Dopis prezidentu Trumanovi od Roberta Oppenheimera a Alberta Einsteina

 Dopis prezidentu Trumanovi od Roberta Oppenheimera a Alberta Einsteina             Přísně tajné

 Koncept z června 1947

 Vztahy s obyvateli nebeských těles

 Vztahy s mimozemskými lidmi nepředstavují žádný zásadní nový problém z hlediska mezinárodního zákona, ale možnosti ovládání inteligentních bytostí, kteří nepatří do lidské rasy, by předkládaly problémy, jejichž řešení je obtížné si představit.

 V podstatě neexistují žádné obtíže při akceptování možnosti nalézt s nimi pochopení a zbudovat veškeré druhy vztahů. Obtíže spíše leží ve snaze zbudovat principy, na kterých by se měly tyto vztahy založit.

 Na prvním místě by bylo nutné zbudovat s nimi komunikaci skrze nějakou řeč, což bude později jako první podmínka pro všechny inteligence, kteří by měli být psychologicky podobní lidem.

 V každém případě by se měl udělat prostor v mezihvězdném právu pro nový zákon s různými podklady a mohly by se nazývat „Zákon mezi planetárními lidmi“; naplnění těchto směrnic nalezneme v Pentateuch (Pět knih Mojžíšových-složitý literární celek. Pozn.přek.). Je evidentní, že nápad revolucionalizace mezinárodního práva do bodu, kdy by bylo schopné se vyrovnat s novou situací by nás přimělo učinit změny v jeho struktuře, změny tak základní, že by to již dále nebylo mezinárodní právo, totiž jak je dnes zkoncipováno, ale něco zcela rozdílného, že by to již nemohlo nést stejné jméno.

 Kdyby tyto inteligentní bytosti vlastnili více či méně kulturu a více či méně dokonalou politickou organizaci, měli by mít absolutní právo být považováni za nezávislé a suverénní lidi, museli bychom s nimi vstoupit do dohody, abychom zbudovali právní předpisy na základě kterých by měly být budoucí vztahy založeny a bylo by nutné přijmout mnohé z jejich principů.

 Konečně, kdyby měli odmítnout veškerou mírovou spolupráci a stala by se z nich evidentní hrozba pro Zemi, měli bychom právo na právoplatnou obranu, ale pouze do té míry, kdyby bylo nezbytné toto nebezpečí zažehnout.

 Může existovat další možnost, že druh homo sapiens by se mohl sám usadit jako nezávislý národ na jiném nebeském tělese v našem solárním systému a vyvinout se kulturně nezávisle na nás. Je zřejmé, že tato možnost závisí na mnoha okolnostech jejichž podmínky se nemohou předvídat jistě. Avšak je třeba udělat studii na základě toho, která z těchto věcí by se mohla vyskytnout.

 Na prvním místě, životní podmínky na těchto tělesech, řekněme Měsíc, nebo planetu Mars, by musely být - jako například, že by dovolovaly stabilní a do jisté míry nezávislý život z ekonomického hlediska. Bylo mnoho spekulací o možnostech mimozemského života existujícího mimo naší atmosféru a za ní, vždy hypoteticky. A nyní jsou zde ti, kteří pokud poskytují vzorce pro vytvoření umělé atmosféry na Měsíci, což má nepochybně jisté vědecké základy a ty se jednoho dne dostanou na světlo. Předpokládejme, že křemičitan hořečnatý na Měsíci existuje a obsahuje až 13% vody. Za použití energie a stojů přivezených na Měsíc, možná z vesmírných stanic, by se mohly skály rozpadnout, rozdrolit a pak by se zformovaly zpět do krystalizace vody. Ty by se mohly sbírat a rozkládat na vodík a kyslík využitím současné elektřiny nebo krátkovlnného záření Slunce. Kyslík by se mohl využít pro účely dýchání; vodík by se mohl využít jako palivo.

 V každém případě, kdyby na nebeských tělesech tato možnost neexistovala, kromě iniciativy pro výzkum jejich přírodního bohatství s nepřetržitou výměnou lidí, kteří pro ně pracují, neschopní se tam usídlit natrvalo a byly by schopní žít izolovaným životem, nezávislost se nikdy neuskuteční.

 Nyní se dostáváme k problému určit, co udělat, kdyby obyvatelé nebeských těles nebo EBE si přáli se tam usídlit.

 1. Pokud jsou politicky organizovaní a mají jistou kulturu podobnou té naší, pak se můžou považovat za nezávislé lidi. Mohli by uvažovat o tom, jaká míra vývoje by se

na Zemi požadovala pro kolonizaci.

 2. Pokud považují naši kulturu za postrádající politickou jednotu, měli by právo na její kolonizaci. Ovšem, tato kolonizace nemůže být vedena klasickým způsobem.

 Nadřazená kolonizační forma bude muset být pojata tak, že by mohla být jakýmsi druhem poručnictví, možná díky tichému souhlasu OSN. Ale mělo by OSN právní nárok dovolit takové poručnictví nad námi v takové podobě?

 a.) Ačkoli OSN je mezinárodní organizace, není pochyb o tom, že nemá právo na poručnictví, protože její pole působnosti se nerozšiřuje za hranice vztahu mezi svými členy. Mělo by právo na intervenci pouze, kdyby vztahy člena národa s vesmírným tělesem ovlivnila dalšího člena národa. Ale pokud tyto vztahy způsobí konflikt s jiným členem národa, OSN by mělo právo na intervenci.

 b.) Kdyby OSN byla svrchovaná národní organizace, byla by kompetentní zabývat se všemi problémy týkajícími se mimozemských lidí. Ovšem, i když jde o jen mezinárodní organizace, mohla by mít tuto kompetenci pokud její členské státy by byly ochotné to uznat.

 Je obtížné předpovědět jaký postoj mezinárodního zákona bude brát ohled na

okupaci vesmírných lidí lidských lokalit na naší planetě, ale jediná věc, která se může předvídat je, že bude hluboká změna v tradičních konceptech.

 Nemůžeme vyloučit možnost, že jistá rasa mimozemských lidí technologicky a ekonomicky vyspělejších může sama převzít právo osídlit jiné nebeské těleso. Jak, se pak takové osídlení odehraje:

1. myšlenka vykořisťování jedním vesmírným státem by byla zamítnuta, mohou si myslet, že by bylo vhodné získat k tomu všechny ostatní schopné dopravovat se na nebeské těleso. Ale to by znamenalo podporovat situaci privilegií pro tyto státy.
2. Dělení nebeského tělesa na zóny a jejich rozdávání mezi jiné nebeské státy. To by znamenalo problém s distribucí. Navíc ostatní nebeské státy by byly zbaveni možnosti vlastnit nějakou oblast nebo kdyby jim byla nějaká přidělena, zkomplikovalo by to provoz.
3. Nedílná spolu-suverenita poskytující každému vesmírnému státu právo na to, udělat cokoli, co bude nejvýhodnější pro jeho zájmy nezávisle na ostatních. To by vytvořilo situaci anarchie jako nejsilnější nástroj, kterým by nakonec zvítězili.
4. Morální entita? Nejproveditelnějším řešením se zdá být to, předložit nějakou dohodu poskytující vzdálenější mírové absorbování nebeských ras takovým způsobem, že naše kultura zůstane nedotčena se zárukou, že jejich přítomnost nebude odhalena.

 Vlastně, nevěřím, že je nutné zajít až tak daleko. Bylo by to pouze záležitost internacializovat (zmezinárodnit) vesmírné lidi a vytvořit mezinárodní smlouvu zabraňující vykořisťování všech národů spadajících pod OSN.

 Okupace státy zde na zemi, kteří ztratily veškerý zájem pro mezinárodní právo, protože neexistují žádná další teritoria „ bez majitele“ (res nullius), je začátek k znovuzískání takového zájmu v kosmickém mezinárodním právu.

 Okupace závisí na vhodném stavu „res nullius“ (bez majitele).

 Až do minulého století, byla okupace normálním prostředkem nabýváním suverenity nad teritorii, když výzkumy umožní objevit nové oblasti, ať neobydlené nebo v počátečním stadiu civilizace.

 Toto imperialistické rozšiřování států skončí s nedostatkem regionů schopných být okupované, kteří by nyní odešli ze Země a nalézají se pouze v meziplanetárním prostoru, kde nebeské státy čelí novým problémům.

 „Res nullius“ je něco, co nepatří nikomu, jako např. Měsíc. V mezinárodním zákonu není vesmírné těleso subjektem suverénnosti žádného státu, který uznává „res nullius“. Kdyby mohlo být založeno tak, že nebeské těleso v našem solárním systému jako je náš Měsíc bylo nebo je okupováno jinou vesmírnou rasou, nevznikl by žádný nárok na „res nullius“ žádným státům na Zemi (pokud by se takový stát měl rozhodnout v budoucnu poslat výzkumníky, aby na to vznesli požadavek). Existoval by jako „res communis“, že všechny nebeské státy mají na to stejné právo.

 A nyní k poslední otázce zdali je přítomnost nebeských plavidel v naší atmosféře přímým důsledkem testování našich atomových zbraní.

 Přítomnost neidentifikované vesmírné lodě létající v naší atmosféře (a možná udržující se na orbitu kolem naší planety) je však nyní akceptována naší armádou.

 Na každou otázku zdali USA dosáhnou dohody k odzbrojení a vyloučení zbraní, které jsou příliš destruktivní s výjimkou chemické války, kterou bychom nějakým zázrak nemohli vysvětlit, dohody bylo dosaženo; nářky filozofů, snahy politiků a konference diplomatů byly odsouzeny k neúspěchu a neuskutečnili nic.

Použití atomové bomby v kombinaci s vesmírnými plavidly představují hrozbu v poměru v jakém to tvoří to absolutně nezbytné dosáhnout v této oblasti. S objevením neidentifikovaných vesmírných plavidel (názory jsou ostře rozděleny, co se jejich původu týče) nad oblohou Evropy a USA udržují strach, znepokojení ohledně bezpečnosti, které dožene velké mocnosti k úsilí najít řešení této hrozby.

 Vojenští stratégové předvídají použití vesmírné lodi s nukleárními hlavicemi jako konečnou zbraň války. Dokonce i rozmístění umělých satelitů pro zpravodajské soustřeďování a vybírání cílu není tak vzdálené. Armádní důležitost vesmírných plavidel, satelitů jakož i raket je neoddiskutovatelná, protože navrhují válku z horizontálních letadel na vertikální letadla ve svém plném smyslu. Útok již nepřijde z výhradního směru, ani od odhodlané země, ale z oblohy, s prakticky nemožným určením, kdo je agresorem, jak útok zastavit nebo jak provést okamžitou odvetu.Tyto problémy jsou dále spojeny s identifikací. Jak operátor vzdušné radarové obrany je identifikuje nebo přesněji, vyhodnotí cíl?

 V současné době, můžeme dýchat o něco snadněji, když víme, že pomalu se pohybující bombardéry jsou prostředkem k přenášení atomových bomb, které mohou být objeveny dalekosáhlým radarovým varováním v čas. Ale co uděláme, řekněme, za deset let? Kdy umělé satelity – střely - najdou své místo v kosmu, musíme vzít v úvahu potenciální hrozbu, kterou představuje neidentifikovaný vesmírný koráb. Musíme si rozmyslet fakt, že chybná identifikace těchto vesmírných lodí pro mezikontinentální střely ve fázi opětovného vstupu letu by mohla vést k nahodilé nukleární válce s hrozivými důsledky. 

 Na závěr bychom měli uvažovat o možnosti, že naše dřívější atmosférické testy mohly ovlivnit příchod vesmírné kontroly. Mohly by být zvědaví nebo dokonce takovou aktivitou znepokojení (a právem, neboť Rusové činí velké snahy pozorovat a zaznamenávat takové testy).

 Na závěr, je tu náš profesionální názor založený na předložených datech, že tato situace je mimořádně nebezpečná a musí se přijmout míra, do jaké lze napravit velmi vážný problém, který je očividný.

 S úctou,

 Dr. J. Robert Oppenheimer

ředitel pokrokových studií (Advanced Studies)

Princeton, New Jersey

 Profesor Albert Einstein

Princeton, New Jersey

 Já a maršál jsme to četli a musíme připustit, že je v tom určitá logika. Ale sotva si myslím, že prezident to vezme v úvahu jako zřetelný důvod. Chápu Oppenheimera, že se obrátil na maršála, zatímco se účastnil obřadu. Jak jsem pochopil  maršál odmítl myšlenku, že o tom bude Oppenheimer diskutovat s presidentem. Mluvil jsem s Gordonem a on souhlasil.

  Překlad Karel Rašín