mnoha, ne-li ve všech hlavních městech na planetě. Při zkoumání dalších případů kontaktérů a svědeckých výpovědí informátorů se zdá, jakoby toto byl zrovna ten případ.

Adamski nebyl jediný kontaktér tvrdící, že se mimozemšťané smísili s lidskou populací.  Howard Menger také tvrdí, že byl kontaktován mimozemšťany vypadajícími jako obyčejní lidští jedinci, když trénoval, aby se stal mluvčím pro vesmírné bratry. V jednom případě se mimozemšťan choval jako skutečný prodejce realit a zeptal se Mengera, zda by jej doprovázel v jednom z aut mimozemšťanů. Tam, kam jej vzal, bylo nové kontaktní místo k setkávání se ve stanoveném čase s loděmi vesmírných bratrů. Menger popisuje událost následovně:

„Na podzim roku 1947 mladý muž, elegantně oblečený v podzimním obleku, vztoupil do obchodu. Ačkoli řekl, že je z realitky, bylo na něm něco zvláštního. Hlavně se nechoval jako ostatní z realitek: extrovertní, žoviální, jaké jsem znal…. Řekl mi, že přemýšlel o tom, že udělá nějaké nápisy “Na prodej” blízko místa nazvaném Pleasant Grove asi osm mil od obchodu a chtěl nějakou radu…. Souhlasil jsem, že s ním půjdu. Nepředstavil mi mladou dívku, která čekala v autě… Asi po půl cesty konverzace ustala a rozhostilo se ticho. Velmi neočekávaně muž změnil téma. “Howarde, víme že držíš v tajnosti smlouvy s našimi bratry, tak jak jsi byl instruován.” Nevěděl jsem, zda-li mám předstírat překvapení nebo ne, protože jsem zachytil něco neobvyklého již na samém začátku... Oh, vy jste…” a uchichtnul jsem se. Jednoduše se široce zazubil a ujel ještě asi několik metrů aniž by něco dodal. „Víš, Howarde, mnoho jsem se naučil o realitkách, ale málo o chování jejích agentů“.

 Mengerovi mimozemští přátelé pokračovali v popisu tajného místa, kde měl později schůzku s mimozemským plavidlem v dohodnutý čas. Mengerovy kontaktní zkušenosti a pozorování UFO podporují nezávislí svědkové, fotografie, film a dokonce i vědecké analýzy brambory údajně vypěstované na Měsíci. Timothy Good vedl rozsáhlé vyšetřování  Mengerova případu a došel k názoru, že některé jeho mimozemské kontaktní zkušenosti a fotografie/filmy byly pravé. Byl to způsob, kterým byl Menger v roce 1947 kontaktován, který nás upozornil na přítomnost mimozemšťanů slučujících se s lidskou populací. Mimozemšťané se naučili o obchodu s nemovitostmi, řídili obyčejné auto a byli doprovázeni ženou. Oba mimozemšťané si osvojili identity agentů realitky a tím se mohli vyhnout tomu, že by je někdo poznal, zatímco se budou něčemu učit o lidské společnosti.   Znovu, tak jako v případě dvou mimozemšťanů Adamského, pracovali v páru, což naznačuje kamarádský systém.

 Při jedné „konverzaci“ Howarda Mengera u něj doma v dubnu 1957, byli údajně vyfotografováni tři návštěvníci z Venuše. Několik fotografií bylo předáno Dr. Franku Strangesovi, který fotky ukázal při své přednášce o UFO. Při jedné z těchto přednášek v prosinci 1959, Dr. Stranges řekl, že se na něj obrátil úředník z Pentagonu, který mu nabídl příležitost setkat se s jedním z Venušanů.  Dr. Stranges pak popisoval důkladné bezpečnostní procedury, které musel podstoupit a svou následnou 30ti minutovou schůzku s Valiant Thorem z Pentagonu. Thor byl očividně hostem vlády Spojených států již tři roky a pravidelně se setkával s vyššími úředníky včetně prezidenta Eisenhowera a viceprezidenta Nixona. Dr. Stranges tvrdí, že mu bylo řečeno, aby nikdy neprozradil, co se stalo. Nicméně, nakonec v roce 1967 napsal knihu o svém setkání „Stranger at the Pentagon“. Ve své knize a v následných rozhovorech popisuje poselství světového míru  a duchovnosti, kterou od Thora obdržel spolu s vyššími úředníky Spojených států.

 Předvídalo se, že Strangesova tvrzení uvítá široký výsměch od badatelů UFO z nedostatku důkazů, že se taková schůzka odehrála. Přesto Strangesova minulost u soudu, jeho diplomy o vzdělání a jeho důležitost jako evangelického teologa, vše ukazovalo na jedince s bezúhonnou mravní integritou, který žádný takový podvod nevytvořil. Přijmeme-li věrohodnost a bezúhonnost Dr. Strangese, pak se zdá, že host Pentagonu, návštěvník, který tam byl tři roky, který byl údajně schopen se setkávat s vyššími úředníky, byl schopen absolvovat dohody o UFO, tak jako Menger. Mělo by se vzít v úvahu, že Valiant Thor (a jeho společníci) byli schopní spolupůsobit s jistou řadou soukromých občanů během svého tříletého pobytu, tato působení byla úzce sledována zpravodajskými agenturami a jedinci, kteří přísahali mlčenlivost.

 Další kontaktér, který tvrdil, že se setkal s mimozemšťany chovajícími se jako obyčejný občan se týká případu aktivního profesora lékařské fakulty na univerzitě v Mexiku, který byl také hlavním členem Mexican Atomic Energy Commission. Profesor používal pseudonym „Prof. Hernandez“ a pracoval s mexickým novinářem Zitha Rodriguezem, který tento úžasný příběh vydal se spoluautorstvím Wendelle Stevense. Diskutoval o tom, jak velmi atraktivní žena, Elyense (profesorem přezdívaná „Lya“), ze souhvězdí Andromeda se chovala jako studentka a navštívila jej na jeho přednášce v učebně při několika příležitostech mezi lety 1972-1974. Poté, co si uvědomil, že nebyla jednou z jeho studentek, jí nakonec vyzval ke konfrontaci a zeptal se jí, proč chodí na jeho přednášky.  Po několika konverzacích, které s ní vedl o tom, odkud získala takové pozoruhodné vědomosti z fyziky, jakož i paranormální schopnosti, bylo nakonec Hernandezovi Lyou řečeno, že je z jiného světa. Po několika schůzkách v roce 1975 jej posléze přesvědčila, aby se s ní proletěl jako druhý pilot ve vesmírném plavidle. Zde následuje to, jak Hernandez líčil událost z 22. dubna 1975 ve svém diáři:

 „Šel jsem se zúčastnit konference na téma účinných neutralizátorů pro anestézii. Toho odpoledne jsem se cítil prakticky vyčerpán... Jakmile jsem zajel na parkoviště, stěží jsem zaznamenal, že Lya na mě čeká v autě… “Ahoj,” řekla na pozdrav… Spěcháš?” Ne, chci si jen odpočinout,” řekl jsem. ,,Chtěl bys jet se mnou na misi jako druhý pilot?”…“Dneska byl obzvláště únavný den…. Nemohlo by to být jindy?” Zeptal jsem se, téměř žadoníc.“ “Je to důležité, nemůžu ti slíbit, že budeš mít další příležitost, jako je tato….” “No tak dobrá… ” Řekl jsem, když jsem odemykal dveře“, “pokud to není moc daleko, přijímám….”

 V tomto bodě Hernandez jel autem do vzdálené oblasti, kam ho vedla Lya. Pak pokračuje ve vyprávění, jak nastoupili do Lyaniny vesmírné lodi a opustili zemskou atmosféru.

 „Kulatý objekt více či méně tři metry v průměru stál několik metrů před námi.  Lya vyňala nějaké aparáty z kovu, které byly jako malá krabička cigaret a stiskla nějaký knoflík. V tu chvíli se zespoda té lodi samy otevřely dveře a my vešli do interiéru po malém žebříku… Dotkla se nějaké malé páky s mnoha knoflíky a jeden stiskla... Loď se tiše vznesla do vzduchu…. Země ustupovala více a více a já mohl hledět do noci na hvězdy a vidět tucty satelitů všech typů obíhajících kolem Země.“

 Hernandezův příběh zkoumal podplukovník Wendelle Stevens, který si dopisoval se Zithou Rodriquezem. Stevens našel mnoho podobností s ostatními kontaktéry, třebaže je Hernandez nemohl znát. Rozhodl se přeložit Rodriquezovu knihu o Hernandezových zkušenostech a nakonec došel k závěru, že Hernandez je věrohodný. Jako v případech Adamskeho a Mengera, Hernandez odhaluje, že jeho mimozemský kontakt se mohl snadno vmísit do mexické populace. Narozdíl od Adamskeho a Mengerova případu, Lya byla sama a nezdálo se, že má nějakého parťáka. Přestože nevlastnila auto, věděla jak navigovat řidiče do Mexiko City po silničních systémech, čímž zajistila, že Hernandez mohl dorazit do cíle, kde byla její loď. Její schonost setkat se s Hernandezem ve městě a povědomí o tom, jak cestovat do vesnických oblastí, znovu naznačuje obeznámenost s místy a zvyky domorodých obyvatel. Nejsou to jen kontaktéři, kteří hovoří o tom, že mimozemšťané žijí mezi námi, existují také výpovědi vysoce spolehlivých informátorů, kteří učinili podobná tvrzení.

 Výpovědi informátorů o tom, že mimozemšťané žijí mezi námi

Kontaktéři tvrdí, že mimozemšťané žijí mezi námi, což bylo významně posíleno výpovědí informátora hlavního rotmistra Roberta Deana. Dean pracoval na Vrchním velitelství NATO mezi lety 1963-1967 a během té doby byl přidělen do Operačního centra s prověřením přísného kosmického utajení. Tvrdí, že viděl tajnou studii NATO, která byla pověřena analýzou, zda představuje UFO pro NATO hrozbu v otázce operací ve Východní Evropě. Tato tajná zpráva se jmenovala: “Analýza hodnocení: Vyhodnocení možné vojenské hrozby Spojeným silám v Evropě”. Soustřeďovala se na nebezpečí UFO, které by mohlo být chybně identifikováno jako útok přicházející balistické střely ze Sovětského Svazu. Dean tvrdil, že tato studie NATO identifikovala čtyři různé mimozemské civilizace navštěvující Zemi.

Řekl, že čeho se skutečně obával bylo, že vysoce postavení důstojníci NATO byli některými z těchto návštěvníků vypadajícími jako my, kteří byli prakticky nerozeznatelní. Dean říká, že generálové NATO byli paranoidní při představě, že někteří z těchto mimozemských návštěvníků mohli chodit po chodbách NATO nebo v Pentagonu nebo dokonce v samotném Bílem domě. V rozhovoru řekl:

 „Existovala skupina lidí, která vypadala jako my, která skutečně doháněla admirály a generály k šílenství, protože zjišťovali, že tito lidé, a vídávali je opakovaně, s nimi měli kontakt…. Tito lidé vypadali jako my, mohli by sedět vedle vás v letadle nebo v restauraci a nikdy byste nepoznali rozdíl. A když jste v armádě a jste v první řadě paranoik, tak to poněkud generály a admirály sužovalo. Ta skutečnost, že tyto inteligentní entity by se mohli s námi spojit, chodit chodbami sem a tam, chodit si po chodbách Pentagonu, můj Bože, dokonce některým z nich dojde, že tito hoši by mohli být dokonce v Bílém domě! Ovšem, jak říkám, být paranoik v těch dobách, to věcmi trochu otřese.“

 Deanova výpověď je zásadním klíčem k odemčení pravdy o mimozemšťanech žijících mezi lidskou populací. Jeho výpověď přesvědčivě demonstruje, že oficiální vojenské a vládní agentury si jsou vědomy této možnosti a ve skutečnosti byly pro takovou možnost nepochybně vyvinuty strategie. Přestože NATO pohlíží na mimozemšťany žijící mezi námi v kontextu tajné ,,Studie vyhodnocování UFO“ jako potenciální bezpečnostní hrozbu založenou na výpovědích kontaktérů, zdá se, že mimozemští návštěvníci se vmísili mezi nás, aby se naučili něco o lidské populaci. Navíc se zdá, že učením se o lidských hodnotách a civilizaci návštěvníci vedou tiché vzdělávací úsilí na podporu uvědomování si jejich přítomnosti omezenému počtu jedinců –„kontaktérů“.

 Další důležitý informátor potvrzující přítomnost existence mimozemšťanů žijících mezi námi je Ingo Swann. Swann byl prvním psychickým médiem zaměstnaným v CIA v programu dálkového nazírání, který začal v roce 1975 projektem Star Gate. Swannův následný stupeň schopností byl tak působivý, že byl v roce 1975 rekrutován tajnou vládní operativou “panem Axelrodem” aby špehoval mimozemšťany. Swann dálkově nazíral na dění mimozemšťanů na Měsíci, kteří tam měli na odvrácené straně základny. 

V pozdějších rozhovorech a ve své knize „Penetration“ Swann tvrdil, že si prohlížel různé struktury na povrchu Měsíce a pozoroval mimozemšťany blízko nich, kteří byli schopní dýchat bez pomoci, čímž naznačovali, že na Měsíci je atmosféra. Swannovo dálkové nazírání bylo potvrzeno „Axelrodem“,  který poslal Swannovi knihu od George Leonarda popisující podobné struktury, které pozoroval na Měsíci za použití fotografických analýz snímků z NASA. Swannův úzpěch i projektu Star Gate při sdělování přesných údajů dálkového nazírání zpravodajským službám rychle vedl k tomu, že se Swanna zeptaly vojenské agentury, zda by vyvinul nezbytný protokol pro trénování armádních osob v dálkovém nazírání. Swannovo zapojení do tajných aktivit “pana Axelroda” poskytují cenný důkaz o mimozemšťanech žijících mezi námi.

 Při jedné události Swann popisuje, jak ho vzal „Axelrod“ do odlehlé oblasti, mohla to být   Aljaška, kde cestovali k nějakému jezeru, aby viděli aktivity UFO. Úkol pro Swanna zněl:   psychicky získat informace o tom, co zde mimozemšťané dělají a co se jevilo jako tajná základna UFO. Swann podrobně popisoval incident, který se týkal UFO, které se vynořilo z jezera, vytahovalo něco z jezerní vody a rozšířilo se co do velikosti z malého bodu do velkého trojúhelníhovitého plavidla. Předával psychicky získané informace „Axelrodovi“ a pak potichu opustili oblast, aby se vyhnuli odhalení ze strany UFO. Co je ve Swannově výpovědi o utajené práci pro „Axelroda“ nejpozoruhodnější, je událost ze supermarketu, kde se setkal s pozoruhodně přitažlivou ženou, ze které psychicky vytušil, že je mimozemšťan.

Swann tvrdí, že  nakupoval v losangelském supermarketu, když si všiml velmi atraktivní, poskrovně oděné ženy. Říká, že jeho tělo začalo psychicky „bzučet“ jakmile jí spatřil koutkem očí a intuitivně obdržel informaci, že byla mimozemšťan. Nejprve tuto myšlenku zapudil, získal nezávislé potvrzení její mimozemské identity, když zpozoroval, že je následována dvěma agenty „Axelroda“, také v supermarketu. Polekaný přítomností operativců „Axelroda“ Swann rychle opustil místo ze strachu, co by se mohlo stát. Konečné potvrzení, že ta žena byla mimozemšťanka doprovázená agenty, přišlo ne dlouho poté, to když „Axelrod“ Swannovi zavolal, aby s ním prodiskutoval, zda s ním tato mimozemská žena telepaticky komunikovala. „Axelrodovi“, tito dva jeho agenti řekli, že Swann byl v přítomnosti této mimozemšťanky a možná s ní mohl i komunikovat. „Axelrod“ si dělal ohledně této možnosti starosti, a tak jej Swann ujistil, že se žádná telepatická komunikace neodehrála. Investigativní reportér Garry Bekkum líčí to, co se stalo:

 „Obnovený telefonní kontakt od „Axelroda“ byl dalece neobvyklý. Nejprve Swann přijal záhadný telefonní hovor od nějaké ženy, agentky, která jej přesměrovala na jiné číslo. Tento hovor skončil hrobovým tichem nasvědčujícím, že telefonní linka byla odpojena či odstříhnuta. Jakmile dosáhl požadovaného čísla, zapletl se Swann do zmatené konverzace s „Axelrodem“, který se ptal na divnou sexy ženu v supermarketu. „Axelrod“ varoval: "Cítím se povinen vám sdělit, že ta žena je doopravdy nebezpečná." Swann patrně uvěřil, že „Axelrodovo“ varování potvrdilo jeho nejhorší obavy. Nejenže na Měsíci byli mimozemšťané, ale na Zemi měli své agenty mezi obyčejnými lidmi. Kdyby se mělo „Axelrodovi“ věřit, měli bychom se jim vyhýbat za každou cenu.“

 „Axelrodova“ snaha monitorovat mimozemskou ženu, jeho zájem, zda s ní Swann telepaticky komunikoval a jeho varování, že je nebezpečná naznačuje, že „Axelrodovo“ úsilí bylo součástí oficiální politiky, jak zabránit jakémukoli obyčejnému civilistovi v bratříčkování se s mimozemšťany.

Výše zmíněná epizora ze supermarketu pomáhá potvrdit výpovědi Deana, Adamskiho, Mengera a Hernandeze, že mimozemšťané žijí mezi lidskou populací. Zatímco se obecně jeví jako velmi atraktivní, mohou se mezi lidstvo přimíchat, aniž by příliš vybočovali. Nicméně, zdá se, že mohou být rozpoznáni stínovými vládními agenturami, které se podle všeho snaží sledovat aktivity mimozemšťanů žijících mezi námi. Swannova příhoda ukazuje, že nejenže se mimozemšťané smíchali s lidskou populací, ale tajné vládní agentury vyvíjejí zvýšené úsilí, aby mimozemšťany sledovaly a odstrašovali soukromé občany od působení s mimozemšťany.

 Další aspekt Swannova setkání s mimozemšťankou stojící za povšimnutí je, že ji následovali dva tajní agenti Axelroda. To pomůže potvrdit, že mimozemšťané zamíchaní do populace jsou monitorováni tajnými zaměstnanci, kteří jsou staženi z různých zvláštních složek v armádě a zpravodajských služeb. Další případ informátora, který pomáhá dokreslit, že se používají zvláštní složky pro takovéto monitorovací práce, je výpověď od údajného bývalého člena britské elity Zvláštní lodní služby, SBS, (nezávislá složka britského královského námořnictva. pozn. překl.), který tvrdí, že během své služby museli zatknout dvě ženy, o kterých se domnívali, že jsou mimozemšťanky. Zde je to, co řekl podle třetí osoby a jeho výpovědi při důvěrném shromažďování dat badatelů UFO:

 Tvrdil, že byl kdysi u S.B.S., či 'Zvláštní lodní služby', která je méně známou zvláštní zpravodajskou službou jako S.A.S.(Zvláštní vzdušná služba britské armády) v rámci Spojeného království. Bylo mu řečeno, aby cestoval do Londýnského metra, do stanice South Kensington, pokud mi paměť slouží dobře. Když nastoupil do vlaku, poradce, který byl s ním, ukázal na dvě ženy ve vlaku, které mu bylo nařízeno odvést. Tyto ženy byly vysoké, blonďaté a měly modré oči a vypadaly jako dvojčata. Popisoval, že měly vysoké čelo a že to byly ty nejkrásnější ženy, jaké kdy viděl s dokonalým tělem. Líčil, jak se každý ve vlaku zdál být v nějakém transu a reagovali na únos dvou lidí z veřejného vlaku s úplnou lhostejností. Nebylo mu řečeno, proč mají být uneseny a obával se o jejich bezpečí. Jakmile je vzal pryč, řekl, že mu zprostředkovaly pocit míru. Tento muž byl znepokojen tím, že byl asi nějak nepřímo zodpovědný za to, že těmto dvěma ženám přivodil nějakou újmu.

Bylo to asi po týdnu nebo dvou, když seděl v restauraci v Canary Wharf London, když jedna z těchto žen, kterou unesl, přistoupila k jeho stolu a usmála se na něj a obecně dala najevo, že se s ním cítily v bezpečí a že nejsou důvody k obavám.

 Výše popsaný incident poskytuje cenný příklad toho, jak jsou mimozemšťané žijící mezi námi monitorováni různými odvětvími zpravodajské komunity včetně zaměstnanců zvláštních složek. Vypadá to jako by takoví mimozemšťané mohli být vzati ,,do péče“, aby od nich zpravodajská komunita získávala jejich aktivity a následně na to je uvolňovala. Taková politika naznačuje, že zodpovědné vládní autority již určily, zda mimozemšťané sami nepředstavují národní bezpečnostní hrozbu, což by bylo nekompetentní odhalení jejich přítomnosti, které by představovalo národní bezpečnostní hrozbu. Chování a zájem jedné z žen, která opětovně ujišťovala zpravodajskou operativu zodpovědnou za její zatčení, že je v bezpečí, pomůže dokreslit vlídnou povahu mimozemšťanů žijících mezi námi a to, že nepředstavují přímo národní bezpečnostní hrozbu.

 Axelrodův zájem o mimozemskou ženu a o to, zda učinila se Swannem kontakt ukazuje, že mimozemšťané se řídí patrně nějakými instrukcemi neodhalovat svůj pravý původ soukromým občanům. Co víc, Axelrodova „extrémní obava“, že Swann s ní kontakt učinil, naznačuje, že jedinci, kteří odkryjí pravou identitu mimozemšťanů by mohli být zatčeni za neoprávněné získávání informací nebo by mohla být proti nim podniknuta další opatření. Proto stojí za diskuzi důležitost vládního zákona a opatření pojednávajících o občanech majících neautorizovaný kontakt s mimozemšťany.  

Zákonem o mimozemském riziku (Extraterrestrial Exposure Law) z roku 1969, NASA

schválila federální předpis pojednávající o  “mimo-zemském riziku”. Zákon o mimozemském ohrožení nabízí právní precedent na zadržení a nejasné uvěznění jakéhokoli jedince, který vstoupí do kontaktu s mimozemšťany. Nejvýznamnější pasáž se týká pravomoci správců NASA nebo jeho zmocněnců:

 Stanovit, aby konkrétní osoba, majetek, zvíře nebo jiná forma života nebo hmoty, jakkoli je vystavená mimozemskému vlivu, byla takovou osobou, majetkem, zvířetem nebo jinou formou života nebo hmoty, která je pod karanténou. Karanténa může být pouze na základě stanovení, ať jde o výhodou soudního slyšení či bez ní; že existuje pravděpodobně příčina věřit, že tato osoba, majetek, zvíře nebo jiná forma života nebo hmoty je vystavena mimozemskému vlivu.

 Nejvíce znepokojující ohledně tohoto federálního opatření bylo, že proti takové vazbě není možnost podat odvolání a občanům by mohl být řádný soudní proces odepřen na základě „pravděpodobné příčiny“, že byli vystaveni mimozemskému vlivu. Vzhledem k tomu, že široká veřejnost a volení zástupci nemají informace o mimozemské přítomnosti, toto nařízení NASA dává zelenou praktikám a rozhodnutím týkajícím se mimozemského rizika, které nejsou podrobeny kongresnímu dozoru nebo mediálnímu zkoumání. Přestože byl zákon o mimozemském riziku “oficiálně odstraněn” a umístěn na rezervní status v roce  1991, vytváří nicméně precedent v tom, že právní poradci jakékoli vládní agentury nebo vojenského oddělení by mohli vést možné soudní uplatnění proti jedincům, kteří mají mimozemský kontakt. Nařízení NASA a podobné zákony nebo opatření v jiných zemích poskytují právoplatné prostředky k utišení jedinců, kteří se dostali do kontaktu s mimozemšťany, kteří postupně přecházeli do lidské populace. V postatě, kdokoli, kdo se setká s mimozemšťany by mohl být předmětem nejasného zatčení bez jakékoli ochrany zákona. Nejenže by to zastrašilo jedince před odhalením takových kontaktů s mimozemšťany, ale pomohlo by to také odradit mimozemšťany od odhalení svého původu obyčejným občanům.

 Zákony a opatření ve Spojených státech přijaté, a kdekoli jinde, mohu být použity jako zákonné prostředky k donucení soukromých občanů, kteří odhalí pravou identitu mimozemšťanů žijících mezi námi. Když přijmeme důkaz, že mimozemšťané jsou úzce monitorováni tajnými agenturami zodpovídajícími za zabezpečení, aby se takovéto informace nedostaly do veřejné sféry, závěr je takový, že soukromí občané velmi riskují, pokud utvoří nějaký kontakt a vládní agentury si to přejí potlačit. Soukromým občanům mohou být upřena jejich ústavní práva, přestože tyto zákony nebo opatření zakazující neautorizovaný kontakt s mimozemšťany jsou staženy a přemístěny na rezervní status.

 Závěr

Výše uvedené důkazy ve smyslu výpovědí různých kontaktérů a informátorů naznačují, že mimozemští návštěvníci, kteří jsou prakticky nerozeznatelní od lidí, žijí mezi námi. Zdá se, že tito mimozemští návštěvníci mají velmi atraktivní fyzické charakteristiky, mimozemské ženy jsou popisovány mužskými pozorovateli jako ty nejkrásnější, co kdy viděli. Mimozemšťané se obtěžují učením se domorodých jazyků kultury, do které se pohrouží, učí se jak řídit automobil a vyznat se v dálničních systémech a dělají po léta neškodné práce. Skutečnost, že tito mimozemští návštěvníci jsou monitorováni a dokonce zatýkáni a pak propuštěni naznačuje, že tu existuje rozsáhlý tajný sledovací systém.

 Zdá se, že mimozemšťané žijící mezi námi se řídí způsobem podobným nebeským mírovým sborům, když se někde snaží smísit s populací. Podle všeho si přejí naučit se pozemskou kulturu a chování; a možná pomáhat při předávání informací vybraným jedincům. Fakt, že tito mimozemšťané jsou spíše monitorováni, než okamžitě bráni do vazby, nasvědčuje, že byla učiněna rozhodnutí zodpovědnými vládními agenturami, aby tolerovali takovou mimozemskou přítomnost. Případ, který se týká Valiant Thora, napovídá, že vytvořený sledovací systém se rozšiřuje i na návštěvníky, kterým je poskytnut status VIP a dovoluje se pravidelně setkávat s vyššími úředníky. Následkem toho je možné dovozovat, že tací mimozemšťané nepředstavují přímou národní bezpečnostní hrozbu, třebas jsou vědomosti o jejich původu považovány za národní bezpečnostní hrozbu, kde však jedinci musejí přísahat mlčenlivost. To by vysvětlovalo velkou obtížnost při získávání informací o mimozemšťanech, kteří splynuli s obecnou populací, k čemuž je vydána velmi vysoká bezpečnostní klasifikace s tímto jevem spojená.

Pokud jde o zákony a opatření týkající se “mimozemského rizika”, jedinými prostředky k zajištění, aby soukromí občané byly chráněni pokud se setkají s mimozemšťany je, mít právo působit společně s mimozemšťany na uznané formální úrovni. Zatímco existuje vzrůstající povědomí potřeby mít uznané právo založené na možném vládním odhalení UFO jako mimozemského původu, může to vyžadovat konkrétní veřejnou akci k zajištění takového práva. Určitý pokrok se k tomuto ukončení již vyskytl s vydáním “Deklarace o podpoře mírových vztahů s mimozemšťany”, která se výslovně na takové právo odkazuje a která byla přijata na konferenci na Havaji 11. června 2005. Třetí odstavec této deklarace praví, že signatáři a podporovatelé: “potvrdí přirozené právo všech občanů mít otevřený kontakt se zástupci mimozemských civilizací ve všech případech a budou se zabývat neoficiální diplomacií.” Další iniciativa přináší návrh zákona k přijetí do kongresu Spojených států, zákon o mimozemském kontaktu, který by ochraňoval občany mající zkušenost s mimozemským „rizikem“. Je pravděpodobné, že obdobné návrhy zákonů budou nakonec předloženy ve většině národních parlamentů.

Skutečnost, že jisté množství mimozemšťanů si zvolilo smísit se s běžnou populací bude asi velkým překvapením pro mnohé, kteří stále pochybují o realitě jevu UFO a mimozemské hypotéze. Ještě více je zarážející možnost, že návštěvníkům je poskytnut status VIP a setkali se s vyššími úředníky z americké vlády. Přítomnost mimozemských návštěvníků v tichosti se učících lidským řečem, kultuře, politice a vědě, poskytne mnohým   velké uklidnění při přípravě na budoucí otevřený kontakt.

 říjen 2006                           Michael E. Salla, PhDr.

 překlad Karel Rašín